Drtivý dopad

„Veriť v niečo. Dúfať v niečo. A pre túto vieru žiť.“ Spoilery. Toto je vážne dobrý film. Niektoré veci sú divné (rôzne krkolomné časové veľké skoky), iné zásadné veci nevidíme (pokus o zničenie s pomocou amerických a ruských rakiet), ale pravdupovediac čím častejšie Drvivý dopad vidím, tým mi pripadá vyzretejší. Na jar 1998 bol vnímaný ako udalosť, keďže sa jednalo o jeden z prvých filmov nového Spielbergovho (a Geffenovho a Katzenbergerovho) štúdia DreamWorks. Kasting bol v rámci možností nabúchaný, režírovala solídna Mimi Leder (rok dozadu pre DreamWorks natočila podobne "civilného" Peacemakera s Clooneym a Kidman, ktorým štúdio debutovalo na trhu), pekný 75-miliónový rozpočet, prorocký scenár (afroamerický prezident USA) a povesť realistickejšieho "klonu" tohoročného Armageddonu od Baya. Moje primitívne Ja dáva 4* práve Armageddonu, ale ono je vlastne blbosť tie dva filmy porovnávať, sú veľmi odlišné. Dokonca by som povedal, že kým v Armageddone to ku koncu búcha (všetko) už vyložene  neznesiteľne, Drvivý dopad na to ide skrz postavy, vzťahy a psychológiu, čo starne pomalšie, než CGI a nekonečné akčné sekvencie. Ono je to vlastne veľmi ponurý a tragický film. Áno, mnohé postavy sú prekvapivo nesympatické (cez mŕtvoly idúca reportérka, pomerne nadutý astronaut-dôchodca, americký prezident znechutene vstávajúci od kamery vo chvíli, keď sucho oznámi, že pokus o likvidáciu nevyšiel), ale mne sa to paradoxne práveže páčilo, pripadalo mi to realistické. Nakoniec je to ale žiaľ "len" čosi podobné, ako Peacemaker: vidno na tom investované peniaze a herci sú fajn, ale zároveň je to zvláštna natočená polonuda. Publikum ale bolo prekvapivo nadšené, obdarilo snímku parádnou celosvetovou tržbou 349 miliónov (pri rozpočte, ktorý sa podarilo udržať v rozumnej výške 75 miliónov). (03.01.2009)

Srovnání s Armageddonem nejsou fér, je to jako kdyby se impresionista a realista dívali na stejnou rozkvetlou jarní louku a každý ji namaloval po svém. Někoho pak osloví ten obraz, někoho ten druhý, a je to v pořádku. Drtivý dopad jde na konec světa jinak - realističtěji, dramatičtěji, lidštěji. Ne tak zábavně, ale rozhodně ne nudně. Vlastně pokud mě nějaká část filmu nechávala poměrně chladným, byla to mise raketoplánu, jehož posádka se chystá kometu navrtat a odpálit - zatímco v Armageddonu jde o hlavní zápletku, tady je to takřka nedůležitá podzápletka (zajímavá hlavně díky Robertu Duvallovi) a to nejdůležitější se děje na Zemi, kde Morgan Freeman hraje jako o život, Téa Leoni se smiřuje s rodiči, Elijah Wood zachraňuje svoji rodinu i rodinu své dívky.... A zní k tomu velmi poslouchatelný James Horner. Čtyři hvězdičky a kousek páté. (22.02.2020)

Solidní katastrofická jednohubka, která zaujme velkorysým obsazením a efektně natočenou finální vlnou tsunami. Jen škoda, že celkový dojem markantně sráží chabý a patetický scénář, který po nějaké chvíli začne působit vážně hodně hloupě. „We watched as the bombs shattered the second comet into a million pieces of ice and rock that burned harmlessly in our atmosphere and lit up the sky for an hour.“ (18.06.2020)

Armageddon na jiný způsob. Svým způsobem mám tenhle film opravdu rád. Z lidí se stanou jen mravenečci utíkající před obrovsku vlnou. Uvědomí si, že nejsou vládci planety a že se musí připravit na všechno možné hrozící jak z vesmíru, tak z nás samotných. Dokonce ani Eliah Wood mi tady moc nevadil. Přesto se nemůžu překousnout přes to, že Drtivý dopad nemá tak drtivý dopad na mě jako diváka ani emocionálně, ani vizuálně, ani dokonce hudebně. Je to takový mírný nadprůměr, který mě však rozhodně neurazil a klidně se na něj ještě v budoucnu rád podívám. 65% (19.06.2010)

Armageddon zničil tuhle křehkou alternativu v roce 1998 s naprostým přehledem. Jak by také ne, suverenita Baye v akčních scénách i v luxusním marketingu a vypipiplaném vizuálu - proti tomu nemá komorněji střižený a citlivější Drtivý dopad v globálním měřítku šanci. Přesto však své kvality má. Výtečně vykreslené charaktery, uvěřitelné momentky chaosu, zmatku a davové histerie a v neposlední řadě to jistí ze zadních řad velkolepý i příjemně dojímavý James Horner a jeho typicky rozmáchlá hudební kompozice se silným hlavním motivem. (15.11.2003)