25. hodina

Emocionalne hodne silnej film, ale jinak v podstate o nicem. Popis filmu, jako, ze Monty musi udelat nekolik zasadnich rozhodnuti, nemuze si byt nikym jistej atd., mi pride dost mimo, protoze Monty se jen tak poflakuje a obcas s nekym pokeca. Nektery sceny jsou sice hodne psycho, ale zas tu je pak spousta zbytecnejch scen, ve kterejch se snazi reziser okomentovat spolecnost. Nejvic se mi libila scena, kdy Edward vsechny fuckuje. Ze zacatku je film trochu jak cerna komedie, pak je o nicem a zaver je silnej. Herci jsou perfektni, Hoffman si strihnul slusnyho "uchylacka", prekvapil me Barry Pepper a Norton byl perfektni, jen mi neprisel jako nejakej strasnej drsnak, furt se tvaril utrapene. Na 5* to sice neni, ale drama to je poradny. (23.08.2006)

Přesné dialogy, výtečné herecké výkony a zvláštně silná atmosféra. Napravit za jediný den všechny průšvihy posledních dnů nebo dokonce let? Kdo navíc dal policii tip, jež ukončil jeden drogový byznys? Z drsňáka je vyděšený hošan s hubeným bílým zadkem a tlumeným výrazem, který se bojí, že hned první noc ve vězení přijde o zuby, aby s ním mohli spoluvězni bez obav posléze provozovat orální radovánky. Chvíle nástupu do vězení se blíží, čeká ho poslední dlouhá noc, ve které se možná něco vyjasní. Hlavně ale lehce kontroverzní Spike Lee přispěchal s komorní sestavou, která čítá pár lidiček a čokla, s výbornými dialogy a pořádnou dávkou melancholie. Město je navíc krátce po útocích z 11. září, v lidech je cítit napětí, bezstarostnost šla stranou, nic už nebude jako dřív. Nortonova postava je poměrně komplikovaná, přesně zahraná, zajímavá. Netriviálně jsou pojaté i ostatní party, taková Rosario Dawson potěší i jinak. Výsledku a atmosféře výrazně pomáhá i kamera Rodriga Prieta a výrazová hudba Terence Blancharda. Moc fajn setkání. (14.09.2017)

Velmi zajímavé drama se skvělým Edwardem Nortonem, s bezchybnými hereckými výkony a s vynikajícími dialogy. Výborná byla scéna, kdy Monty nadává na celou společnost a naprosto úžasná ta, kdy ho jeho přítel zmlátil. Celý film je jedno velké zamyšlení nad chybami, které v životě můžete udělat, o strachu z příštích let ve vězení, o myšlence na svobodu. Postava Montyho nejlepšího přítele ( Barry Pepper)je pro mne osobně ta nejlepší, protože ho má rád, nikdy se na něj nevykašle a přesto neustále připomíná, že vězení je naprosto spravedlivý trest za to, co Monty udělal. (23.07.2005)

Otevřený konec je jedinou útěchou posledních 24 hodin Montgomeryho Brogana před ztrátou svobody, hezkého obličeje a všeho co má rád. Čas pro pozdní lítost, když příštích sedm let po něm neštěkne ani Doyle. Z Ground Zero míří dva světelné kužely k nočnímu nebi a z krapítek xenofobního monologu Montyho nasraného alter ega se zrcadlí Spikeho láskyplný vztah k zjizvenému městu na řece Hudson. Nepřekvapivě velmi dobrý Barry Pepper. (01.09.2008)

A Monty pravil: "Seru na brokery z Wall Street. Samozvané vládce celého světa. Rádoby Michaelové Douglasové - Gordonové Gekkové, zkurvysyni, co chtějí vymyslet nový způsob, jak okrást tvrdě pracující. Poslal bych ty sráče z Enronu do vězení, do konce jejich zkurvenejch životů. Myslíte, že Bush a Cheney o tom průseru nevěděli?To jste na zasraným omylu..... Seru na Usámu Bin Ládina, Al-Kaidu, zpátečníky žijící v jeskyních. Fundamentalistický sráče, ať jsou kdekoli. Ve jménu tisíců zavražděných nevinných, modlím se, abyste strávili zbytek věčnosti s vašema 72 štětkama, smažíc se v pekle na ohni z leteckýho benzínu. Vy žokejové na velbloudech s ručníkama na hlavě mi můžete políbit prdel.".....TAK TO JO!!! Pod to bych se rozhodně podepsal a nejenom pod tento citát, ale i pod spoustu jiných. To ale nic nemění na tom, že celkový dojem z filmu je dost rozpačitý. Spike Lee se nám snaží TOLIK toho sdělit a výsledkem je nesourodý mišmaš scén, z nichž některé jakoby tam ani nepatřily. Naprosto zbytečná je postava Anny Paquin, scény s ní nemají žádnou souvislost s dějem. Stejně tak scéna s Ground Zero vypadá jako záplata na nových hadrech. Zřejmě Leeovy bolestivé šrámy na duši byly rok po útoku ještě velmi čerstvé...A ten konec, ty minuty přetékající patosem...uf, uf...Místama jsem měl pocit, že se dívám na něco opravdu velkého, vzápětí jsem měl dojem zcela opačný. Velké ale byly výkony herců. Všech bez rozdílu. Jeden velký dvouhodinový herecký koncert. Přesto výsledný emocionální dopad byl slabý. Snad i proto, že nemohu cítit s drogovým dealerem, s někým, kdo se živí "neštěstím a závislostí druhých". (24.03.2004)