Složka 64

Rozhodně nejdospělejší snímek celé série. Řeší se mnohem více vztahy mezi postavami a na povrch vyplouvají aktuální sociální témata. Samotný případ není z hromady podobných zaměnitelných zápletek, ale regulérním píchnutím do vosího hnízda. Tahle vážnost a dospělost však upadá ve fádním finále, kde veškerý punc originality a vážnosti ztrácí. Posledních několik minut v nemocnici mnohem spíše připomíná vykalkulované akční snímky let dávno minulých než uvědomělý čtvrtý díl skandinávské kriminální série. Moment, kdy hlavní záporná postava v monologu vysvětluje co bude dále následovat, je směšnou scenáristickou zkratkou, která je trnem v patě celému snímku. Oproti předcházejícím dílům tu také chybí vnitřní tenze a napínavá druhá polovina. Je to dáno tím, že spravedlnost a sociální aspekt tu převzaly otěže od prosté záchrany lidských životů. Vyšší předvídatelnost děje celku též nenapomáhá. Je tedy otázkou zda divák více ocení dospělé téma Složky 64 nebo dravost a jednoduchost předcházejících dílů. (24.04.2020)

Děj postupně enormně nakyne do netušených rozměrů, kdy film začne být od poloviny dál o něčem úplně jiném a stane se podstatně vážnějším, dramatičtějším a tematicky závažnějším. Konání obou detektivů je průběžně prostříháváno s událostmi ze šedesátých let, kdy si mladé dívky prožívaly peklo v jakémsi ostrovním převýchovném ústavu, kam je jejich rodiny posílaly nejčastěji kvůli potlačení sexuálního apetitu, a se současnými scénami s nějakou starší paní, která by teoreticky mohla být tím hledaným vrahem, ale není to jisté. Postavy hlavních hrdinů snad poprvé konečně procházejí nějakým vývojem, dost zásadním na to, aby věčně zachmuřený Carl nebyl pořád ten samý asociální bručoun, ale aby dokázal alespoň sem tam projevit nějakou vstřícnost, uznání nebo cit. Stejně tak se pracuje i s Carlovými obavami z osamělého života a se změnami v jeho kamarádsky-pracovním vztahu s Assadem. Napínavé vyprávění disponuje průběžně gradujícím spádem. Nejde přitom ani tolik o zásluhu dánského režiséra Christoffera Boeho jako spíš o vynikající práci trojice scenáristů v čele s Nikolajem Arcelem, který adaptoval i všechny předchozí Adler-Olsenovy romány. (05.10.2019)

Čtvrtý případ oddělení Q u mě stále nepřekonává Zavijáky, přestože ambicemi snímek míří hodně vysoko a bere si na paškál dánskou převýchovu dívek. Čili se Složka 64 prezentuje jako takové znovu otevření hodně bolestivé rány v dějinách Dánska. Nebudu zkoumat, zda-li a jak se události zakládají na faktech. Raději přejdu k filmu. Dvojice detektivů je už sehraná, přestože jí paradoxně hrozí rozdělení. Filmu trošku ubližuje méně výrazný záporák. Tady to chtělo prostě vyloženě úchylnou lidskou zrůdu místo někoho kdo si nechá jen uhryznout část ucha. Případ Složky 64 je určitě povedeným detektivním případem, jen mě osobně moc ničím nepřekvapil. Dějové zvraty jsou snadno odhadnutelné, stejně jako motivace všech zúčastněných. Přes malinko slabší dojem se budu příště opět těšit na brzkou shledanou. 70% (31.05.2019)

Oddelenie Q nie je žiadnou geniálnou, do bodky premyslenou kriminálnou sériou, ale teší ma, že ani po predošlých troch častiach nepostráda vynikajúcu atmosféru a mysterióznosť. Hlavnú dvojicu som si navyše časom veľmi obľúbil, takže môjho pohľadu ide o ďalšiu veľmi vydarenú časť a pokojne uvítam aj päťku. (08.04.2019)

Za mě velmi slušný snímek. Sice Arab v hlavní roli a nějaký ten náznak té nadřazenosti. Vždycky se musí objevit někde nějaký "šílený vědec, pomatenec" který je nakloněn k nějaké té "vizi o čisté rase". Už mě tyhle náměty ani nepřekvapují. No ale co už. Přivřel jsem oči a ve výsledku se mi to vlastně i líbilo. Jak jsem si všiml, tak toto je 4 film v sérii. Začal jsem tedy od konce. Nevadí. Mě tenhle příběh navnadil na to, abych si pustil i ty zbylé. (21.03.2021)