Vrah mezi námi

Srovnáme-li toto dílo s tím, co nabízí náš soudobý hraný film té doby, nepochybně srovnáváme nesrovnatelné. Bravurní vedení herců, víc než solidní náznaky skutečné filmové řeči a režie pozitivně patrné v projevu divadelně školených koryfejů německé Thálie, důkladná práce a studium prostředí, realistické podání berlínského (?) policejního prostředí, které víc než snese srovnání např. se staršími gabenovskými maigretovkami, to všechno vyvolává dojem, že datum natočení bylo zfalšováno alespoň o 10 let. Jen zbytečně dlouhé prodlevy mezi jednotlivými obrazy a poměrně častá absence zvuku naznačují opak. Poněkud didakticky působí i samotný závěr filmu - ruka zákona napřežená nad usvědčeným pachatelem by jako závěr byla znamenala více. Smekněme před tímto demokratickým velikánem výmarského německého hraného filmu. (08.07.2011)

Kdybych si o tomhle filmu nepřečetl v knize "101 hororů, které musíte vidět než umřete" a čistě náhodou na něj nenarazil v Levných knihách, asi by se naše cesty nikdy nesetkaly. A to by byla obrovská, opravdu obrovská škoda. Protože to je z mnoha ohledů a pohledů fakt hodně dobrý, promyšlený a vymakaný film. Otázka, zda je to horror, či zda to s tímto žánrem má něco společného, zřejmě bude nejpolemičtější stránkou filmu, ale.... ano. Horrorové mi to připadlo, minimálně v určitých oblastech atmosférou, ale z trochu jiného hlediska, z trochu jiné oblasti, než by od filmu "obyčejný" (bez urážky kohokoliv) horrorový fanda jakéhokoliv pohlaví asi očekával. V dnešní době snad již trochu zbytečně doslovná (ale ve své době zdaleka ne!!!) - a mě to vůbec nevadilo - společenská sonda do různých vrstev společnosti, aneb co s lidmi udělá jeden vrah malých holčiček. To dokáže vyvolat poměrně zajímavou a, ano já si tak připadal a prožíval, hluboce nepříjemnou atmosféru (kdy se z davu zaslepeného strachem a nenávistí a touhou po odhalení stává ještě krvežíznivější a šílenější bestie, než je vrah sám). Pochvalu si jistě zaslouží promyšlený scénář, výborná kamera, absence hudebního doprovodu (alespoň si nevybavuji, že bych tam nějakou hudbu zaslechl), což v kombinaci s dlouhými naprosto tichými scénami jen dovytváří již zmiňovanou atmosféru, a v neposlední řadě herecký výkon představitele sériového vraha malých holčiček, který mi některými svými vyděšenými výrazy ve tváři strašně připomínal r&b/hip hopového producenta Timbalanda. Tento symbol toho nejhoršího hyenismu (vrah malých dětí - jež to nikdy nemá lehké ani mezi ostatními hrdelními zločinci) si samozřejmě zasluhuje nejráznější odsouzení, leč během honu na tohoto filmového s ním budete snad i soucítit a projevíte lítost. NAtolik dobře je to natočeno. Ani chvilku jsem se nenudil, každou vteřinou, každým záběrem jsem si jen více a více užíval tyto filmové/kulturní orgie. Opravdu zážitek. (04.01.2012)

Vraždy, vraždy, vraždičky aneb když musíš, tak musíš, ale počítej s následky. Vraždy malých holčiček jako nosné téma pro tento film jsou zajisté dostatečně zajímavé a zároveň šokující. Režie Fritze Langa má určitě něco do sebe, jeho zabírání zvláštních pozic i cit pro detail, stejně jako gradace příběhu jsou zajisté hodny pochvaly, ale nemusel by vypravovat tak rozvlekle, neb se může stát, že divák začne usínat. Naštěstí jsem se ale probral na strhující druhou polovinu, která rozhodně stála za to. Tohle byl vskutku zajímavý, byť trochu rozvleklý noir zážitek. [Noir Film Festival 2019] (22.02.2020)

Na svojí dobu představuje tento film neskutečnou revoluci, co se filmového průmyslu týče. Jako jeden z prvních přichází se zvukem a ačkoliv na to herci nejsou nijak připraveni, vydávají ze sebe solidní výkony. Téma mě velice zaujalo a fakt, že to točil režisér Metropolisu mě donutilo si tento film sehnat. Sice jsou necelé dvě hodiny relativně dlouhé a chvílemi se v záběrech nic neděje a čas neskutečně pomalu plyne, má beztak samotný příběh co nabídnout i dnes. Jenom si přečtěte obsah a pochopíte. Pak už jen stačí sledovat, jak si s tím policejní prefekti poradí. A to je tento film přes sedmdesát let starý. Na svoje stáří ale absolutně nevypadá a věřím, že právě díky svému zpracování nikdy nezestárne. (16.10.2007)

Skvělý rozbor vražedné viny či neviny psychopatického vraha. Film prakticky neobsahuje žádnou hudbu, ale stejně se nám vryje do paměti melodie, kterou si Hans Beckert (skvěle zahraný Peterem Lorrem) píská vždy, když ho přepadne záchvat vražedného šílenství. Na svou dobu opravdu velkolepý Langův film, který si právem zaslouží plné hodnocení a místo mezi nejlepšími snímky 30. let minulého století. (19.06.2011)