25. hodina

90% snímků podobného ražení se snaží být (za každou cenu) stylové (cool), ale jsou to pouze blyštivá pozlátka hrající si na něco, čím by chtěli hrozně být, ale nikdy toho (zcela po právu) nedosáhnou. 25th Hour patří mezi těch zbylých 10%, tj. naprosto přirozených, jdoucí pod povrch až na samou dřeň, na nic si nehrajících, testujících vaši nervovou soustavu, zavrtávajících se stále hlouběji do vaší mysli. Navíc s přesahem, jdoucí nad rámec žánru. Divák tak nepřemýšlí nad tím, co vše mu překáží si snímek plně užít a nechává se jím (rád) pohltit. 25th Hour se může opřít o VELMI kvalitní scénář D. Benioffa, vynikající herecké výkony (v čele s E. Nortonem) a velmi jistou, nápaditou a nezaměnitelnou režii S. Lee(ho). K tomu návdavkem (jako divákův bonus) nakouknuvší hluboko do myslí jednotlivých aktérů a obohacující tak snímek (zcela po zásluze) o přízvisko psychologický. Tomuhle se říká precizní filmařina s myšlenkou a pokud máte navíc v oblibě otevřené? (resp. ponechávající divákovi určitou volnost) konce, je to snímek přesně pro vás. P.s. nebo (pokud je vám libo stručně a výztižně): silný, malý velký film (viz uživ. Renton a POMO). 91% a Teď mě pls omluvte, neboť se jdu poohlédnout po knižní předloze.... (23.02.2012)

Kdyby filmy mohly mluvit, pověděla by 25. hodina dlouhý příběh o svém životě, na jehož počátku se objevil milující rodič a piplal své dítko ladně přes pubertu až do let dospělých, staral se o něj s láskou nevídanou, chodil mu denně pro čerstvé mléko, aby ho pak obratným mávnutím ruky surově znásilnil a zmrzačil a ono ve svých 120 umíralo smrtí surovou a krutou a po dalších 10 let svíjelo se v mukách... Přes toto trapné pochybení byl Spike Lee téměř vzorným otcem a jeho potomek si zalouží ohodnocení nejvyšší... (30.04.2003)

5* jenom za samotného Nortona ! Za dokonalý přerod ze sladkého kluka s neodolatelným úsměvem (Rabín, kněz a krásná blondýna) v malého kriminálníčka. Jeho vynikající herecký koncert se nedá přehlédnout. A snad ještě lepší je hudba, která se mi vryla pod kůži již s úvodními titulky. Skvělý námět, skvělý scénář (používající dobře zasazené flashbacky), režisér vás neustále udržuje v mírném napětí, co bude s Montym dál...Prostě takhle nějak vypadá dokonalý divácký zážitek. (15.05.2005)

Režisérovu tvorbu s výjimkou Spojence nakoukanou nemám, nicméně film se objevil v mém hledáčku kvůli Edwardovi. A sice mě čekala překážka v podobě přečkání úvodních titulků, které patří k nejméně záživným, co jsem kdy viděl, každopádně to, co se odehrávalo po nich, bylo poutavé dost. Tvůrci nabízí divákovi pohled na muže, kterému zbývá den, než ho zavřou na 7 let, a je zajímavé uvažovat nad tím, jak by tento čas člověk využil, kdyby byl v jeho kůži. Norton hraje výborně a dvojice kamarádů v podání Hoffmana a Peppera ho zdařile doplňují a rozhodně nejsou jen do počtu, jejich osudy a charaktery mě dost zajímaly (na rozdíl od 2 ženských postav, naprosto nevýrazných a nezajímavých). Příběh bavil (akcentovaný útok na Dvojčata docení spíš Američané), samotný konec mě už tolik nevzal, snad i proto, že ho „použil“ i jeden nejmenovaný seriál s pohřebáky. Filmu nechybí řada vypjatých emocionálních scén, nejvíc mě dostaly ty s „dialogem“ před zrcadlem a také přátelskou „výpomocí“. I díky nim končím s hodnocením na solidních 4*. (19.05.2018)

Obdivuji ten zápal a odvahu, s nimiž se Spike Lee pustil do zpracování tak nenápadného námětu, a obdivuji vlastně i výslednou podobu celého snímku, který určitě má co říci. Jednak skrze přesnou a citlivou režii, která skvěle rozpracovala jednotlivé charaktery a v závěru silně gradovala, a jednak díky výborným hercům v čele s Nortonem a Hoffmanem, jejichž nesmírný talent je v každém záběru doslova hmatatelný. Sice jsem potřeboval docela dost času, abych s filmem konečně srovnal krok, ale nakonec mě jeho myšlenková hloubka a skutečně skvělý scénář obklopily tak silně, jako bych to měl být já, koho zanedlouho čeká sedm let ve vězeňském pekle. A takový zářez pod kůži mi jen tak z paměti nevymizí.. (13.11.2012)