Stardust Memories
Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Gordon WillisHrají:
Woody Allen, Charlotte Rampling, Jessica Harper, Marie-Christine Barrault, Tony Roberts, Daniel Stern, John Rothman, Armin Shimerman, Largo Woodruff (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Woody Allen se ocitl v osobní i tvůrčí krizi. Nesnáší ctitelky, ale sám žít nechce. A jeho poslední film taky není dokončen...
Populární komik Sandy Bates, z něhož se stal úspěšný filmař, se ocitl v okamžiku velké tvůrčí a osobní krize. Došel do bodu, kdy už nedokáže nic veselého vyprávět. Chtěl by natočit nějaké drama, zjevují se mu různé obrazy z námětu, který má v hlavě. Nesnáší své ctitelky, ale popularity se vzdát nedokáže. Nechce žít sám, a přitom se nemůže rozhodnout pro trvalou partnerku. Váhá, zda má začít žít s Dorrií , nebo Isobel. Obě ženy mají zcela odlišné povahy, nemůže si prostě vybrat a najednou je tu třetí žena Daisy... Sandy také není schopen dokončit svůj poslední film, odmítá slevit z vlastních uměleckých nároků a přizpůsobit se producentům, kteří chtějí, aby své dílo dokončil podle jejich představ.
Nehodlá už dál natáčet komedie, protože k tomu nenachází žádný důvod? Woody Allen tentokrát natočil jakýsi "několikanásobný" film ve filmu, přitom vytvořil postavu, jež mu je v mnohém velmi podobná. Některé autobiografické prvky jsou tu ale součástí jeho záměrné divácké mystifikace. Důležité místo ve vážněji pojatém příběhu má hotel Hvězdný prach, jehož název je odvozen od stejnojmenné skladby Hoagyho Carmichaela, kterou proslavil Louis Armstrong (ta ve filmu také zazní). Na tomto místě hlavní hrdina v průběhu víkendového filmového festivalu potkává své neodbytné obdivovatelky a fanoušky, řeší soukromé vztahy a znovu prožívá některé tvůrčí problémy.
(oficiální text distributora)
Recenze (115)
Ten film má strašně hezký místa (Allenovo taneční vystoupení, dlouhý záběr na rozkošnou Charlottu Rampling, scéna ve vlaku - detaily na neuvěřitelně zvláštní lidi). Allen nabral inspiraci u jiných režisérů, všichni víme u kterých. Ale mě to nějak nevadí, film je nostalgický a milý. Na pět to asi není, ale já si nemůžu pomoct. ()
V Allenově "8 1/2" se tluče obsah s formou, což sebou přináší nejenom obrazovou roztříštěnost, ale i absenci jednotné myšlenky, která zůstala pohřbena ve střípcích vyprávění. Pokud jste navíc viděli výše zmíněný Felliniho film, patrně vás nepřekvapí ani Allenem zvolená kompozice...Zajímavé pouze v detailech. 6/10 ()
Ano, film obsahuje pár opravdu vydařených allenovských vtípků, kterým se prostě rádi zasmějete, a ano, jsou zde velmi dobré herecké výkony, ale jako celek působí Vzpomínky na hvězdný prach mírně utahaně. Já mám prostě raději ty extrémnější a originálnější Woodyho komedie jako byl Spáč. V každém případě tohle nemá daleko ke čtyřem hvězdám a při trochu lepším náladovém rozpoložení, bych je určitě dal. Snad příště. ()
Upraveno v říjnu 2020. Film Vzpomínky na hvězdný prach patří pro mě k tomu nejlepšímu, co Allen natočil. Tklivý klaun si přizpůsobil Federica Felliniho pro své vlastní potřeby a pro americké podmínky. Uchvátí esteticky tvarované obrazy s rámy vzletné energie kameramana Gordona Willise. Realita se promítá společně se vzpomínkou, představou, pocity, touhou a niternou potřebou. Klaun si udržuje nadhled s nezbednou ironií, psychoanalytickou škádlivostí, drobnými nezdvořilostmi a niterně erotickou podstatou, a stává se sám sobě rituální obětí. Zabudoval krizi středního věku, tvůrčí krizi a existenciální rozpolcenost vnitřního světa, nevynechává ani nihilistickou škodolibost, směřující k filmovým producentům, obdivovatelům filmu i na něj osobně. Klaun hledá naplnění ve smutku osamělého nitra, ale trpí nerozhodností a sebeklamem. Klaunovým hlavním prostředkem k jeho felliniovskému karnevalu na ten americký způsob je Sandy Bates (skvělý Woody Allen, a jako malý chlapec Robert Munk), obdivovaný filmový režisér. Popularita je povznášející, ale i úmorná, hříchy jsou dvojznačné a prvotní motivací je osobní štěstí a láska. První ženou je Dorrie (pozoruhodná Charlotte Rampling), filmová herečka s tolik nevyrovnaným vnitřním světem. Láska a bolest jedno jsou, svírá, tíží, a přesto přitahuje. Druhou ženou je Isobel (zajímavá Marie-Christine Barrault), francouzská herečka a vdaná Sandyho milenka s dvěma malými dětmi. Nitro klauna se rozhlíží po smysluplné lásce a naplnění. Třetí ženou je Daisy (velmi zajímavá Jessica Harper), houslista a klaunovo pokušení jeho žízně po nalezení osobního štěstí a sexuality. K výraznějším postavám patří také Tony Roberts (sám sebe), filmový herec, klaunem ozkoušený a také jemu blízký. Z dalších rolí: nečekané hotelové překvapení Shelley (Amy Wright), Daisyin milý a učitel scenáristiky Jack Abel (John Rothman), mladý a na svůj vzor natěšený herec (Daniel Stern), Sandyho prostší sestra (Anne De Salvo), její manžel se sérií infarktů (J.E. Beaucaire), nespokojený vedoucí filmového studia (Allenův producent Jack Rollins), Sandyho filmová manažerka (Laraine Newman), Sandyho rodičové (Joan Neuman a Ken Chapin), Sandyho sekretářka (Louise Lasser), Sandyho známý z dětství a taxikář Jerry Abraham (Bob Maroff), filmová herečka v dřívější roli Sandyho matky Charlotte Ames (Gabrielle Strasun), Sandyho řidič s kriminálním vroubkem George (David Lipman), starší a nevyzpytatelná Sandyho kuchařka (Dorothy Leon), svůj vzor vraždící fanoušek (Philip Lenkowsky), či atraktivní a mladá žena v protějším vlaku (Sharon Stone). Film Vzpomínky na hvězdný prach jsou estetickou symfonií s filozofickým oparem felliniovského ducha, přizpůsobeného pro americké prostředí, a s povznášejícími nihilistickými rošťárnami klauna, který si s nezbednou rozverností dobírá celé široké okolí filmového světa. Rozkošná to Allenova poezie! ()
To ráno jsme šli na procházku Pak jsme šli zpátky do bytu, jen tak si hověli. A já pustil desku s Armstrongem, muzikou která mě čím dál víc dostávala. A bylo mi moc dobře. Asi šlo o propojení toho všeho, jak hrála muzika, povíval vítr a Dorie mi připadala nádherná. A na jeden letmý motiv jako by vše do sebe perfektně zapadlo. A já se cítil šťastný. Zvláštní, jak mě ta prostá chvilka na chvíli velmi zásadním způsobem posunula někam úplně jinam. Tahle mikro vzpomínka z Woodyho filmu ve Woodyho filmu prostě stála za citování. U Woodyho a Zločinů a poklesků jsem si jakožto klaun a věčné dítě najednou přišel jako intelektuál, co chce s Woodym diskutovat o filozofických otázkách. Ok, teď si zase příjdu jako naprostý cinefil.:D Woody se tady toho pořádně obul. Kombinuje realitu, sny, filmy a minulost dohromady. Myslím, že se i mnoha dalšími komentářemi táhnou výtky na zmatenost, která z toho plyne. Ano, na první dobrou to možná dělá problém všechno pobrat. Také jsem našel teorii, že když uvidí hlavní hrdina mrtvého kralíka, pohled na smrt ho přivede k sérii myšlenek a od té doby se celý film odehrává v jeho mysli. Ani tenhle komentář mi nejde napsat moc souvisle a bude to snad ještě větší tok právě probíhajíích myšlenek než obvykle (:D) No, každopádně snový film tohle je určitě a nejen když si to člověk představí jako sen, tak je to ve správné náladě svým způsobem fascinující a tentokrát řekl bych, že i dost úmělečtější než jiné Woodyho filmy. Ale i tentokrát jsem se pohyboval na vlně, že i když by mi ne třeba vším úplně sedl a jsem tam i naštval, nakonec se vždycky objevil nějaký úžasně skvělý prvek, který mě dostal do letargie (ostré subjektivní pohledy na davy fanoušků a žadatelů - skvělý nápad! Rozhovor s mimozenšťany - vida, tak mě konečně někde bavil sci-fi prvek...:D atd., ) Velmi časté jsou sklony si Woodyho filmy spojovat s ním samým, ale on se dušuje, že si svých fanoušků naprosto váží a tento film vůbec nemá být o něm. Šlo mu jenom o to zobrazit úspěšného člověka, který i přes to nemusí být šťastný. No, povedlo se. Však mě z úplně celého úplně nejvíc mě zasáhl ten moment citovaný v úvodu. Člověk může mít všechnu možnou slávu, ale i tak nejradši vzpomíná na malý nenápadný radostný okamžiku života z jednoho pěkného dne, kdy měl najednou naprostý klid a všechno mu najednou přišlo skvělé. Jako by právě v takových chvílich byl ten ten pravý smysl života. Co se týče té otázky, o jak velkou jde skutečnost/fikci/mystifakci, tak je je opět zajímavá a dává filmu další rozměr. Snad jen v těch ženských hrdinách, které tentokrát nehrály žádné Woodyho dvorní dámy jsem se trochu ztrácel. Někteří zde píší, že Vzpomínky na hvězdný prach docenili až později. Doteď si vzpomínám, že takový pocit jsem měl loni u Anne Hallové a byť u Vzpomínek necítím až tak obrovské pochopení jako u jednoduše geniálních Zločinů a poklesků, tak bych si je neměl problém zopakovat velmi brzy a ne až se dostanu do věku hlavního hrdiny a osobní krize (:D). Ta atmosféra byla vážně skvělá, k tomu tradiční skvělý humor a myšlenky. Co se týče úvodní slavné scény s vlaky, není co dodat. Pro mě určitě druhý vrchol. Pokud byly Zločiny a poklesky jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl, tak tahle pasáž je zase možná jedna z nejlepších scén, co jsem kdy viděl...Aneb někdy se nejde dostat do vytouženého vlaku lidí. Brilantní podobenství. Ale do vlaku se pětihvězd se Woody u mě bez problémů už popaté dostane.:-) () (méně) (více)
Galerie (75)
Photo © United Artists
Zajímavosti (10)
- Role popsaná jako „Krásná dívka ve vlaku“ je první hereckou příležitostí Sharon Stone. (novoten)
- Moment krásné dívky ve vlaku, která posílá polibek hlavnímu hrdinovi, byl příkladem okamžiku, kdy byla objevena hvězda. Sharon Stone byla v tomto filmu pouhá komparzistka v roli řadové cestující. Roli krásky ve vlaku byla určena a dohodnuta pro jinou, již etablovanou herečku, jenže ta nestihla dorazit včas na natáčení, a tak Woody Allen vybíral z řad komparzistů a vybral právě Sharon. (kriplozoik)
Související novinky
Vychází 20dílná DVD kolekce WOODY ALLEN
Čtyřicet celovečerních autorských filmů, jeden televizní a jedna spolupráce na povídkovém díle – a to všechno během jednačtyřiceti let! Americký filmař Woody Allen se za svou pracovní morálku určitě… (více)
Reklama