Režie:
Lubomír HlavsaKamera:
Miroslav KousalHrají:
Ondřej Vetchý, Jitka Čvančarová, Petr Kostka, Alois Švehlík, Pavel Rímský, Jan Novotný, Vladislav Beneš, Vladimír Javorský, Radek Holub, Vladimír Kratina (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Historické doku-drama Poslední útěk Jeronýma Pražského je natočeno poměrně komorním způsobem, a i když se tvůrci soustředili především na poslední fázi Jeronýmova života, snažili se, aby film nebyl informačně chudý. Pro režiséra Lubomíra Hlavsu je docela typické, že jeho filmy nejsou historickou rekonstrukcí, ale spíš používá určitou míru fabulace a nadsázky. I u tohoto filmu jej více než historická fakta zajímá poselství, které sice Jeroným Pražský hlásá společně se svým přítelem Janem Husem, ale přece jen jinak, protože je od Husa povahově velmi odlišný. Zatímco Mistr Jan Hus je pro většinu lidí jakousi nedostižnou ikonou, Jeroným jako by spíš patřil do současnosti. Je více mužem „z masa a kostí“. Například přiznává, že celý život zápasí se strachem, že má sklony k prudké vznětlivosti a dokonce i k násilí... Film přibližuje divákům život jednoho neobyčejného filozofa a mučedníka, o kterém se toho dnes nikde moc nedočtou. Přesto se jedná o osobnost, která spolu s Janem Husem zahýbala celou Evropou. Jeroným se mohl i v temném středověku mít dobře a žít si v blahobytu, ale veden hlubokou křesťanskou vírou nakonec zvolil variantu, která byla pro něj sice fatální, avšak zároveň i vítězná. Ve filmovém příběhu o vítězství nad strachem snad vyzní Jeronýmovo odhodlání tím silněji, že se nakonec vzdává i lásky k ženě, aby své existenci dal ten nejvyšší možný smysl. Je také patrné, že záměrem režiséra bylo, aby měl příběh přesah do dneška. Proto například, když zaznívá z úst mocných věta „vždyť jsou to jen pouhá slova“, připomíná to i tu dnešní devalvaci obsahu a významu slov. V kontrastu s Jeronýmovým přesvědčením a odhodláním jít za Pravdu i na smrt, vyznívá chování jeho oponentů téměř bizarně a jen to dotvrzuje skutečnost, že se doba v tomto směru vůbec nezměnila. V případě Jeronýma Pražského nechtěli tvůrci jen oprášit nějakou zapomenutou osobnost českých dějin, ale také připomenout, že v historii Čech a Moravy se už po staletí v principu opakují různé klíčové události a je na každém člověku zvlášť, jak se k nim v daném okamžiku postaví. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (43)
Barokní křivky Jitky Čvančarové působí v tomto pozdně gotickém příběhu mírně anachronicky, ale pohled na jejich majitelku jako vždy potěší, stejně jako herecký projev valné většiny obsazení Jeronýmova posledního útěku. Značné množství klišé - která je zbytečné vyjmenovávat, to už za nás udělala ve své recenzi kupříkladu Mirka Spáčilová - a nějaký ten prohřešek proti historické věrnosti (ať už se týká titulní postavy, výpravy nebo jiných reálií) nepřebíjí celkově kladný dojem z tohoto záslužného TV dílka, snad jen zamrzí ona nepěkná škatulka v níž tak pevně herecky vězí Radek Holub a z níž patrně ještě dlouho nevybředne. ()
Jako student historie musím tyhle filmy obecně považovat za velmi přínosné pro dnešní dobu, ve které nikdo netuší o naší historii skoro nic, i méně známé osobnosti a události se díky invenci České televize dostávají do povědomí diváků s nižší historickou gramotností. Film měl svoje chyby a některé dialogy a události jsou trošku naivní či dokonce zvláštní, ovšem vždycky mě udiví, kolik odborníků na kritiku se ihned po shlédnutí filmu objeví a neurvale okomentují a ohodnotí film, který je dle mého soudu povedený. Rozumím, že ne všem se líbí stejné věci, ale lidé by se měli zamyslet co ve svém životě dokázali sami a pak teprve pouštět žluč ze svých útrob a potřísnit povedené filmy jako byl tento s vynikajícím Ondrou Vetchým. ()
Pochopit znamená vědět a znát. To je osud většiny námětů ze starších i novějších českých dějin. Dokudrama věnované závěrečnému období života velkého českého reformátora, Husova žáka, přítele a spolupracovníka je toho zřejmým dokladem. Tento nový žánr koncentruje lidské poznání do zvláště krátkého času a prolíná jím zdánlivě spontánně odbornost a uměleckost. Prvním předpokladem úspěchu je harmonie všech jeho složek: scénáře, režie, odborné spolupráce, domýšlení mezer v dochovaných historických pramenech, hereckého obsazení. Vetchého Jeroným i Kostkův vlastně evangelický farář a ženská, velmi nekonvenční postava ztvárněná v jednotě smyslnosti i intelektu zdařile Jitkou Čvančarovou tvoří zdařilý pandán starší televizní inscenaci věnované kardinálu Zabarellovi (její dobový podtitul byl výmluvný: tragédie funkcionáře). Obraz z úsvitu dějin české reformace touto jemnou povahokresbou i náčrtem doby na pomezí středověku tedy nabízí mnohé. Ovšem těm, kteří jsou na to připraveni. ()
Jeroným Pražský – druhá pochodeň zinscenovaných kostnických tribunálů. Jeho konec, podobně jako smrt Mistra Jana, není jen důkazem o zvrácenosti středověku, je to především silný, nadčasový příběh o pravdě, o nutnosti hájit ji za každou cenu, i za cenu ztráty vlastního života. Lubomír Hlavsa vytvořil bohužel jen povrchní kaleidoskop nahodilých událostí, kterým zcela nepochopitelně vévodí vedlejší dějová linie s Jitkou Čvančarovou (!). Navzdory tomu nelze nepřipomenout alespoň vynikající herecký výkon Ondřeje Vetchého v roli Jeronýma, věčného rebela, který navenek působí sebejistě a odhodlaně, přestože je vlastně velmi křehký a zranitelný. Odvolávat se v případě tohoto televizního filmu na recenzi Mirky Spáčilové, která je obecně považována za nesmrtelnou tetu blábolivé filmové kritiky, jak kdysi prohlásil Jan Rejžek, je ovšem omyl a nikoliv argument. ()
Oceňuji za jakých podmínek museli tvůrci toto dokudrama natočit. Myslím, že se jim to hezky podařilo. Jeroným si opravdu takový příběh zasloužil. Vetchý tomu dodal ten správný punc. Je cítit, že tvůrcům byla hloubka odkazu blízká. Tak jako u Jana Husa i zde je krásně vidět nejenom základní příběh hlavního hrdiny, ale také tu prohnilost a zkostnatělost katolické církve. Při sledování takových hrdinů víry si pokládám otázku: jaká je moje víra?? Tenkrát za svoje vyznání zaplatili životem. Jak by obstála moje víra v takových podmínkách? Takže příšte J.A. Komenský?? Těším se. ()
Galerie (36)
Zajímavosti (4)
- Film Poslední útěk Jeronýma Pražského je volným pokračováním dokudramatu Jan Hus – cesta bez návratu (2015), za který režisér v roce 2016 obdržel Cenu Olomouckého kraje za přínos do kultury. Tvůrci chtěli způsobem zpracování oslovit především mladší generaci a zdůraznit, že máme „zapomenuté“ hrdiny, na které může být náš národ právem pyšný. (SimpanzJi)
- Ve filmu zaznělo, že Páleč zradil. O koho se vlastně jednalo? Štěpán z Pálče byl český kněz a učenec konce 14. a začátku 15. století. Byl blízký přítel a učitel Jana Husa a stoupenec reformního proudu na pražské univerzitě. Později, pravděpodobně zastrašen několika měsíčním vězením, vystupoval proti Husovi. Po čase si proti sobě popudil krále Václava IV. a byl ze země vyhnán a zbaven všech úřadů. (sator)
- Petr Kostka, představitel faráře v Hiršavě, si zahrál v televizním filmu Ohnivý máj (1974) právě Jeronýma Pražského. (dana32)
Reklama