Hotel Mumbai

Několikrát jsem se přistihl, že strašně moc chci, aby se ve filmu objevilo klišé v podobě člena speciální jednotky toho času na prázdninách v Bombaji, který by všechny ty parchanty skopal do hranaté koule. Ale ten tu nebyl a tak zoufalým hostům a personálu nezbývalo nic jiného, než utíkat a skrývat se. Z tohoto pohledu to bylo nepříjemně sugestivní a z toho, jak teroristé bez emocí odpravovali jednoho hosta za druhým šel mráz po zádech. Charaktery postav jsou načrtnuty jen povrchně, ale přesto si snadno získávají sympatie i soucit a tvůrcům budiž přičteno ke cti, že ani pohled na teroristy není úplně černobílý. Zafungoval i závěr, ve kterém se povedlo zatlačit na emoce tak, že to nepůsobilo prvoplánově. Velký respekt personálu hotelu a do Austrálie letí palec nahoru. 90% (31.07.2019)

Podařený snímek po všech stránkách, jenž nabízí strhující podívanou, která je založena na skutečných událostech. Popravdě jsem o tomto teroristickém útoku doposud nevěděl. Tudíž jsem rád, že jsem si zase o malý kousek rozšířil obzory. Co říct k filmu. Rozhodně se s tím tvůrci nepárali, na takové nepříjemně realistické ztvárnění jsem asi nebyl stoprocentně připraven, většina scén se mi zaryla do paměti svým nekompromisním podáním. Jednoduše se mi dělalo špatně jen ze sledování činů, kterých se tato skupinka teroristů v hotelu i mimo něj dopouštěla. Také mě překvapilo, že i po hodinovém budování charakterů mnoha postav se všechna ta snaha najednou hodila do koše a ten hrdina či hrdinka prostě zemřel. Jako přímo mě to šokovalo, nebudu vám lhát. Konec si zasluhuje obrovský palec nahoru, takový pocit zadostiučinění jsem již nějaký ten pátek u žádného filmu nezažíval. Ale kromě tohoto samotného odporného činu mě udivovala ještě jedna věc.....a to ta infrastruktura policejních jednotek v Indii.......fakt jsem jen kroutil hlavou. Lepší organizovanost a hlavně nečekání na záchranu až z DILLÍ mohla tehdy zachránit více lidských životů. Alespoň doufám, že nyní to tam v tomto ohledu vypadá lépe. Za mě dávám 85 % (03.07.2019)

Milionár z chatrče nám trochu vyrástol a zarástol. Film je skutočným príbehom teroristického útoku v Bombaji z roku 2008, o ktorom sa v našich končinách nedozviete, pretože nás nezaujíma ani čo sa deje na Ukrajine, nie to ešte pravidelný terorizmus v Ázii. Na film sa nepozerá dobre, najmä keď tam teroristickí psychopati (napodiv zase moslimovia) chodia s automatickými zbraňami a klátia všetko hlava nehlava, horšie než nacisti kedysi v lesoch. Zvuk streľby za plaču malého dieťaťa, nemilosrdné popravy ľudí, s ohľadom na skutočnosť udalostí to vzbudzuje nepríjemne pocity. Zomrelo skoro 200 ľudí, čo síce Indii určite nespôsobí populačný kolaps, ale je treba si ich uctiť. Na môj vkus sa vo filme ale strieľalo až príliš. Ja chápem, že to je asi podstata útoku, ale polovicu času počúvať len hrozný rachot, to na kvalite diela nepridalo. (08.05.2019)

Film natočený tak, abyste si celou dobu frustrovaně mumlali, že v třináctimilionovém megaměstě nemají policajty ani armádu. Předpokládám, že ve skutečnosti to bylo trochu složitější. Filmu to ale pomohlo, je napínavý a škodí mu snad jen to, že tvůrci nehledali žádného hrdinu. Američance mumlající Korán fandit nebudete, jejímu starýmu už vůbec ne, Rusákovi jakbysmet. Ostatní jsou no name. (05.02.2023)

Přestože jde jen o čtrnáct let starou událost, je tento film označen jako historický. Jakoby někdo chtěl tato zvěrstva vytěsnit ze současnosti a navodit tak pocit jakéhosi falešného bezpečí. Tohle je pravěk...to už se dnes neděje. Jenže to není pravda. Lidstvo provází války, teroristické útoky, katastrofy, epidemie i různá lokální neštěstí odjakživa. Vždyť za posledních asi dvacet let, jsme vše z toho zažili. Jedna generace. A ano, svět se díky médiím zmenšil, takže se ten "náš dvoreček", trochu zvětšil. I díky takovým filmům, jako Hotel Mombai, na nás tvrdě dopadne poznání, nebo spíš připomínka, že lidstvo nejsou ani zdaleka jen umělci, filozofové, vědci a humanisté. Svět plný zkurvených fanatiků, násilnických psychopatů, slaboduchých vrahounů a bezskrupulózních egomaniaků. Životy druhých jsou pro takové primitivy naprosto nepodstatné. Jestliže fanatik neváhá obětovat svůj život pro svou věc, zcela jistě nebude ani chvilku váhat a obětuje i ten váš. Parta takových mozkuprostých aláhářů nacválala do hotelu plného lidí, se samopaly a granáty. I kdyby to nebylo podle skutečných událostí, tak vás tento film svou intenzitou smete. Chytí vás pod krkem a nepustí až do závěrečných titulků. Ne proto, že je to akční vybíjená, která hraje na city. Je to díky scénáři a režii. Vzácně se tady snoubí skutečný příběh s vynikající filmařinou. I proto nemá smysl vyzdvihovat některý herecký výkon. Protože všichni působili velmi autenticky. Díky tomu, to není akční film, ale opravdu historické drama. Příznačně se na konci filmu dozvíme, že za pár týdnů po této události, byl hotel Taj Mahal slavnostně znovuuveden do provozu. A to dokonce za účasti některých přeživších hostů. Popravdě...trochu mě z toho mrazí. Lidi se dokážou otřepat z čehokoliv. A docela rychle. Asi i proto jsme stále tady...mor, dvě světové války, jaderné zbraně/elektrárny, náboženské i etnické čistky, přírodní katastrofy... . Snad i díky tomu, že jsem pacifista, mě ta vlna násilí, tříštící se o bezmoc obětí, pocuchala víc, než jiné diváky. Pro mě jasných 5*. V rámci žánru...čemu už jinému. Nedávno jsem viděl film Převrat. Díky Hotelu Mumbai, na mě teď působí jako komorní výmýšleneček, který primitivními nástroji, hraje na city diváka. Prostě jako další americký "oninámubližují" akční film. PS: Opět nezkoumám, jak moc pravdy filmaři použili...resp. jak moc měli potřebu "vylepšovat". Není to dokument, beru to tak, jak mi servírují. UPS: Neuvěřitelné, že jde o režisérský debut. (29.09.2022)