Hotel Mumbai

Nedá sa nič robiť, tento film musím ohodnotiť najmä podľa toho, čoho rekonštrukciou v skutočnosti je. Hotel Mumbai sa doslova s ničím a nikým neserie. Vraždí sa od začiatku do konca, kamera neuhýba, vidíme množstvo mŕtvych ľudí, vrátane mladých krásnych žien a tak ďalej. A to doslova, opakujem, od začiatku do konca. Celé je to napriek tomu nakrútené príliš konvenčne, stále som mal pocit, že som vo fikcii, ale s vedomím, že sa toto nejako podobne skutočne odohralo. Film nemal dostatočnú reklamu ani ohlas, a to aj napriek hviezdnemu obsadeniu a téme. Popravde to bude zrejme práve tou konvenčnosťou a po celý čas som premýšľal, ako autenticky a takmer dokumentárne mohla táto hraná rekonštrukcia dopadnúť, ak by ju nakrútil Greengrass a možno by padali Oscary. Každopádne tu máme film od Anthonyho Marasa, ktorý šľape po celý čas, ponúka nesmierne dôležité svedectvo, ale umenie to bohužiaľ stále nie je. Vysoké hodnotenie si ale za tú snahu zaslúži. (14.03.2020)

Film o koordinovanom teroristickom útoku muslimov na niekoľko budov vrátane veľkého hotela sa snaží ísť v stopách Greengrassových polodokumentárnych filmov. Lenže Maras nie je Greengrass. Na môj vkus to je podané príliš chladne. Vôbec ma nezaujímali ktoré postavy prežijú, ich mikropríbehy neboli dostatočne funkčné. Najviac ma mrzelo, že nejaký väčší priestor nedostali teroristi, ktorí tu sú prakticky len za anonymnú hrozbu, vďaka čomu film postráda akékoľvek napätie. Po pol hodine nonstop strieľania do civilistov som už z toho bol úplne otupený a zvyšok filmu som sa už dosť nudil. Pochvalu si zaslúži aspoň prvotriedna technická stránka. Lepšie natočené prestrelky nemá kdejaký akčniak z poslednej doby. Len škoda, že po dejovej stránke to je také monotónne strieľanie do pohyblivých terčov. 5/10. (13.06.2019)

Podařený snímek po všech stránkách, jenž nabízí strhující podívanou, která je založena na skutečných událostech. Popravdě jsem o tomto teroristickém útoku doposud nevěděl. Tudíž jsem rád, že jsem si zase o malý kousek rozšířil obzory. Co říct k filmu. Rozhodně se s tím tvůrci nepárali, na takové nepříjemně realistické ztvárnění jsem asi nebyl stoprocentně připraven, většina scén se mi zaryla do paměti svým nekompromisním podáním. Jednoduše se mi dělalo špatně jen ze sledování činů, kterých se tato skupinka teroristů v hotelu i mimo něj dopouštěla. Také mě překvapilo, že i po hodinovém budování charakterů mnoha postav se všechna ta snaha najednou hodila do koše a ten hrdina či hrdinka prostě zemřel. Jako přímo mě to šokovalo, nebudu vám lhát. Konec si zasluhuje obrovský palec nahoru, takový pocit zadostiučinění jsem již nějaký ten pátek u žádného filmu nezažíval. Ale kromě tohoto samotného odporného činu mě udivovala ještě jedna věc.....a to ta infrastruktura policejních jednotek v Indii.......fakt jsem jen kroutil hlavou. Lepší organizovanost a hlavně nečekání na záchranu až z DILLÍ mohla tehdy zachránit více lidských životů. Alespoň doufám, že nyní to tam v tomto ohledu vypadá lépe. Za mě dávám 85 % (03.07.2019)

Maras na můj vkus trochu moc tlačí na pilu, příběh sám vyvolává dost emocí, není nutné je z diváka ždímat nad jeho rámec. Především ze začátku je výborně gradované napětí. Pak následuje dobře zvládnutá akce a závěr se nese v duchu slzavého údolí. Ruku na srdce, nebudeme přece brečet při četbě novin o smrti neznámých lidí v neznámém hotelu. Je celkem nefér, že Maras se snaží své diváky k něčemu takovému donutit. Dala bych přednost spíše zamyšlení nad zbabělostí organizátorů teroristických akcí. Rozhodně bych ocenila rozvinutí zoufalství mladých lidí, kteří, jsa zmanipulováni, jdou a střílejí. Jen jednou se objeví ve filmu záblesk lidskosti útočníků, když mladík volá domů svému otci. Evidentně by bývalo stačilo málo, jen pár slov a 72 panen by muselo čekat na někoho jiného. Jenže když jsou magoři i rodiče a těší se, až jejich dítě umře, je to těžké. (17.06.2023)

Zemřelo bezmála 170 lidí. Série útoků naprosto paralyzovala západoindickou Bombaj. Po třech dnech indické bezpečnostní složky dobily zpět všech 12 napadených míst. První útoky měly za úkol odvrátit pozornost. Pákistánští (velmi mladí) teroristé pak využili situace a obsadili důležitá místa, včetně luxusního hotelu Taj Mahal, v jehož prostorách se odehraje většina děje. Seznámíme se s několika postavami a jdeme rovnou na věc. Snímek rekonstruuje dané události, zároveň zdůrazňuje, že polovinu obětí z hotelu tvořil personál, který zůstal, aby chránil své hosty. Samotný hotel plní spíš úlohu jakési kulisy, v níž „bojuje“ jedna hrstka lidí proti druhé. Tvůrci pochopitelně muslimský útok neschvalují, ale spíš na sebe nechávají narážet protikladné postoje a různé pohledy na svět dvou skupin. Na jedné i druhé straně ukazuje zoufalé a zdrcené jedince, oddané své věci: jedni chtějí přežít, druzí chtějí pro „cosi“ popravovat. Atmosférou je to velmi hutné, několik „ústředních“ (v případě Rusa s tváří Jasona Isaacsa nebo šéfkuchaře hotelu solidně charismatických) postav dokáže strhnout a v závěru tvůrci ženou slzy dojetí (i bezmoci) až na pověstný krajíček. (12.06.2019)