25. hodina

Následující komentář obsahuje vulgární výrazy, proto by jej neměly číst osoby se sníženou tolerancí vůči hojnějšímu výskytu slov jako hovno, prdel, nasrat… Život je nevyzpytatelnej, jeden den na ulici ještě v klidu šmelíte s travkou, ale pak vás nějakej zmrd nabonzuje poldům a všechno jde rázem do hajzlu. Teď máte poslední den před nástupem do basy, několik posledních hodin svobody před sedmi roky ve společnosti těch největších vošoustů. Co udělat? Prostě se to pokusit nějak přežít. Stejně jako Monty, neboli Montgomery, neboli hlavní hrdina tohoto filmu Spikea Leeho. Monty musí během čtyřiadvaceti hodin stihnout spoustu věcí – promluvit s otcem, zjistit, kdo ho prásknul, rozloučit se s přítelkyní a dvěma nejlepšími kámoši, svěřit svého vořecha do spolehlivých rukou – je toho spousta, ale je těžké při tom všem nemyslet na budoucnost. Na zítřek a stovky následujících dní. Monty postupně zjišťuje, že má na hovno kámoše, k tomu si přidejte jeho na hovno náladu, na hovno vyhlídky a na basu kurevsky hezkej ksicht a musí vám být jasné, co cítí během několikaminutové „fuck everybody“ scény, jedné z nejlepších, které kdy Spike Lee natočil. Taky mám občas nutkání poslat všechny do prdele a z téhle kanonády jsem byl vyvařenej jak dávka luxusního heráku. Film se ve velice příjemné „nostalgicko-kecací“ atmosféře nese celých sto minut. Potěší pro Leeho typické opakovačky, dlouhé kamerové jízdy, černošský polda klející „shi-it“ a samo že taky špičkoví herci s epesním Edem Nortonem v čele. Když už jsem si říkal, že je film v tom nejlepším, že se přes tu hromadu fucků propracoval k docela zajímavým závěrům, že by tedy mohl skončit a po zásluze sklidit nejvyšší hodnocení, přišla posledních úmorných dvacet minut. Nejdřív nepravděpodobné rozflákání obličeje a pak dlouhý tátův monolog o nadějných vyhlídkách, vyznívající ještě trapněji než krátká reminiscence na jedenácté září, nad kterou jsem milostivě přivřel oči. Fakt mě to hodně zklamalo, takhle zbytečně chlácholivý konec krásně rozjetého příběhu o morálce, naší zodpovědností nad sebou samým i našimi blízkými. Pětiminutový záběr na sedícího Nortona by nám toho, myslím, řekl víc. 80% Zajímavé komentáře: k0C0UR, jojinecko, Wormboy, numi, silent cut, Vronsky (18.11.2007)

Co byste dělali vy, kdyby vám zbýval poslední den života na svobodě a pak byste museli na sedm dlouhých let do vězení? 25. hodina vám ukáže, co v této situaci udělá jeden drogový dealer Monty Brogan a ještě stačí rozvinout příběhy vedlejších postav a zkritizivat nynější společnost. 25. hodina je film, který stojí hlavně na výkonech herců. Edward Norton v roli Montyho je excelentní. Scénář mu poskytuje množství scén, kdy se může naplno projevit jeho hercké nadání. Objevuje se zde mnoho vypjatých scén, ale Norton ani jednou nepřehrává. Nejvíce mě dostala "fuck" scéna, kdy Monty kritizuje a nadává na úplně všechny. Začíná u různých menšin a dokonce se pustí i do svých přátel a rodiny, aby nakonec nejvíc ze všech nadával na sebe. Philip Seymour Hoffman a Brian Cox jsou skvělí, jako obvykle. Ale překvapil mě výkon Barryho Peppera, který podal tak kvalitní výkon snad jen v Zelené míli. Rosario Dawson je celkem nevýrazná, ale nic nekazí. Zato Anna Paquin mi byla přímo otravná. Film je hodně pomalý, ale nikoliv nudný, má toho spoustu co říct a nutí vás po celou dobu přemýšlet, přemýšlet nad spoustou věcí. Režisérovi Spikeovi Lee sa asi líbil film X-men 2, protože se zde objevuje pár narážek na tento film a hrají zde tři stejní herci (Paquin, Cox a ten kluk co hrál Pyra). Dále zde režisér připomíná události z 11. září. 25.hodina je filmem o životě, o strachu a nejistotě, o důvěře, o přátelství a rodině a o spoustě dalších věcí. Je to film, ze kterého si každý něco odnese. Původně jsem chtěl dát 25.hodině jen čtyři hvězdičky, ale film se mi tak moc dostal pod kůži a musel jsem o něm stále přemýšlet, takže mu nakonec s čistým svědomím dávám pět hvězdiček. (25.06.2006)

Čekal jsem drsnou cestu odsouzeného dealera za spravedlností a za očištěním svého jména a Spike Lee vypráví spíš o smutném loučení mírně zoufalé existence. Nakonec jsem se víc jak sto minut zklamaně nudil, aby na mě vykoukl úžasný finiš, který zanechává výrazně lepší chuť, než si film možná zaslouží. (01.10.2006)

Spike Lee a jeho další klasicý film zobrazující život američanů (často dealerů drog). Přesto, že tento film měl šíleně pomalé tempo, tak jsem si ho hned na konci filmu oblíbil, ale spíš to bude kvůli mému oblíbenému herci Edwardu Nortonovi, kterej zase podal skvělý výkon jako v každém z jeho filmů ve kterých hrál. Nedokážu si představit, že by ve 25ti hodinách hrál někdo jinej Montyho. Všichni si vychvalují scénu u zrcadla a jáse k nim nejspíš taky přidám. Zkusil jsem si to sám, ale není to tak dokonalý jako ve filmu :o). Je to jeden z těch filmů, kdy se musíte vcítit do role hlavního hrdiny a prožívat to na vlstní kůži a takových filmů je malé množství. A musíte si zkusit přečíst také knížku která byla předlohou. (18.08.2004)

Jak člověk může litovat drogového dealera? Viz. 25. hodina. Skvělé herecké obsazení – těžko někoho vyzdvihnout, ale jsem pro Barryho Pappera. A ten závěrečný monolog Briana Coxe mě dohnal k slzám. Po shlédnutí jsem měl o čem přemýšlet. Spike Lee – toho chlapíka budu muset víc sledovat. Je to talent. (10.03.2004)