25th Hour
25. hodina
25th Hour
Režie:
Spike LeeScénář:
David BenioffHudba:
Terence BlanchardHrají:
Edward Norton, Philip Seymour Hoffman, Barry Pepper, Rosario Dawson, Anna Paquin, Brian Cox, Tony Siragusa, Patrice O'Neal, Aaron Stanford, Vanessa Ferlito (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Svobodný život Montyho Brogana (Edward Norton) se rychle chýlí ke konci - za 24 hodin si začne odpykávat sedmiletý trest ve vězení. Někdejší král Manhattanu dá brzy sbohem způsobu života, na který si zvykl - životnímu stylu, který mu otevřel dveře nejluxusnějších newyorských klubů, ale také jej odcizil od jeho nejbližších. Během posledního dne na svobodě se Marty pokusí znovu spojit se svým otcem (Brian Cox), který na něj nikdy nezanevřel, a sejde se se dvěma nejlepšími přáteli ze starých časů, Jacobem (Philip Seymour Hoffman) a Slaughterym (Barry Pepper). Ve hře je také jeho přítelkyně Naturelle (Rosario Dawson), která mohla (ale nemusela) být člověkem, díky jehož informaci se o Montyho začala zajímat policie. Monty si není ničím příliš jistý, ale s rychle ubývajícím časem je třeba učinit několik důležitých rozhodnutí. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (572)
Následující komentář obsahuje vulgární výrazy, proto by jej neměly číst osoby se sníženou tolerancí vůči hojnějšímu výskytu slov jako hovno, prdel, nasrat… Život je nevyzpytatelnej, jeden den na ulici ještě v klidu šmelíte s travkou, ale pak vás nějakej zmrd nabonzuje poldům a všechno jde rázem do hajzlu. Teď máte poslední den před nástupem do basy, několik posledních hodin svobody před sedmi roky ve společnosti těch největších vošoustů. Co udělat? Prostě se to pokusit nějak přežít. Stejně jako Monty, neboli Montgomery, neboli hlavní hrdina tohoto filmu Spikea Leeho. Monty musí během čtyřiadvaceti hodin stihnout spoustu věcí – promluvit s otcem, zjistit, kdo ho prásknul, rozloučit se s přítelkyní a dvěma nejlepšími kámoši, svěřit svého vořecha do spolehlivých rukou – je toho spousta, ale je těžké při tom všem nemyslet na budoucnost. Na zítřek a stovky následujících dní. Monty postupně zjišťuje, že má na hovno kámoše, k tomu si přidejte jeho na hovno náladu, na hovno vyhlídky a na basu kurevsky hezkej ksicht a musí vám být jasné, co cítí během několikaminutové „fuck everybody“ scény, jedné z nejlepších, které kdy Spike Lee natočil. Taky mám občas nutkání poslat všechny do prdele a z téhle kanonády jsem byl vyvařenej jak dávka luxusního heráku. Film se ve velice příjemné „nostalgicko-kecací“ atmosféře nese celých sto minut. Potěší pro Leeho typické opakovačky, dlouhé kamerové jízdy, černošský polda klející „shi-it“ a samo že taky špičkoví herci s epesním Edem Nortonem v čele. Když už jsem si říkal, že je film v tom nejlepším, že se přes tu hromadu fucků propracoval k docela zajímavým závěrům, že by tedy mohl skončit a po zásluze sklidit nejvyšší hodnocení, přišla posledních úmorných dvacet minut. Nejdřív nepravděpodobné rozflákání obličeje a pak dlouhý tátův monolog o nadějných vyhlídkách, vyznívající ještě trapněji než krátká reminiscence na jedenácté září, nad kterou jsem milostivě přivřel oči. Fakt mě to hodně zklamalo, takhle zbytečně chlácholivý konec krásně rozjetého příběhu o morálce, naší zodpovědností nad sebou samým i našimi blízkými. Pětiminutový záběr na sedícího Nortona by nám toho, myslím, řekl víc. 80% Zajímavé komentáře: k0C0UR, jojinecko, Wormboy, numi, silent cut, Vronsky ()
90% snímků podobného ražení se snaží být (za každou cenu) stylové (cool), ale jsou to pouze blyštivá pozlátka hrající si na něco, čím by chtěli hrozně být, ale nikdy toho (zcela po právu) nedosáhnou. 25th Hour patří mezi těch zbylých 10%, tj. naprosto přirozených, jdoucí pod povrch až na samou dřeň, na nic si nehrajících, testujících vaši nervovou soustavu, zavrtávajících se stále hlouběji do vaší mysli. Navíc s přesahem, jdoucí nad rámec žánru. Divák tak nepřemýšlí nad tím, co vše mu překáží si snímek plně užít a nechává se jím (rád) pohltit. 25th Hour se může opřít o VELMI kvalitní scénář D. Benioffa, vynikající herecké výkony (v čele s E. Nortonem) a velmi jistou, nápaditou a nezaměnitelnou režii S. Lee(ho). K tomu návdavkem (jako divákův bonus) nakouknuvší hluboko do myslí jednotlivých aktérů a obohacující tak snímek (zcela po zásluze) o přízvisko psychologický. Tomuhle se říká precizní filmařina s myšlenkou a pokud máte navíc v oblibě otevřené? (resp. ponechávající divákovi určitou volnost) konce, je to snímek přesně pro vás. P.s. nebo (pokud je vám libo stručně a výztižně): silný, malý velký film (viz uživ. Renton a POMO). 91% a Teď mě pls omluvte, neboť se jdu poohlédnout po knižní předloze.... ()
Film, který mě jednoznačně překvapil. Vyprávějích o posledních hodinách jednoho drogového dialera. Excelentní výkon trojce Edward Norton, P.Seymour Hoffman a Barry Pepper. Všichni vedení pevnou a rozhodnou rukou Spike Lee-ho. Ukažte mi chyby tohoto díla? Já žádnou nenašel. A konec je nezapomenutelný ... ()
Režisér Spike Lee patři mezi velmi talentované filmaře, který stojí třeba za filmy jako Jednej správně či BlacKkKlansman. Jakožto k scénáristovi jsem si ale u jeho filmů vždy našel menší výtky a právě možná proto je můj nejoblíbenější film od Spikea Lee ten film ke kterému Lee scénář vůbec nepsal. Strůjcem scénáře k 25. hodiny je totiž David Benioff (který se později stal jedním ze showrunnerů Hry o trůny), který navíc scénář napsal dle své stejnojmenné novely. A jak je většinou těžké zadaptovat nějakou knihu do filmového scénáře, tak právě u případů jako Benioff/25. hodina je více než jasné, že pokud ten dotyčný umí psát filmový scénář tak může vzniknout povedená adaptace. Kombinací režie Spikea Lee a scénáře Benioffa tak ve finále vzniká velmi silné drama, které skvěle vystihuje život ve společnosti a právě proto tak sedí k někomu jako je Spike Lee, který ale tentokrát po Jednej správně nebo Malcolmu X dává rasovou nevraživost stranou a i proto, že tentokrát díky své neúčastí na scénáři nemá možnost tak brutálně prosazovat své politické názory je 25. hodina za mně určitě vrcholem jeho kariéry. Přesto ale zápletka 25. hodin vysvětluje proč by měl zrovna někdo jako Spike Lee tuto látku adaptovat. 25. hodina je filmem ve kterém hlavní hrdina Monty Brogan začíná novou etapu svého života. Uvědomuje si, že si odsedí výraznou dobu ve vězení, zároveň ale počítá, že po konci trestu skutečně začne nanovo. Ještě před začátkem jeho vězeňského pobytu ale přece jen musí rozloučit s lidmi na kterých mu záleží. Všechny tyhle silné momenty fungují především díky mistrovskému výkonu Edwarda Nortona, který zde za mně předvádí svůj životní výkon. Zároveň ale Spike Lee skvěle pracuje i s ostatními postavami, ať už se dvěma nejlepšími kamarády Montyho v podání Philipa Seymoura Hoffmana či Barryho Peppera. Hoffman je jako vždy velmi super, Barry Pepper zde poté po výrazných vedlejších rolích ve filmech Zachraňte vojína Ryana a Zelená míle dostává výraznější prostor a i on zde pravděpodobně předvádí svůj životní výkon. Zároveň se tu ale nesmí zapomenout na bravurního Briana Coxe, který jednou dostává možnost předvést se v nezáporné roli, velmi fajn Rosario Dawson nebo Annu Paquin. Zároveň krom osobní zápletky o ukončování a začátku životních etap se tu objevuje výrazný dějový prvek a to vyrovnávání se s událostmi po 11. září. Prvek, který v knižní předlože chybí, protože se kniha vydala ještě před 11. zářím a i on ve finále ve spojení s touto osobní zápletkou funguje a to především v rámci naprosto bravurního zrcadlového monologu ve kterém se Monty obuje nejen do svých blízkých ale i do fungování celých Spojených států a právě ve spojení Leeho dynamické režie, Nortona naprosto fenomenálního hereckého výkonu a skvělému střihu vzniká jedna z nejpamětihodnějších filmových scén dob a to i přesto, že jde opravdu jen o zobrazení vnitřních pocitů protagonisty. Právě díky tomuto a podobným momentům je 25. hodina malým a zároveň velkým filmem. Fenomenálními výkony, skvěle padnoucí hudbou Terence Blancharda, kamerou Rodriga Prieta a hlavně onou sveřepostí a silou celého vyprávění, které vrcholí jedním z nejpůsobivějších konců všech dob vzniká jeden z nejsilnějších filmových zážitků v dějinách kinematografie, který je dost možná ve finále vidět několikrát a objevovat v něm postupně čím dál tím více vrstev a myšlenek. I to je důkaz mistrovského komplexního díla, které možná bylo krátce po období útoku na 11. září aktuálnější, nic ale neztratilo na svém kouzlu a především naprosto mistrovské kvalitě. Nejvyšší možný palec nahoru už jenom díky Fuck monologu! () (méně) (více)
Ultimátní. Tenhle film mě dostal na tolika rovinách a probudil v mých cynických, zadřených útrobách tolik emocí a sebezpytujících myšlenek, že se mi nedostává slov. Mistrně odvyprávěný příběh, jede od začátku v mírně komickém tempu (jak je u Leeho zvykem), ale jak na sebe postupně nabaluje jednu dokonalou scénu za druhou (zde hojně citovaná "fuck you árie" mě nepřikovala k židli, ale přitáhla mi rypák na půl metru k obrazovce), jeden jiskřivě zábavný, chytrý a syrový dialog za druhým, těžkne depresí, melancholií, bezmocným vztekem a hrůzou, stále silněji se zrcadlící v Montyho očích. Hudba. Herecké koncerty. Režijní symfonie. Jen ten konec, ten roztáhlý konec (jakkoli možná podtrhující hořkost situace) se se mnou lehounce minul. Jinak krása a stoprocentní zážitek. 100% ()
Galerie (35)
Zajímavosti (18)
- Během monologu v koupelně řekne Norton "fuck" 40krát. Stihne to za zhruba 5 minut. (don corleone)
- Ve filmu během rozhovoru v bytě Philip Seymour Hoffman a Barry Pepper sledují z okna Ground Zero. (Lucas87)
- Keď píše Monty (Edward Norton) svoje meno na okno, tak písmeno "Y" je napísané veľmi úzko, no o chvíľu je už o poznanie širšie. (ShortyIC)
Související novinky
Soukromé „topky“ předních uživatelů ČSFD.cz
Jak jde čas, některé filmy přirůstají k našim srdcím a získávají na hodnotě, jiné naopak můžou zapadat prachem, i když nás v době svého uvedení nadchly sebevíce... Zde vám přinášíme přehled… (více)
Reklama