Rédl

Televizní Rédl a Bez vědomí a kinosálová Amnestie jsou společně ideálním, byť těžko stravitelným menu k hořkým česko-slovenským oslavám polistopadového takzvaného nástupu demokracie, vlády práva a vítězství pravdy a lásky nad cynismem a penězi. *** Přesný rámovací komentář Radek99, tak si ušetřím práci. *** A k výtkám, jež v komentářích tu a tam padaly – já ani při nejlepší vůli nenacházím, co vytknout. Kvituji, že to nemá být příjemná a odsýpající podívaná, je to (mně velice sympaticky) divácky nevděčné už tím, kdo je hlavní hrdina, na kolik způsobů už je tou dobou vnitřně podlomený, jak svou dávnou tragickou minulostí a přímo románovou (čti romantickou) „vinou“ na smrti svého milence, tak nynějším skrýváním milostných preferencí, a celkovou bezvýchodnou rozháraností mezi defétismem, rezignací na naději a bytostnou neschopností přiznat systémovému zlu jeho absolutní nelidskost, zvrácenost a bezbřehý pragmatismus a zároveň si ve stejném světě dál hledat cestu, jak smysluplně žít. Což jednak znamená, že se osobně angažuje o to vehementněji, oč méně chce chápat rozměry a kvalitu zla, proti němuž bojuje, a má neadekvátní očekávání od druhých na temné i světlé straně Síly, čímž se stává nebezpečným všem, na jejichž stranu se postaví... A jednak to z něj dělá nadčasově archetypální křehkou postavu, je jako porcelánová figurka z řecké tragédie, která si svou nevyhnutelnou zkázu ve zdejším světě nese napsanou přímo ve vlastním genomu. A slouží mu jedině ke cti, že to nakonec pochopí – a vyřeší. Důvody k sebevraždě jakožto poslednímu možnému východisku snad ještě nebyly v žádném příběhu tak průzračné, pádné a ušlechtilé. Člověku se přímo uleví spolu s ním, a je to hodně divný pocit. A jednoznačně soudím, že v podání Ondřeje Sokola byl tenhle charakterní, utahaný a opotřebovaný sebeštvanec naprosto famózní. *** Nepřipadá mi ani, že by ve scénáři či jeho ztvárnění bylo cokoli přitaženého za vlasy, naopak jsem úplně ponořená oceňovala, v jak realistickém nepříjemném tempu, upachtěnosti, nevábnosti, ne-vznešenosti, eskalaci, specifických koloritech a soubězích okolností a překážek je vyobrazena každodenní praxe a obstarávání tolika typově různých postav a jak přirozeně je ta společensky výmluvná skládanka křížících se záměrů a souborů hodnot v jednom brilantně vyhmátnutém dobovém námětu a na něm hodinářsky jemně naroubovaném nadčasovém dramatickém příběhu pospojována. Scénář mi po několika úvahách připadá naprosto vynikající, mistrně komplexní a logicky i pocitově bezchybný – až mi nad tou precizností a záběrem zůstává rozum stát. *** Pachuť výpovědi přetrvává nesmírně silná. Rédl není zapomenutelná kriminálka, Rédl je transformační vryp do kolektivního i individuálního vědomí, napořád. *** Jako bonus odemykám výživný informační text o postavě generála Lorence, dost možná nejmocnějšího, nejinteligentnějšího (z mocných), a tedy nejnebezpečnějšího muže Československa: https://denikn.cz/208482/svedomi-posledniho-sefa-stb-netrapi-lituji-spis-toho-co-jsem-neudelal-rika-alojz-lorenc/?cst=07638600c03d562fb8be31b5e9e9c78e9b4eaef3 *~ (01.03.2020) (méně) (více)