V pasti

Další pokus o hororové sociální drama, sedící v koutě ve stínu Darabontovy Mlhy. To neustálé střídání dvou časových rovin začne být po hodině vypravěčsky monotónní. Jaksi s jeho “vztahovým obsahem” a klišé, ke kterým inklinuje, začne být velmi nepravděpodobné, že film může něčím překvapit, vnést něco nové do námětu, který už tak připomíná některé nedávné žánrovky. Divácky atraktivní premisa s parádním rozjezdem se tak mine potenciálu slušné žánrové události, a z filmu zůstane pouze divácky bezpečné, mainstreamové drama o důležitosti soudržnosti s pár strašidelnými scénami, dětmi v ohrožení a příjemnou Sandrou. Ne že bych to se zájmem nedokoukal. Jen v tom vidím promarněnou velkou šanci. (20.01.2019)

Kdyby měli opravdu koule, tak nenechají Sandru chodit po apokalypse s umělýma řasama, ale oukej, občas se mi i dech zatajil. Tiché místo se mi nicméně líbilo (o strašně moc) víc, mimo jiné proto, že tam bylo mnohem méně vysvětlování slovem a mnohem více vysvětlování obrazem, hehe. A druhou věcí, která Bird Box docela ublížila, je přílišná délka: ty dvě hodiny vedou k redundantnímu nimrání se v nepodstatných odbočkách a vztazích, opakování nápadů a dublování pocitů (místo jejich stupňování) a to je škoda. Devadesátka by tomu slušela víc. (16.01.2019)

Více prostoru dostává spíše komornější, na můj vkus až příliš televizní část, ve které se vlastně skoro nic neděje, a když už ano, tak jsou to předvídatelné události, viděné již tolikrát předtím v jiných filmech. Hororovější napětí a zábavné putování jsou prostě natolik upozaděny, že jsem tím víceméně jen tak v klidu proplul. Bez peřejí, v suchu, bez překvapení. (21.12.2018)

Od začátku jsem Sandře tu matku čtyřicátnici nevěřila, přišla mi na prvorodičku moc stará. A by ne, když je jí ve skutečnosti 54 let. Mladší herečku asi nesehnali. Jinak ale napínavý a o level chytřejší počin, než Tiché místo (nebo aspoň míň nelogický...) s dobrým obsazením (tím myslím Malkoviche), skvělou hudbou a hlavně několika opravdu nervydrásajícími scénkami. Opět zas a znovu se potvrzuje pravidlo, že nejlíp se člověk podělá, když se mu hlavní zlo neukáže a pouhý pohled na krev rozlévající se za dveřmi a strach z neznámá stačí, aby se zrychlil tep. Nelíbil se mi tedy jenom závěr, který mi přijde strašně uspěchaný, smysl nedávající a přece jenom jsem se chtěla o tom zlu dozvědět trochu víc... (03.01.2019)

Podobně koncipovaná atmosferická group survival jako například A Quiet Place, či o trochu pompéznější, hlučnější World War Z. Pro všechny jmenované platí indikace faktoru světové apokalypsy a z počátku neschopnost lokalizovat proč, potažmo jak se bránit. Bird Box narozdíl od souputníků nejde cestou okázalých killů, ani masivních záběrů na tuny mrtvol. Rozehrává zajímavou partii mezi skupinkou lidí, vedenou názorově z počátku mírně kontroverzní mámou Sanrou Bullock a neviditelným zlem. Film, který překvapivě není o tom venku a jako hlavní marker tohoto faktu je ten, že se velmi pomalu a těžko dozvídáme co se tam venku vlastně děje. Namísto toho rozehrává Sussane Bier vcelku sofistikovanou a zábavnou hru o tom, že naprosto klíčová indicie k vítězství je rodinná soudržnost, sny a vůle jít dál ať se děje cokoli. To vše nepatetickou, lehkou a snad i "zábavnou" formou, která vyloženě nebije do očí. Neřešil bych experty kteří budou hořekovat nad tím, že nedostali potřebné vysvětlení. Je ho tam přehršel, lze brát každou chvíli. Jen je potřeba pozorně sledovat, protože občas platí to, že největší nebezpečí nemusí být na první pohled vůbec videt. (17.02.2019)