Všechny staré nože

Špionážních thrillerů, kde jde více než o akci spíše o dialogy se v posledních roztrhl pytel. Snímek All The Old Knives/Všechny staré nože se poté chystal od roku 2017, režírovat jej mohl James Marsh (Teorie všeho) a místo Thandiwe Newton ve filmu mohla hrát Michelle Williams. Čas ovšem dělá své, nakonec se režie chopil dánský režisér Janus Metz Pedersen (Borg/McEnroe) a čerstvě je film v nabídce na Amazon Prime. A rozhodně si nějakou formu pozornosti zaslouží.   Jedná se o adaptaci knihy Olena Steinhauera, stěžejní je ovšem fakt, že Steinhauer stojí právě i za adaptovaným scénářem. Hereckou jistotu Chrise Pinea poté doplňuje úžasná Thandiwe Newton ve své nejlepší roli za poslední dobu, ti dva spolu mají vynikající chemii a nakonec z toho vylézá poměrně šikovně napsaná hra na kočku a myš, která si i díky štědré délce (102 minut) dokáže většinu času udržet diváckou pozornost.   Stěžejní zápletka možná spočívá v nalezení krysy v řadách CIA, prim zde ovšem hraje spíše vztah, kteří mezi sebou dvě hlavní postavy kdysi měli. I přes jizvy minulosti a vzájemnou nedůvěru mezi nimi nadále funguje cosi jako láska. Pine i Newton jsou v těchto rolích famózní, komplikovaný vztah jejich dvou postav sedící u jednoho stojí na tom, že se v podstatě jedná o výslech, krom ústřední pointy tu jde ovšem především o zlomená srdce a osobní pocity. A přitom tyto oba faktory fungují ve funkční kolaboraci, kdy to celé především funguje po stránce emocí. V jádru je to tak neskutečně komplexní a krom ústřední špionážní zápletky to funguje i jako obstojná charakterní studie.   Režijní uchopení Janus Metze Pedersena poté není nejzajímavější, kamera Charlotte Bruus Christensen je poté nejzajímavější v momentech u večeře. Nejen, co se týče poměrně výrazného osvětlení, ale především v tom, jak dokáže být intimní a víceméně schopně vyvolat pocit, že divák sedí s Pinem a Newton u stejné večeře. Nejzajímavější ovšem scénář zůstává i v momentech, kdy se vlastně nedá tak úplně odhadnout a celá ta špionážní zápletka je celá poměrně nosná především v tom, že skutečně není prohlédnutelná.   Komornost Všechny staré nože vykupuje tísnívá atmosféra a především postupné zkoumání morálky, které se u dvou stěžejních postav liší. Lehce pomalé tempo vynahrazuje především právě to, že se celý vývoj události nedá úplně prohlédnout. Po vyvrcholení možná může vyvstat lehká horká pachuť nad tím, že se dalo čekat víc, přísliby byli celou dobu až na příliš velké výši a může i dojít k úvaze nad tím, zda všechny intriky možná přeci jen nebyli tak trochu prohlédnutelné. Jenže to neznamená, že by Všechny staré nože jako celek přišli o status poměrně vtahující záležitosti, která ovšem v součtu především na chemii dvou ústředních herců.   Bylo by o poznání zajímavější, kdyby se Všechny staré nože vůbec netočili kolem nějakého spiknutí, ale šlo by pouze o charakterní studií dvou bývalých milenců, které kdysi pojila jedna práce a její obtížnost je rozdělila? Dost možná ano. Na druhou stranu jsou Všechny staré nože poměrně zajímavou podívanou, která si víceméně dokáže diváka omotat kolem prstu...... (08.04.2022) (méně) (více)