Najednou jsme rodina

,,Mít více dětí je super, stačí se jim trochu věnovat a jsou v pohodě! Důležité je, aby si sedly jejich mamky ! '' :-) ----- Tohle byla hodně příjemná komedie, která lehce klouzala na vážnější struně. Kdo má doma děti, snadno jej film možná zasáhl i trochu hlouběji. Wahlberk jako tatťka a Byrne jako mamka mi do rolí dobře sedli a nebýt některých přepálených ,,humorných'' situací typu hašení hořícího ubrousku od spadlé svíčky čůrkem kečupu vymačkávaným z flašky, mohlo to být i na vyšší hodnocení. Film sám je hřejivý a samozřejmě nedopadne špatně. Bohužel ne vždy to končí jako v amerických komediích. Někdy geny či dávné běsy v dětských hlavinkách prostě nepředěláte a nevyženete. Některé děti jsou celoživotně traumatizované, nebo navzdory vzorné a láskyplné výchově v nové rodině začnou krást a chovat se naprosto mimo kontrolu. Není to jejich vina, je to vina jejich biologických rodičů. O to větší patří můj obdiv všem kdo do toho jdou i s tímto vědomím, nebo vědomím, že se máma po letech ozve a bude chtít děti coby napravená zpět... Volání krve je někdy mocnější obzvláště čím jsou děti starší a začnou se ptát. Pokud adopcím či pěstounské péči nenásilně dopomohl i tento film, pak jenom dobře . Dávám za 3 soudní medvědy. * * * (31.12.2019)

Neni to obvykly feel-good rodinny film.Ale ma to svuj sarm srdce na pravem miste.Humor je obcas hloupy.Emocni sceny stesti a smutku jsou opravdu emocionalni.Adopce neni moc originalni tema ,aby si to ziskalo publikum,ale filmu pomaha obsazeni a ryzi autenticita.Pro me zajimave otazky,jsk v Americe system funguje,protoze zrovna budu delat zkousku z Nahradni rodinne pece. (17.01.2019)

Dlouho jsem nebyl tak dojatej. Konec jsem prožil v jakýmsi tranzu, všechno kolem mě přestalo existovat. Nějaká nirvána, nebo co…? Neskutečný, že Sean Anders přetaví dva svoje scénáře během dvou let ve dva vlastní režijní počiny, když jeden z nich je takhle těžká látka a ten výsledek je - výbornej! Někdy je to zbytečně ukecaný a americky přepjatý, ale i tak je to pořád wau(!). Nebijme se v Česku v prsa, bijme na poplach. Věřím, že každej pokus o rodinnou komedii má u nás ambici působit nějak takhle. Tak proč tomu pak kdokoliv z nás sází bez výčitek odpady!..? Co je jinak? V čem je zakopanej Karbanátek? (24.11.2022)

Neměl jsem žádné očekávání a kupodivu to dopadlo dobře. Ano, je to totální Amerika, ale zábavná a trochu i dojímavá. Především první polovina je vskutku vtipná, druhá polovina míří trošku do vážnějších kolejí, ale i tak je to vše v rámci dobrého vkusu. Příběh je zcela předvídatelný, ale je vidět, že autoři přistupovali k materiálu s láskou a i herecké obsazení se povedlo. Nepovedl se dabing, hlavní hrdinka je strašně ukřičená a má příliš vysoký hlásek konipásek, ale to už je druhá věc. Spokojenost. (07.02.2022)

Pokud bych se měl ohlédnout za scénáristickou a režijní tvorbou Seana Anderse, tak bych vlastně měl tento počin hodnotit jako určitě jeho dosavadní tvůrčí vrchol. Ve všeobecném měřítku to ale rozhodně nějaký zázrak není, a to i přestože zde ty nejzásadnější věci, s lehkým přimhouřením očí, poměrně fungují. Jedná se tedy především o takové odlehčené drama, s tématem pěstounské péče, a ačkoliv se tvůrci vdušují, že jde o snímek inspirovaný skutečnými událostmi, já tomu ani trochu nevěřím. Těch případů s takovým happyendem by se totiž dalo spočítat na prstech jedné ruky, a i když bych nebral tento můj pesimistický pohled v potaz, tak ono celkové zpracování na mě působilo tak naivně, nepřesvědčivě a hlavně kýčovitě, že daleko blíže než k realitě to má k tradiční americké přepálené taškařici, přesvědčující zbytek světa, jak pevnou pozici má v júesej rodina, morálka, vstřícnost, pochopení a sebeobětování. Hahaha. Pokud ale tedy pominu můj pohled na uvěřitelnost příběhu Instant Family, musím uznat, že jeho zpracování je svižné, nenudící, emočně působivé, což mimochodem zrovna v tomto případě považuji za opravdu důležité, herecky velmi pozitivní a za funkční musím označit nakonec kupodivu i ten očekávaný uslzený „hepáč“, neboť postavy tu jsou vesměs fajn a dá se s nimi v pohodě sympatizovat. Ve výsledku jsem tedy v zásadě asi spokojený a film jsem si upřímně užil, neboť v sobě měl takové působivě podmanivé kouzlo, čímž jsem to ochoten celé poměrně dost nadhodnotit,nicméně musím zároveň zopakovat, to všude a všudypřítomné přesvědčování o dokonalosti amerických hodnot a rodiny mě tu znovu iritovalo, snímek to jen zbytečně znehodnocovalo, a já většině z toho, co se tam odehrávalo, zkrátka a jednoduše nevěřil. (03.08.2019)