Vlk z Královských Vinohrad
The Wolf from Royal Vineyard Street
Scénář:
Jan NěmecKamera:
Jiří MaxaHrají:
Jiří Mádl, Karel Roden (vypravěč), Táňa Pauhofová, Jiří Bartoška, Martin Pechlát, Ted Otis, Gabriela Míčová, Jiří Menzel, Tomáš Klein, Jiří Forejt (více)Obsahy(1)
Autobiograficky laděný příběh výstředního režiséra Jana Němce, který s gustem sobě vlastním vypráví o svých láskách, filmech, nadějích, prohrách i vítězstvích. Neboť kdo byl jednou vlkem, vlkem navždy zůstává... Poslední filmové dílo legendárního českého tvůrce Jana Němce (mj. O slavnosti a hostech, Démanty noci, V žáru královské lásky) volně vychází z autorovy publikace „Nepodávej ruku číšníkovi“ a sleduje jeho životní osudy od šedesátých let do současnosti – od festivalu v Cannes v roce 1968 až do MFF v Karlových Varech v roce 2015. Němcovo alter ego jménem John Jan zde představuje herec Jiří Mádl. „Film má v názvu vlka, tvora divokého, lstivého, neovladatelného. Vlk v rouše beránčím a naopak. Uvidíte místa činu, autentický dialog, autorský komentář, archivy pravé i falzifikáty. To, co bude ve filmu, se skutečně stalo a John Jan to skutečně prožil. I když, pravda, občas jsem to trochu nafouknul,” řekl režisér Jan Němec během filmových příprav. Při natáčení mu nešlo o historickou věrohodnost, ale o vytvoření ducha i atmosféry minulé doby a zachycení génia loci daných míst. Režisér Jan Němec se bohužel dokončení svého posledního celovečerního filmu nedožil. Zemřel 18. března 2016, dva dny před poslední dotáčkou. Nicméně film v hrubých obrysech dokončil. Protože jeho zdravotní stav už nebyl nejlepší, pověřil dokončením snímku pomocného režiséra Tomáše Kleina. Snímek byl uveden v hlavní soutěži karlovarského festivalu a krátce před Němcovými nedožitými 80. narozeninami oceněn Zvláštním uznáním poroty. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (76)
"A teď to vyplivněte a to je smysl filmu!" Výstřední bilancování nad životem výstředního režiséra, který je pohlcen vlastní důležitostí, jíž jako většina filmařů značně přeceňuje. ()
Nápaditá bilancující mystifikace, v níž věčný experimentátor Jan Němec spojuje archivní záznamy z roku 1968 s průvodním komentářem a rekonstruujícími záběry z festivalu v Cannes o půl století později. Vtipné, sžíravé, ostře glosující, nešetřící ani Němcovy nejbližší filmařské kolegy... takové je poslední dílo tohoto modernistického mistra čs. kinematografie. Hranice zvládnutého filmu a neumětelství se filmovým médiem vyjadřovat je zde chytře setřena Němcovým nezaměnitelným rukopisem. ()
Formálně povedený vypravěčský experiment na téma vlastní autobiografie, kterou nelze brát úplně za slovo, ale rozhodně můžeme pochopit, proč chtěl Jan Němec zabít Godarda. Tak proč to nakonec neudělat aspoň ve filmu, že? S přesvědčivostí výpravy a kulis si autor starosti nedělal. Na historický film rozpočet neměl, tak prostě natočil Cannes '68 (a jiná místa i časy) letos. Buď se s tím divák srovná, nebo to prostě nebyl ten pravý divák. A v neposlední řadě mě opět celkem bavil Jiří Mádl. ()
Jan Němec snad nikdy netočil filmy klasického ražení, ale tuhle jeho sebeprezentační labutí píseň si překvapivě zařadím k té části Němcovy tvorby, která mě dokázala pozitivně oslovit. S Němcovým věkem zřejmě rozrostlo i jeho sebestřední ego natolik, že ho dává neustále do popředí, ale dokáže si ze své povahy (třeba hned v úvodu) trochu vystřelit a přes všechny ty mystifikační úlety (já si vážně musel dohledat, zda náhodou Němec nedostal toho Oscara za dokument, protože mě to skutečně zmátlo!) občas i hravě vyprávět a připravil mi tímto filmem větší zážitek, než v jakým jsem doufal. Např. scéna z výslechu na téma Kafkova díla, spravedlnosti a svobodného myšlení má silnou hloubku a trefně ukazuje střet komunistického režimu s myšlenkovou opozicí, směřující do náhlé pasti. Příhoda z amerického úřadu má v sobě až absurdní podtón a potěšilo i vtipné autentické setkání s Jiřím Menzelem. Je to stále Němec, který zůstává po celou svou tvorbu svůj, naprosto svobodný a holt mu ani nevadí, když ve scéně zasazené do 60. let projede s již tak amatérským ztvárněním „dobových“ reálií současný automobil, nedělá mu problém ani vložit do filmu delší záběry beze zvuku či nechat jindy běžet do tmy pouze hlas. Ale kupodivu mu ve výsledku vznikla skládanka, která funguje, má co sdělit, stále něčím jiným upoutat a v níž Němec většinou zdařile zakomponoval různé ukázky ze svých filmů hraných, dokumentárních i amatérských a osobních. I více filmařských nápadů a experimentů s kamerou (záběry rybího oka ve městě) se mu povedlo a funkčně obohatilo vlastní filmovou zpověď. [75%] ()
Vysoce hodnotím formu, tj. pseudohistorický dokument. Tvůrci velmi svérázně vyřešili dobové záběry (nemyslím těch několik archívních), v niž se Mádl prohání po současném Cannes a Varech a film se tváří, že to je tehdy. Inu, ušetřily se nemalé peníze a nijak mě to neuráželo, protože tady šlo o obsah, nikoliv o atmosféru. Víc ale vadí, že po úvodním divákově šoku, na co se to dívá a že je to sakra divná forma, se vytrácí příběh, obsah i poselství, druhou polovinu a závěr jsem už doslova proklí(m)nal. ()
Galerie (23)
Zajímavosti (2)
- Jan Němec, který se dokončení filmu bohužel nedožil, po několika letech příprav zahájil natáčení na filmovém festivalu v Cannes v létě 2015, kde zaznamenal osudový rok 1968. Tři zástupci české nové vlny včetně Němce (těmi dalšími byli Miloš Forman a Jiří Menzel) měli tehdy šanci získat Zlatou palmu. Levicoví francouzští filmaři v čele s Jean-Lucem Godardem ale pod vlivem revolučních studentských bouří festivalovou soutěž předčasně ukončili. Osudovou ránou Němcovy slibné mezinárodní kariéry byl pak o několik týdnů později příjezd ruských tanků do Prahy. (Zdroj: Boskovice Festival)
Související novinky
Vlk z Královských Vinohrad soutěží ve Varech
Vlk z Královských Vinohrad, celovečerní hraný film režiséra Jana Němce, reprezentuje Českou republiku v oficiální soutěži Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary 2016. V autobiografickém filmu… (více)
Reklama