Smrt na Nilu

To že jsem divný úchylák je o mě tak nějak všeobecně známo, takže hlavní otázkou pro mě u tohohle filmu nebyla věrnost/kvalita předlohy, nebo snad herecké výkony a výprava, ale... Knír. V prvním díle mě svojí megalomancí šíleně iritoval a strhával hrozně moc mojí pozornosti, což říkám jako člověk, co má sám na tváři dost divnou vousověc, ale zde... Puf, je sice pořád hrozně divně dvojitý a vypadá jako dva různě velké umělé kníry přilepené na sobě, ale je menší, usedlejší a konečně jsem si mohl opravdu užít film. A ten samotný je fajn, je to sice dost zlámané v kostech, ale když je něco adaptace číslo 5239, tak mi to nějak už moc nevadí, celé je to velké a opulentní, jako velká filmová, dobová detektivka funkční a Poirot je fajn, přestože scénárista si znovu neopustil zbytečnou akci tam, kde jsou jen šedé buňky, aneb Poirot by fakt neměl házet sekáčkem na maso a zaseknout jej do futer. (28.06.2022)

Ultraprecizně vyvedený whodunit, u něhož jsem zažíval i dost zvláštní a vítaný paradox - knihu jsem nečetl a vyústění neznal, ale viníka jsem zde odhadl poměrně záhy po osudném činu, přičemž mi to absolutně nevadilo a ani mi to nepřišlo jako slabina, nýbrž jako úmysl. Branagh totiž báječně směřuje pozornost spíše na proces hromadění vodítek nežli na prohlubování záhady. Celý film jsme ve vědění takřka kompletně srovnáni s Poirotem, jenž vše vidí nebo slyší (a když už leží opilý mimo dění, vše se doslechne od nevinných a spolehlivých svědků) a dedukujeme společně s ním - a společně s ním také můžeme tušit, kdo za vším stojí, ale soustředit se jen na shánění důkazů, které jsou rozprostřeny i všude po mizanscéně (respektive v ní chybí - červená barva na malování, ztracený šátek). A které scénář skvěle a rytmicky zvýznamňuje, stejně jako tradičně zacuchanou vzájemnou minulost aktérů. Odhadnutí konce tedy není chyba filmu, ale snad i jeho dominanta - že dokáže být takhle zábavný a rafinovaný jen v tom, jak propojuje diváka s vyšetřujícím protagonistou (a to i emocionálně díky rámujícímu prologu a epilogu), za to bych Kennetha fakt poplácal po zádech. Moc pěkný vizuál a skvělá kamera, která se v důmyslnosti rozebírání prostoru vyrovná i dílům Stevena Spielberga. Už teď jsem zvědavý na dojmy po další projekci. 90 % (13.02.2022)

Jsem opojen vizuální stránkou filmu i soundtrack Patrick Doylea se mě velmi líbil. Rovněž režie si dává tu dobovku vysloveně jako luxusní dezertík, co ale těžce vydýchávám jsou slzy Hercule Poirota i kdyby, i kdyby tak aby si takový detektiv vylíval srdíčko první poběhlici v případu, to nemůžou myslet tvůrci vážně, přitom ten čb prolog z minulosti Hercula mě zaujal, ale city uměle vytvořený pro sentimální publikum s plnou hubou poprcornu a kýblem coly v ruce, to tě není důstojný Kenny. (23.02.2022)

Přiznám se, že "Smrt na Nilu" jsem narozdíl od "Deseti malých černoušků" (nejlepší kniha tohoto typu ever) nebo "Vraždy v Orient Expresu" nečetla a dokonce jsem ani neviděla žádné filmové zpracování. A o to extrémněji mě se*e, že jsem přišla na to kdo i proč dávno předtím, než mi to oknírkovaný Belgičan prozradil. Bylo to zkrátka do očí bijící. Nevím, jestli za to může (chvílemi opravdu tragické) hraní nebo jsem měla prostě "kliku", ale po všech stránkách průměrný zážitek z filmu to rozhodně nezlepšilo. Asi si pustím verzi ze 70. let, abych zjistila, zda bych tápala víc... P.S.: Překlad je občas hodně volný, ale tak nějak dobře volný. (10.02.2022)

Obvykle sypu plné počty filmům, co se do mě nějak emocionálně zaryjí. Tím nemyslím nutně empatii vůči příběhu, ale emocionální zájem o ten film jako takový. Smrt na Nilu není typ filmu, který by si něco takového nárokoval - je to zábavná detektivka, která po branaghovsku tlačí opulenci na 11 a dopřává plnou mísu žánrové zábavy. Podařilo se najít téma (exces vs cit), podařilo se vybudovat dojem hmotného světa, ne ale v míře, která by stála v cestě ideální, ucelené vzrušující zábavě. Perfektní produkt (není to dekonstrukce typu Knives Out, tohle je real deal). Takovéhle filmy bych chtěl místo marvelovek. (09.02.2022)