25. hodina

Edward Norton jde do vězení. Než ale k neveselému plnění rozsudku nastoupí, musí stihnout neuvěřitelnou spoustu věcí. Udobřit se s kamarády, naposledy pořádně zakalit, srovnat dluhy, rozloučit se s láskou jeho života, zanadávat si na nespravedlivý svět a spoustu dalších prkotin. Spike Lee vás v téhle dramatické jízdě vtáhne do dvouhodinového kolotoče plného dialogů, jež by se měly tesat do kamene. Jedná se o filmovou nutnost, které nasazuje korunu nejen úderný konec, ale hlavně známý fuckovací monolog. Fuck prison, man! (08.01.2014)

Následující komentář obsahuje vulgární výrazy, proto by jej neměly číst osoby se sníženou tolerancí vůči hojnějšímu výskytu slov jako hovno, prdel, nasrat… Život je nevyzpytatelnej, jeden den na ulici ještě v klidu šmelíte s travkou, ale pak vás nějakej zmrd nabonzuje poldům a všechno jde rázem do hajzlu. Teď máte poslední den před nástupem do basy, několik posledních hodin svobody před sedmi roky ve společnosti těch největších vošoustů. Co udělat? Prostě se to pokusit nějak přežít. Stejně jako Monty, neboli Montgomery, neboli hlavní hrdina tohoto filmu Spikea Leeho. Monty musí během čtyřiadvaceti hodin stihnout spoustu věcí – promluvit s otcem, zjistit, kdo ho prásknul, rozloučit se s přítelkyní a dvěma nejlepšími kámoši, svěřit svého vořecha do spolehlivých rukou – je toho spousta, ale je těžké při tom všem nemyslet na budoucnost. Na zítřek a stovky následujících dní. Monty postupně zjišťuje, že má na hovno kámoše, k tomu si přidejte jeho na hovno náladu, na hovno vyhlídky a na basu kurevsky hezkej ksicht a musí vám být jasné, co cítí během několikaminutové „fuck everybody“ scény, jedné z nejlepších, které kdy Spike Lee natočil. Taky mám občas nutkání poslat všechny do prdele a z téhle kanonády jsem byl vyvařenej jak dávka luxusního heráku. Film se ve velice příjemné „nostalgicko-kecací“ atmosféře nese celých sto minut. Potěší pro Leeho typické opakovačky, dlouhé kamerové jízdy, černošský polda klející „shi-it“ a samo že taky špičkoví herci s epesním Edem Nortonem v čele. Když už jsem si říkal, že je film v tom nejlepším, že se přes tu hromadu fucků propracoval k docela zajímavým závěrům, že by tedy mohl skončit a po zásluze sklidit nejvyšší hodnocení, přišla posledních úmorných dvacet minut. Nejdřív nepravděpodobné rozflákání obličeje a pak dlouhý tátův monolog o nadějných vyhlídkách, vyznívající ještě trapněji než krátká reminiscence na jedenácté září, nad kterou jsem milostivě přivřel oči. Fakt mě to hodně zklamalo, takhle zbytečně chlácholivý konec krásně rozjetého příběhu o morálce, naší zodpovědností nad sebou samým i našimi blízkými. Pětiminutový záběr na sedícího Nortona by nám toho, myslím, řekl víc. 80% Zajímavé komentáře: k0C0UR, jojinecko, Wormboy, numi, silent cut, Vronsky (18.11.2007)

25. hodina je na jednu stranu jednoduchý film, na stranu druhou by ho ale do výsledné podoby nedokázal dovést snad žádný jiný režisér. Ze stylu Spikea Leeho čiší značná sebejistota, lehkost, ochota využít někdy i lacinější nápomoci (dialog s Ground Zero na pozadí) a velmi okaté metafory (vše okolo psa), přesto však jeho filmy působí povětšinou velmi promyšleně a zvládnutě. A jdou od srdce, což je docela zásadní věc. (13.09.2011)

Jeden excelentný kus filmárčiny, ktorý dokonale zvláda bipolárnosť polôh a dlhú dobu sa mu darí opíjať rožkom, aby sa tienistá stránka vyplavila na povrch s o to väčším dopadom. Monty Brogan, prvý z posledných, posledný z prvých. Nekorunovaný kráľ Manhattanu a muž, ktorý sa neustále pohybuje na tenkom okraji čiernej priepasti. Polokonverzačný otáznik, ktorý reflektuje pestrú paletu otázok a problémov neodmysliteľne spätých s obyvateľmi ostrova v centre New Yorku - drogový biznis, prisťahovalci a etnické rajóny, burzový makléri a Wall Street, cirkev a pokrytectvo, moderné školstvo a do toho bežné rozhovory o vzťahoch, hudbe... a tom, čo príde. Čo bude ďalej. Nevyspytateľnosť životných ciest v plnej miere zasahujúca osudy hrdinov. Norton snáď s výnimkou Fight Club a American History X ešte nehral lepšie. Škoda toho záveru - nebudem však spoilovať. 80% (10.07.2014)

Velmi zajímavé drama se skvělým Edwardem Nortonem, s bezchybnými hereckými výkony a s vynikajícími dialogy. Výborná byla scéna, kdy Monty nadává na celou společnost a naprosto úžasná ta, kdy ho jeho přítel zmlátil. Celý film je jedno velké zamyšlení nad chybami, které v životě můžete udělat, o strachu z příštích let ve vězení, o myšlence na svobodu. Postava Montyho nejlepšího přítele ( Barry Pepper)je pro mne osobně ta nejlepší, protože ho má rád, nikdy se na něj nevykašle a přesto neustále připomíná, že vězení je naprosto spravedlivý trest za to, co Monty udělal. (23.07.2005)