Po čem muži touží

Havlík se jevil jako slušný talent, ale slepenec buranských scének, který dal dohromady s krávou Třeštíkovou, ho posílá zpátky do šedého průměru, který skutečně nikoho nezajímá. Zábavný je pouze macho rozjezd s Langmajerem. Poté už přichází dlouhé a nelogické pasáže, které ostentativně popírají realitu. (03.02.2019)

Abych byl upřímný, vůbec nechápu ty odpadové komentáře. A vlastně ani ty pětkové, ale to je samozřejmě věc názoru. Po čem muži touží je veskrze průměrná komedie, která nenadchne a ani neurazí a kdyby mi bylo o patnáct, dvacet let míň a můj filmový vkus se teprve vyvíjel, dal bych možná víc. Máme ale rok 2018, je mi přesně, tolik, kolik mi zrovna je a jelikož se snažím hodnotit pokud možno co nejspravedlivěji, je ta moje dnešní dvojka nanejvýš spravedlivá. Kromě solidní a sympatické Anny Polívkové nabízí jen prachbídný scénář, pár úsměvných situací a po čem to muži vlastně touží, to se ve finále taky nedozvíme. Což je ve finále celkem škoda, protože soudě podle procent jsem čekal mnohem víc. A jediným důvodem, proč jsem vlastně do kina šel, byl fakt, že jsem se zase po hodně dlouhé době nechal přemluvit. Na druhou stranu, co bych pro klid v rodině jednou za rok neudělal... (27.09.2018)

„Přitom vona je úplně jiná. Vona je tak pěkná, ty voči, ty nohy taky má…“ - „A ruce…“ Přesně jak jsem čekal, odpadová hodnocení jsou úplně mimo. Není to žádná pecka, ale ani průser. Nejdřív člověka sice trochu praští do očí nápadný product placement, hned jsem si vzpomněl na Krause („Si mi roztrh sako od Bandiho, ty homoději!“), ale nejsem typ diváka, který by z toho zvracel, spíš to nechtěně pobavilo. V úvodu to solidně táhne Langmajerovo šovinistické hovado, ale pak nastoupí Anička Polívková, která je suverénní a nádherně se tu vyblbla (těžko vypíchnout pár scén, ostatně jen ty artistické kousky na podpatcích musely dát zabrat, ale nejvíc mě asi rozesmála při triumfálním zvedání kola). Lepší vtípky střídají slabší, stejné je to s hereckými výkony, předvídatelnost asi též nikoho nepřekvapí. Konec a vůbec celá ta závěrečná proměna je kapánek sci-fi, ale nic, kvůli čemu bych si rval vlasy. Čistokrevný průměr, nic víc ani míň. „Prosím tě, dej už pokoj s těma tlusťoškama.“ - „Ale vždyť je to hezký, když je holka za co chytit.“ - „Jo, ale ne bagrem.“ (17.02.2019)

Už jsem z toho věčného kritizování českého filmu, které kolem sebe neustále slyším, tak zmatená, že přestávám umět posoudit, co je, a co není dobrý film. Když si nebudu hrát na odborníka a budu hodnotit čistě na základě pocitů z filmu, vyjde mi, že jsem se pobavila, párkrát nad něčím protočila oči, párkrát se pořádně zasmála, a že se mi film jako celek vlastně líbil. Na druhou stranu mi přijde škoda, že když už někdo nakousl téma postavení žen ve společnosti, že nešel trošku dál, a nedal tomu i jinou hodnotu. Ale tyhle ambice film asi od začátku vůbec neměl. Vystačit si tak musíme s mírně křečovitým rozuzlením a koncem, který asi nikoho nepřekvapí. I tak je to ale dobrý filmový počin a Anička Polívková předvedla hodně slušný výkon. 3* (06.10.2018)

Mačoidná zlátanina kameňákovského humoru v trochu civilizovanejšom háve. Úroveň vtipov a pohľadu na spoločenskú heterogénnu hierarchiu robí z tohto filmu iba hnusnú ospravedlňujúcu kúru nemravných spôsobov. Nehovoriac o tej nezmyselnej logike PR oddelenia a ostatných zamestnaneckých skupín vo firme. Integrovaní, úspešní, až máte pocit, že robiť na dobrom fleku (hoci Playboyu) môžete, len keď ste totálne dementný. (08.02.2019)