Prezident Blaník

Jo aha, já jsem na tom vlastně byla v kině už když to mělo premiéru, ale byla jsem tak silně a rozporuplně zmatena, že jsem se úplně zapomněla vyjádřit. Kategorie hodinové docu-reality by tomu asi slušela víc než přešívat velmi horkou jehlou několik povedených bizár scének na celovečerní film. Ale bez té horké jehly by se asi zase spousta věcí stačila ztratit v překladu. Rozhodně nezávidím těm, kdo se to museli pokusit nějak ukočírovat. (09.04.2018)

Lék pro středních deset miliónů, jehož vedlejšími účinky jsou roztříštěnost (symbolem budiž Tondovy morální veletoče), kontraproduktivní střihové exhibice a nedostatečně vyždímaná camea. Medikament na bázi satiry, který musí být podán okamžitě, protože dle odborníků má expiraci v řádech měsíců. No, když se tak kolem sebe podívám, nejsem si jist.. A víte co? Patří nám to.. Miloš se kdysi nechal slyšet, že třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Asi to tak v rámci rovnováhy zařídila příroda, protože za chvíli by se dobro nemělo kde vysrat.. (09.02.2018)

Idiotům, voličům Zemana, Mirce Spáčilové, a jiným podvratným živlům, co normálně koukají jen na TV Barrandov, se to samozřejmě líbit nebude, ale takoví nesledují aniseriálovou Kancelář, jsou pak zmatení, a vlastně nechápu, proč se serou do kina, a pak tu čárají hodnocení, píčusové. Teda u Mirky to chápu, raut. Dlouholeté fanoušky ovšem Tonda Blaník nemůže zklamat, spousta vymakaných gagů, a plejáda reálných politiků, vesměs se účastnících nevědomky. Paráda. (01.02.2018)

Viděno 2,5 měsíce po volbě a už po tak relativně krátké době mi tento film přišel hrozně zastaralý (obsahově i esteticky). Společnost žije jinými kauzami a kampaněmi, svět se zase o něco posunul, většina kandidátů již byla zapomenuta, některé detaily se musejí lovit v hloubce paměti, kde čekají na definitivní výmaz... Základní dějová linka (při tvorbě operativně přizpůsobovaná aktuálnímu průběhu skutečné prezidentské volby) je ještě jakž-takž nosná a dobře vypointovaná, ale i ta bude pro spoustu diváků za pár let nepochopitelná (Jací Číňani?, Kdo to byl Tvrdík? apod.). Na ní se pak nabaluje množství gagů kolísavé úrovně, z nichž čas ohlodá téměř vše, až zůstanou pouze vulgarity. Blaník-seriál v maximálně desetiminutové délce je relativně svěží satira pro "tady a teď"; na jedno podívání jako okamžitý ventil. Blaník-film toto stoprocentně přebírá. Bohužel "tady a teď" rozhodně netrvá dva měsíce... Kromě toho vlastně nejde o film, je to jen sled skečů u nichž hlouběji pod povrch ani nemá smysl jít. Psychologie postav je bizarní, často absurdní a libovolně se podřizující ději. Celek drží pohromadě jen divákova tolerance a chuť se smát prvoplánovým narážkám. __Pokud by autoři měli zájem o nějakou nadčasovost jejich satirického dílka, nabízím pobitvěgenerálskou radu: S havlovskou symbolikou se jistě dalo pracovat daleko důmyslněji, než pouhým kombinováním pražskokavárnicko-duchařské konspirace s reminiscencí na Danielovo účinkování v Sedláčkově Českém století. Dnešní česká společnost se totiž do značné míry (např. hodnotově) liší od doby Havlova prezidentství. Zachycení tohoto kontrastu by filmu jistě dodalo rozměr navíc. Vždyť šlo o volbu prezidenta republiky. A prezident je především symbol doby. (09.04.2018)

Politická satira v kině dlouho chyběla. Vlastně si ani nevzpomínám, kdy to bylo naposled. Jestli vůbec. Každopádně za úspěchem celovečerního Blaníka vidím tři důvody. Prvním je načasování, kdy ještě z lidí plně nevyprchaly emoce z prezidentské volby a celého toho humbuku kolem. Druhým je dobrovolná i nedobrovolná účast mnoha známých tváří české politiky, zpravodajství a kultury. A třetím je určitě odvaha, se kterou šli tvůrci do tohoto projektu a současně také určité riziko, že specifický a vulgární Blaníkův humor nemusí sednout zdaleka každému. Trochu zamrzí jen poněkud nedotažený konec, ale na druhou stranu chápu, že tvůrci měli málo času na postprodukci v závislosti na výsledku prezidentské volby. (20.02.2018)