Najednou jsme rodina

Dlouho jsem nebyl tak dojatej. Konec jsem prožil v jakýmsi tranzu, všechno kolem mě přestalo existovat. Nějaká nirvána, nebo co…? Neskutečný, že Sean Anders přetaví dva svoje scénáře během dvou let ve dva vlastní režijní počiny, když jeden z nich je takhle těžká látka a ten výsledek je - výbornej! Někdy je to zbytečně ukecaný a americky přepjatý, ale i tak je to pořád wau(!). Nebijme se v Česku v prsa, bijme na poplach. Věřím, že každej pokus o rodinnou komedii má u nás ambici působit nějak takhle. Tak proč tomu pak kdokoliv z nás sází bez výčitek odpady!..? Co je jinak? V čem je zakopanej Karbanátek? (24.11.2022)

„MUSÍME SE SMÍŘIT S TÍM, ŽE JSME UDĚLALI HROZNOU CHYBU A NÁŠ ŽIVOT NEBUDE STÁT ZA NIC...“ /// Strasti i slasti pěstounský péče. V tempu a celkem ftipně podaný, páč prej je to hlavně vo tom, zachovat si v těhle situacích smysl pro humor. A že týhle sympatický dvojici (Wahlberg – Byrne) často do smíchu není… Film pro ty citlivější, kteří parchanty neberou jako přítěž a třeba by někdy sami… A že je konec sladkej jak hovno z nutrie? Tak schválně - řekněte „RODINA!“ (Nejde to? Tak si pořiď psa…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Soud nás prohlásil za rodinu. 3.) instantfamily.org 4.) Thx za titule ,,lokeš“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (20.05.2019)

Osobně mám radši maso uvařený a filmy spíš syrový. Nebo aspoň médium. Tady si teda kuchař dal záležet, aby masíčko bylo měkký a brambory na kaši. Přesto to (až na ten příšernej happyendovej závěr a občasné pokusy o pozitivní myšlení) vůbec nedopadlo špatněa vlastně se mi to i v některých místech docela líbilo. (02.11.2019)

Film podle skutečné události jak se americký pár rozhodne pro adopci tří dětí. Hrozně se mi na filmu líbilo, jak zachytili celý proces adopce v Americe. Rose Byrne, Mark Wahlberg a Octavia Spencer to zahráli skvěle. Hned jste si ty postavy, které oni ztvárnili oblíbili. Občas se ve filmu objevil nějaký přešlap, ale ve finále mi tyhle přešlapy ani nevadili. S vývojem děje jsem byl naprosto spokojený. Myslím, že mohu v klidu doporučit. (03.05.2019)

Sentimentální ekvivalent heroinu, který si cílovka napálí přímo do žíly a bude spokojena, protože dostane přesně to, co dostat chce. Ničím nevybočující, nenáročnou a uslzenou záležitost obsahující pár slušných vtípků (ale žádnou vtipnou scénu), rodičovské klišé a výchovné momenty, pokud by to náhodou spolu s ní sledovaly i její pubertální dcery (pěst pro dvacetiletého "pedofila", kterého bere plně vyvinutá sedmnáctka hrající patnáctku nebo přednáška o škodlivosti posílání nahých selfie). Osobně s tím filmem nemám zásadní problém, ale raději bych více fekálního a absurdního humoru, nekorektních vtipů nebo přehnaných situací. Příklad za všechno, podezřele vypadající postava single ženy ve středních letech vyžaduje k adopci pouze odrostlejšího pubertálního černocha se sportovní postavou, člověku ihned naskočí myšlenky, že je perverzní a má nekalé úmysly (chce si zaprcat), ale scénárista Mirek Dušín to celý film prezentuje jako zcela nevinný odkaz na film Zrození šampióna. Strašně skautský film plný kladnosti, dobroty a nefunkční dojímavosti, až mě to chvílemi i nudilo, ale prostě to jen nebyl film pro mě, nýbrž pro diváky pijící kafe z hrníčku "nejlepší táta/máma na světě" a ty to bavit jistě bude. Moner si mimochodem o boner dost hlasitě říká, jestli ne už teď, tak rozhodně do budoucna. 60 % (20.03.2019)