V pasti

Skoro 70 let od vydání Wyndhamova románu Den trifidů je tu další z nekonečné řady jeho variací. Tentokrát jsem ale ovlivněný zejména tím, že jsem nedávno viděl dvě klasiky katastrofického žánru: Dobrodružství Poseidonu (1972) a Zemětřesení (1974) - a je fascinující, jak i tento "moderní" film z dílny Netflixu jede v přesně vyjetých stopách tohoto žánru a vlastně z klasické struktury vůbec ničím nevybočuje (snad kromě dvou časových linií). Dobré řemeslo, pramálo nového. (03.01.2019)

Sandra Bullock konečně ukojila profesní závist/mindrák směrem k herecké kolegyni Emily Blunt. Podala si pysky s Netflixem a vyprodukovala si (televizní) variaci kinohitu "Tiché místo". Vyztužena botoxem, mateřstvím a ženskou silou se vydala s drobotinou na nehostinnou řeku zlomit globální kletbu, na kterou dojel i Bystrozraký, takže k povinné výbavě patřily šátky přes bulvy, ale též ptáci v krabici, ale fakt opeření. Film je vyprávěn převážně v retrospektivní rovině, takže pendlujeme mezi zkázonosnými událostmi, k nimž došlo před pěti lety, a současností, bezprostředně po vypuknutí zkázy, kterou přinesla neviditelná monstra. Narychlo je divák seznámen s početnou skupinkou lidí, u níž není vyloučeno, že se bude tenčit i rozrůstat, vzhledem k těhotenství dvou členek. Film mně ve své podstatě nepřišel extra originální, má dvě hodiny, takže i trpí scenáristickými neduhy, je však kvalitně obsazen, přičemž Sádra dobře herecky sádruje a v dalších rolích vyniká zejména John Malkovich, a nadto se blýskla dobrou režií Susanne Bier. Příznivci speciálních efektů nebudou úplně u vytržení, neb monster si neužijí vůbec, jsou neviditelná, snad tohle pojetí podnítí jejich fantazii. Úmrtí jsou fádní, sice je doprovází i nějaká ta krevní kalužina, ale hnusem nikdo neomdlí. Kamera zkušeného Salvatore Totina si až nadstandardně umně vyhrává s důležitými momenty i úseky filmu. Nejblbější/dementní/banální je závěr, který určitě nepochválím, přičemž toleruji i několik logických klopýtnutí, kterým se nevyhnulo ani oslavované Tiché místo. A na hudební doprovod bych už příště neangažoval Trent Reznora, který nepředvedl ve stěžejních scénách vůbec nic podmanivého. Celkově se jedná o solidní podívanou, která ideálně podporuje vzkvétající žánrový růst (Tiché místo (2018), Perfect Sense (2011) a další). 8/10 (06.01.2019)

Bird Box, aneb druhé Tiché místo, to je jednoduchá myšlenka a její skvělé rozpracování do intenzivního thrilleru, který těží z tak nechválně známého strachu z neznáma. Z určitého pohledu se zde nejedná o nic extra originálního, ovšem výsledek se povedl více, než kdykoli před tím. Ženská síla v podobě brilantní režisérky a charismatické super kočky v hlavní roli dala vzniknout po všech stránkách vynikajícímu filmu. K dokonalosti chybí snad jen pár odpovědi na otázky, jež z daného příběhu logicky vyvstávají, nicméně na perfektním zážitku to nic neubírá. 8/10 (02.01.2019)

Ač jsem striktně proti téměř jakémukoliv porovnávání filmů, zde udělám malou výjimku, jelikož nelze kouknout na Bird Box a neporovnávat ho (alespoň v duchu) s A Quiet Place. Abych nezačal negativama, tak při porovnání těchto dvou filmů, mělo A Quiet Place nezpochybnitelně lepší herecký výkony a... možná byl v některých scénách trochu napínavější, nicméně jinak to byl film děravej od paty až ke krku (zda má vůbec hlavu je spekulativní). Bird Box sice neoplývá nějakým fascinujícím scénářem, nicméně je to scénář ucelený a rozhodně (alespoň v mých očích) chytlavější než v Krasinskiho přehypovaným filmu. Se Sandrou jsem po dlouhé době konečně zase neměl problém a casting obecně byl vyvedený. Čím ale vítězí Bird Box v plné čáře je atmosféra. Strach z neznáma a Shyamalanovský feel je v mém případě tisíckrát působivější, než když nestvůru/y tvůrci odhalí už v prvních deseti minutách. Celkově hooodně silné čtyři hvězdy, přičemž pátou přihazuju za Lovecraftovskej hint a za to, že si to prostě a jednoduše zaslouží. (05.01.2019)

Ptačí budka se dá strašně rychle odstřelit. Někomu se zalíbil námět megahitu Tichého místa, narychlo se spíchla alternativa (místo ticha zrak), přidat pár pasáží z Vlaku do Pusanu z úvodu filmu, vynechat zbytečně předražená CGI mostra a servírovat na svátky. A ať už to tak je nebo ne (předloha je mnohem starší), z filmu je naprosto mainstremovej hit, lidi chodí venku s páskou přes oči a Sandra Bullock je opět na vrcholu (právem) a zanedlouho jistě přispěchá s dalším zářezem od Netflixu, který na tu produkci filmů tvrdě dupnul a teď mu to sype ovoce. A nutno říct, že oprávněně, jelikož kromě hitu je Bird Box i dobrý film, který si díky své jednoduché premise a neškodném provedení může užít úplně každý. A taky by měl. PS: Jsem rád, že má konečně Trevante Rhodes hit. Byl hrozně fajn tady i v Predátorovi, tam mu ale pšenka nepokvete. (09.01.2019)