Pouto nejsilnější

Romance, jakou by dnes již bylo těžké natočit, protože ubylo hranic a zábran a hrdinové by obtížně hledali důvod, proč svému "upřímnému citu" nepodlehnout a neskočit hned do postele. Vášeň je mnohem zajímavější, když je konfrontována s ctností a nesklouzne hned do banální něvěry. Snad i proto, že tento snímek byl natočen v Anglii, kde je zvykem bouře v srdci skrývat za zdvořilostí, a proto, že byl natočen dvacet let před sexuální revolucí, se jedná o strhující kus. Jen nerozumím, proč se v češtině film jmenuje pateticky "Pouto nejsilnější" a ne "Krátké setkání". (25.04.2011)

„Thank you for coming back to me.“ Leanova skrz naskrz britská romance je pravým opakem brakového melodramatu Flames of Passion, které hrdinové znechuceně sledují v kině (a ani nevydrží do konce). Zdrženlivý styl dlouhých záběrů, pomalých prolínaček a minima detailů přitom odráží povahu vztahu mezi Laurou a Alecem. Společnost (druhých) jim od prvních minut překáží ve štěstí. Své vášni se nemohou plně oddat, neboť jsou spoutáni konvencemi a křesťanskou morálkou (a náhražky hledají v laciných filmech a sladkém pečivu, které Alec komentuje slovy „one of my earliest passions“). Laura je coby (ne)šťastně vdaná manželka a matka dvou dětí odsouzena žít skrze (a pro) druhé, nikoli sama za sebe, a cítit se provinile i za to, k čemu se ještě neodhodlala. Dokud nepotkala Aleca, neměla chvilku pro sebe, její přání a potřeby nikoho nezajímaly. Díky novému příteli se opět učí sdílet (radost a smích), podřízení nahrazuje vztahovou rovnováhou. Výrazným zohledněním ženské subjektivity (zvukové i obrazové) je film navzdory konzervativnímu vyznění poměrně moderní. Vykolejená díky románku, příznačně započatého na místě věčného míjení a letmých setkání, uvědomuje si Laura, že celý její život nepatří manželovi. Promlouvá-li vnitřním hlasem k němu, své dojmy adresuje zároveň divákům, které takto stejně jako svého muže žádá o pochopení a odpuštění. Pro její komentář je příznačná snaha racionalizovat učiněná rozhodnutí, dodat prožitému jeho převyprávěním smysl. Díky retrospektivnímu vyprávění si film může od událostí po celou dobu držet lehký odstup (první polibek je například snímán v celku), který je ovšem vyvažován subjektivními scénami prudkých citových pohnutek (expresivní naklonění kamery v závěru). Napětí mezi odměřeností a podléháním emocím napomáhá společně se střídmým zapojením klasické hudby (Rachmaninoff) a prokládáním hlavní dějové linie komickými epizodkami s výraznými vedlejšími figurkami výborné rytmizaci filmu, který je navzdory žánru se sklony k nestřídmosti nejen krátký, ale také má spád. Délka filmu odpovídá jeho původnímu názvu a vystihuje také nedlouhou dobu, kterou Laura a Alec strávili společně. Jestli si nebudete přát, aby film nemusel skončit a oni spolu mohli zůstat déle, můžete si gratulovat k tomu, že vás nedojal jeden z žánrově nejčistších a vypravěčsky nejbrilantnějších romantických filmů všech dob. 85% Zajímavé komentáře: Anderton, Cimr (23.04.2018)

Film začíná velmi nadějně. Představuje zakázanou lásku dvou spořádaných lidí a fascinuje upřímností výpovědi (,,Cestou jsme potkali kluka, který vypadal úplně jako můj syn. Měla jsem z toho mít výčitky svědomí, ale bylo mi to úplně jedno.") Dvojice působí překvapivě moderně, jako pár senzačních "hejtrů", co se vysmívá nabubřelým filmům v kině i upovídanám maloměstským tetkám (,,Byla až příliš hodná. Nemůžu vystát příliš hodné lidi.") Tak jsem těm dvěma velmi fandil. Problém ale nastal, když se poprvé vyslovilo to, co už bylo dlouho tušené. ,,Miluji tě." Náhle film upadne do přesně takového těžkého sentimentu, jakému se zpočátku vysmívá. Náhle začnou padat fráze jako ,,Nechci, abys umřela. Musíš žít, abys mě nosila v paměti. Touží po tobě má duše i mé srdce!" ještě umocněné srdcervoucím Rachmaninovým 2. klavírním koncertem. A původní velmi dobře vystavěná atmosféra je tatam, z čehož už se film do konce nevyhrabe. Přestu jdu s hodnocením velmi vysoko. Jak jinak - film je technicky skvěle zvládnutý a ústřední pár je výborný. Banální historka zde byla povýšena na umělecké dílo. (02.08.2012)

Slušný a dojemný příběh, jehož jediná ale zásadní vada je v tom, že jsem se nedokázal vcítit do hlavní hrdinky. Škoda, snad někdy jindy, měl vážně hloubku. # Celia Johnson mi připomínla Kristin Scott Thomas. # Jen tak mimochodem zde byla dokonale vykreslena situace, kdy se s vámi začne bavit "dobromyslný ukecaný opruz", kterého byste nejradši zabili, protože v tu chvíli chcete dělat něco zcela jiného, ale jste v situaci, kdy mu jeho nadbytečnost nemůžete dát najevo. # [viděno: monitor, sluchátka] # přiběh 7 | hudba 6 | humor 0 | akce 0 | napětí 1 | pustil bych si znovu 5 (05.08.2012)

Asi tak prvu stvrthodinku divak netusi, co sa tam deje a preco je hlavnej hrdinke tak spatne, ale od chvile, ked zacne hlavna hrdinka vypravat svoj nestastne zamilovany pribeh, ma konecne vtiahla do nudne rozbiehajuceho sa pribehu, ktory uz potom nudnym nebol. Prekvapila ma kratka minutaz rezisera Davida Leana, o ktorom som si myslel, ze on nevie natocit film, ktory by bol kratsi ako 120 minut, kedze som od neho poznal iba filmy ako LAWRENCE Z ARABIE (1962), DOKTOR ZIVAGO (1965) alebo CESTA DO INDIE (1982). Film ma 3 nominacie na Oscara za najlepsiu reziu, herecku v hlavnej ulohe Celia Johnson a za scenar, avsak Oscara za reziu dostal William Wyler za vojnovu dramu NEJLEPSI LETA NASEHO ZIVOTA (1946) a za herecku v hlavnej ulohe dostala sosku Olivia de Havilland za dramu KAZDEMU DLE ZASLUH (1946)... 15.10.2010 _______ Celia Johnson - (Laura Jesson) +++ Trevor Howard - (Dr. Alec Harvey) +++ Stanley Holloway - (Albert Godby) +++ Joyce Carey - (Myrtle Bagot) +++ Cyril Raymond - (Fred Jesson) +++ Everley Gregg - (Dolly Messiter) +++ Marjorie Mars - (Mary Norton) +++ Hudba: John Hollingsworth, Percival Mackey +++ Nemecka Cinema - 100% (15.10.2010)