Složka 64

Předchozí díly série případů oddělení Q, ač jsou to fajn kriminálky, mají tu a tam i nějaké své mouchy. Journal 64 ale jede od začátku naplno a emočně film šlape ruku v ruce se sebejistou režií, parádními hereckými výkony a především dost bohatým scénářem. Vše začíná zdánlivě obyčejnou vraždou, která navzdory očekáváním detektivy zavede na stopu něčeho úplně jiného. Z relativně klasické detektivky je najednou dost hustej thriller s přesahem do moderní dánské historie, o které jsem upřímně neměl vůbec páru. To vše ve zběsilém tempu a za doprovodu hudby zjevně inspirované (mírně řečeno) těmi nejlepšími současnými fláky Hanse Zimmera. A vůbec mi to nevadilo. (13.08.2019)

Prvních 40 minut se tenhle film motal kvalitativně mezi Ženou v kleci a Vzkazem v láhvi a já byl nevrlý a znuděný až hrůza. Pak, jako kdyby něco přepnul páčku a já se nestačil divit. Mělo to napětí, tah na bránu a posledních 20 minut jsem už skoro slintal a držel ruce v pěst, jak napínavé to celé bylo. Vůbec si nedokážu představit že by tvůrci po tomhle bezkonkurenčně nejlepším díle Qvéčko zabalili a zkusili něco jiného. Nějak jsem si na naši vykutálenou trojku zvykl a "retardovaný" výkon Nikolaje, orlí skoba Farese a ryšavé kudrdliny Johanne, ty mi chybí už teď. A to máme teprve hodinu po skončení filmu. (26.02.2019)

Jak jen se mohlo stát, že mě film po filmu nechávají vyšetřovatelé chladnějším a chladnějším? Kniha do toho dost šlape a příběh je možná ze všech nejlepší. Tupé převedení do filmu, zdá se, doslova šustí papírem. Navrch bohužel, hlavní hrdina je pojat povahově úplně jinak než v knize stejně jako celé oddělení Q (vadí mi od počátku prvního filmu). Takže to nefunguje. Škoda. (13.08.2019)

V pořadí čtvrtá filmová adaptace knižní kriminální série (zatím je prý šest dílů, nevím, nečetl jsem) dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena se vrací s kriminálním oddělením Q, nevyřešeními případy, permanentně nabroušeným detektivem Carlem Mørckem i jeho muslimským kolegou Assadem. A je to zatím ze všech natočených snímků suverénní pecka. Tři mrtvoly roky naaranžované okolo jídelního stolu v jednom z kodaňských bytů, čtvrtá židle prázdná. Kdo si místo (ne)zasloužil? Vracíme se do 60. let do ostrovního převýchovného ústavu pro mladé dívky. Nebyly nebezpečné, netrpěly na tu dobu „závadnými“ chorobami. Jen byly poněkud divočejší ve svém sexuálním apetitu. A už tehdy započalo masové nedobrovolné zbavování rozmnožovacích schopností neposlušných dívčin. A prorůstá do současnosti ruku v ruce s dalšími aktuálními problémy Evropy. Tudíž se dostáváme do tematicky závažných rozměrů, které vůbec nepůsobí samoúčelně. Ba naopak. Přirozené je i napětí mezi vyšetřovateli, protože Assad má oddělení opustit a Carl se tváří, že to jde mimo něj. Jejich vztah je dynamický, vzájemné pošťuchování funkční. A ačkoliv Nikolaj Lie Kaas zůstává králem deprese, jeho vývoj je patrný a sem tam projeví nějakou vstřícnost nebo uznání. Zápletka vyznívá poměrně originálně, napětí graduje, snímek má solidní tempo. Takže za mě opravdu velká spokojenost!! (23.02.2019)

7 let, 4 nezapomenutelné filmy. I přesto, že je "Složka 64" výborná, je vzhledem k vysoko nasazené laťce nejslabším dílem série. Minulost: Dívka je zavřena do zvráceného ústavu. Současnost: Assad odchází a Carlova sebedestruktivnost dosahuje pomyslného vrcholu. Pluralita linek působí zpočátku spíše rušivě, jejich propojení však proběhne s takovou lehkostí, že nad tím zůstává rozum stát. Atypická akčnost druhé poloviny mi nevadila, spíš mě mrzí, že mi byl zvrat s oběťmi jasný hned od začátku... Ač se jedná o závěr důstojný, nikdy tvůrcům neodpustím, že nebudou v Q-sérii pokračovat. Finální pořadí dílů (od nejlepšího): "Zabijáci" - "Žena v kleci" - "Vzkaz v lahvi" - "Složka 64". (10.02.2019)