Po čem muži touží

Pokus o českú verziu "Po čom ženy túžia" zlyhal na plnej čiare. Tak v prvom rade Langmajer hrá zase arogantného debila, ale neviem či v jeho prípade ide o herectvo. Ale keď nastúpi na scénu Polívková, tak sa z toho stáva fraška. Nielen, že ma okopčený ksich po tátovi, za čo nemôže a je to veľká smola (ktorá žena by chcela vyzerať ako Polívka?), ale to jej hranie je strašne prehnané, úplny plagiát svojho otca, ale ten hral aspoň v dobrých komédiách. Polívková nemá vlastný ksicht ani štýl. Smutné. Miestami to vyzeralo ako travesty kabaret, len problém je, že ona je fakt ženská... Od odpadu to zachránili dve skutočnosti: 1. (Vraj) bývalá prostitútka Šteflová tu má našťastie len vedľajšiu rolu 2. Pauhofová konečne vo filme neukazovala kozy. Jej najväčší herecký výkon ale zatiaľ stále ostáva dabing Hermiony. (14.07.2019)

Jako celovečerní snímek funguje Po čem muží touží docela obstojně. Na rozdíl od většiny českých pop komedií drží pohromadě a je jasné kam směřuje. Herecky je na docela snesitelné úrovni a nese prvky vypravěčství, nikoliv jen křepčení a sledu scén naroubovaných na něco co se tváří jako dějová struktura. Problém je však v samém základu a to docela zásadní. Scénář přináší naprosto zbytečně spoustu berliček a menších scén, které prostě nedávají smysl a zbytečně diváka vytrhávají ze sledování. Větší problém jsou ale postavy, které nejsou nositelem žádné myšlenky, ale jedná se jen o naprosto vyprázdněné amorální charaktery. Navíc pokud je hlavním motorem snímku cosi jako poznání žen, je dost smutné, že se snímek zmůže jen na vykreslení žen jako osob, které nesou životní tíhu světa skrze nutnost vypadat dle předpokladů západního světa a trávit spoustu času líčením a oblékáním. A je to škoda, protože některé věci prostě fungují dobře a jako celek je třeba uznat, že to poměrně dobře odsýpá. (03.03.2019)

Za prvé nemám averzi proti českým filmům. Anna Polívková je mi sympatická, a v některých částech filmů se velmi podobá svému otci, což asi byl záměr. Ale dokáže zahrát i půvabnou dámu na úrovni. Matěj Hádek ji hraje dobrého parťáka. Táňa Pauhofová je elegantní. Jiří Langmajer tolik prostoru nemá, ale využije ho. Jeho postava je svá. Nápad filmů není originální ani nic speciálního, ale film jako celek pobaví, což je u komedie účel. (05.11.2018)

Našinec je měňavec. Z Langoše je Polívka, tedy Anna Polívková, přesněji řečeno, tentokrát ovšem můžeme klidně zůstat u Polívky, neb v mnoha momentech je to celý její tatínek. Pro nafoukaného šéfredaktora pánského magazínu je proměna v ženu velkým trestem a vyloženě si za svůj šovinistický postoj o takový malér koledoval. Naštěstí mu i v ženském těle bylo zachováno jeho vědomí, ne už tak jeho svědomí, načež se jeho lapáliemi můžeme prosmát. Prostřední část patří Polívkové a ta jede s velkou komediální chutí. Nevyhýbá se i teatrálnímu přehrávání, její kreaci to vyloženě neubírá na bodech, je od počátku sympatická a typickou nešikovnost muže, co bojuje s každodenní ženskou rutinou, má v malíku. Má kolem sebe zdatné sekundanty, zejména se svým nejlepším kamarádem Matějem Hádkem dali vzniknout množství legrácek. Elegantní ráz se dostavoval s Táňou Pauhofovou, která po Langošově vyhazovu zaujala jeho místo. A náš hrdina pro změnu zaujme v nové podobě místo v redakční recepci a zlehka kuje pomstu. Námět samozřejmě není vůbec originální, v tuzemsku to ale originální a osvěžující je. Prsty v tom má režisér Rudolf Havlík, který se obešel bez nánosu humoru na jedno použití a servíruje bláznivinku, co má na boj s předvídatelným klišé inteligentní medicínu. Jiří Langmajer jeho film v podstatě rámuje, hlavní hvězdou, která nese humorný tác, je Polívková. Proč se tedy v nekonečném moři nekonečných seriálů a krimi přehršlí zase jednou nepodívat, kterak muž trpí v ženském těle a coby žena šmajdá na podpatcích a absolvuje martyrium s mejkapem. 10/10 (09.06.2019)

Havlík a Třeštíková společně napsali českou kopii Po čem ženy touží, ve které před 20 lety lámal rekordy videopůjčoven Mel Gibson. Zatímco jeho první dva filmy byly vysloveným překvapením, tady už začínám o Havlíkově originalitě pochybovat. Po čem muži touží se sice zdá být čistou žánrovkou, která stojí na proměně Anny Polívkové v Jiřího Langmajera (a naopak). O mnoho víc ale nenabízí, všechny ostatní postavy a situace kolem Anny jsou ploché, černobílé, nezajímavé. A Anna sice hlavní roli ustojí, geny má skvělé až k Budilovi, ale lepší materiál bychom jí skutečně přáli nad všechny malé české romkomy. (01.10.2019)