Most přes řeku Kwai

Dlouho jsem kolem tohoto Leanova díla jen otráveně kroužil, ovšem o to víc na mě nakonec jeho genialita a vytříbenost neskutečně zapůsobila. Již úvodní psychologický souboj mezi Nicholsonem a Saitem je prostě jedinečný a předznamenává i konečnou velkolepost celého snímku, jehož dlouhá stopáž ubíhá jako voda a který je i přes absenci střílení a skutečného válčení jedním z nejvíce strhujících válečných dramat, jaké kdy vznikly. A to zakončení! Posledních 15 minut jsem skoro ani nedýchal, takže i teď při psaní komentáře mi plíce ještě úplně dobře neslouží. Ale stálo to za to...! (13.10.2012)

Vyzněním trochu vyměklejší než předloha, ale díky geniální režii a herectví všech zúčastněných tak strhující, že nezbývá než obdivně zatleskat. I přes menší příběhové změny zůstala "myšlenka" zachována a i po padesáti letech působí nesmírně silným dojmem. A o stále bezchybném technickém zpracování ani nemá smysl víc mluvit.. 9/10 (03.09.2012)

„How to die like a gentleman, how to die by the rules - when the only important thing is how to live like a human being..“ Plukovník Saito, plukovník Nicholson a bůh ví jaká zrovna hodnost Shears. První dělá to, co musí a může, druhý dělá, co může a o čem je přesvědčen a třetí je přesvědčen, že musí udělat něco navíc. Kdo projeví slabost, nezemře.. Od začátku to Leanovi šlape, jak kdyby někdo pískal do kroku Colonel Bogey March. Pomník svéhlavosti, odvaze a šílenství. Ty se vždycky uměly schovat za tečičku na štábních mapách.. (07.11.2023)

Je to dobrý válečný film, ale není nejlepší. Myslím tím hlavně snímky z různých POW a internačních táborů rozesetých po celé Asii. Japíci tam drželi nejen spojenecké vojáky, ale i tisíce civilistů válčících mocností a obyvatel místních národů a povětšinou je nechali otrocky dřít na válečné infrastruktuře jakou byly železnice, letiště, mosty.... Osobně se mi více líbí http://www.csfd.cz/film/12438-kral-krysa/. Vpravdě jsem vždy obdivoval britské důstojníky, kteří drželi za každých podmínek v těchto táborech řád a disciplínu a to takovým způsobem, že to i hrdé a tvrdě vycvičené japonské důstojníky (ctící samurajský kodex Bušidó) často udivivalo. Je faktem, že řada velitelů takto zachránila spousty lidí a jiná jich zas vysokými nároky či tvrdohlavostí a vyžadováním dodržování Ženevské konvence (což Japonci povětšinou nerespektovali a většinou je to jen rozzuřovalo) řadu zabila... Australáci nebo Amíci to měli spíše na háku a v táborech drželi po tlupách. Důstojníci měli nárok nepracovat, mít ubikace odděleně od mužstva, nároky na vyšší příděly atd... což také většina z nich požadovala a dodržovala. V krutých podmínkách POW tyto výsady demoralizovaly mužstvo.... Film je o stavbě mostu, o národních povahách - hlavně britsko-japonských, britské hrdosti a neústupnosti a útrapách jaké zajatí vojáci zažívali v džungli zamořené malárií... Film zvěčnil pískaný popěvek písně Colonel Bogey march, který je válečnou písní v mnoha textových verzích. jednu z nich použil i Jan Svěrák v Tmavomodrém světě - vzpomeňte- ,,Hitler has only got one ball, Göring has two but very small, Himmler is somewhat sim'lar, But poor Goebbels has no balls at all...'' ----- Ale pískaná verze asi každému navždy připomene tento snímek. Koho tematika zajímá rozhodně doporučuji román jamese Clavella - Král krysa, či autobiografii Russella Braddona - Zajat Japonci, kde popisuje okolnosti zajetí i zážitky z tříletého pobytu v japonském POW. * * * * (25.06.2012)

Bravo, Bravo a ještě jednou Bravo. A přídavek - Bravo. Most přes řeku Kwai, Příliš vzdálený most, Apokalypsa - tak staré válečné filmy a zároveň jedny z nejlepších, jaké kdy byly natočeny. Neuvěřitelně chytlavá hvízdací melodie. Souboj ohodlání a neústupnosti proti aroganci a lhostejnosti. Naposledy - Bravo. (11.01.2006)