Dungeons & Dragons: Čest zlodějů

Filmové fantasy už dávno znásilnili bukanýři od Mrvelu a WC, animuje se striktně pouze v duhových barvách a jen seriálům se daří držet meč a magii za Zdí Mordoru. A tak jsem i přes vcelku oslavné ódy svých oblíbenců přistupoval k adaptaci herní klasiky docela opatrně.  V rané pubertě jsem ještě stihl sešitová Dračí doupata, což do dnes považuju za vrchol fantazijního hraní  a žádný xboxy ani playstejšny se tomu prostě nemůžou vyrovnat. Vždyť my to kua hráli klidně i venku. Ale to je fuk. Jak se tedy povedla tahle připomínka dávných časů (Dračí doupě z původního D&D vycházelo)? Jsem moc rád, že valné většině svých oblíbenců tentokrát musím dát za pravdu, protože jsem viděl nejlepší filmové fantasy posledních let. Žádný politicky korektní pičičandy, žádnej přehnanej digibordel, kterej má jakože ohromit... svou prázdnotou, ale vtipnej, napínavej, dojemnej a  hlavně nápaditej... pohádka. Obézní drak, magický souboj obřích rukou, rudí kněží, mozkožrouti... a další parádní detaily a vychytávky (s Láďovými neplést!), které dohromady dávají poctivej filmovej  zážitek, z něhož dejchá srdíčko (nikdy bych neřekl,, že budu citovat Trošku u dobrýho filmu). A proto jim ty filmy žereme, ne? I love Michelle Rodriguez! (07.06.2023)

Velmi povedený, odlehčený a zábavný mix Strážců Galaxie a Hvězdného prachu. Filmu se daří bleskurychle načrtnout symptické fantasy prostředí a do něj dosadit funkční partičku (nikoli HIV) pozitivních zlodějíčků. Takový koncept možná již byl mnohokrát viděný, ale zdaleka ne vždy dokázal i dobře zafungovat. V D&D se všechno takovou tou přirozenou, nenucenou a pravda i pohádkově naivní cestou odvíjí způsobem, který je možná očekávaný, ale v zásadě i chtěný. Zkrátka nenáročná, zábavná a uspokojivá podívaná... Film si - nevím, zda bohudík, či bohužel - vyloženě říká o sequel. Tak budeme v očekávání... 8/10 (21.07.2023)

Bylo nesmírně povznášející zjistit, že stará dobrá klasická filmová fantasy v korektně dementizačním a manipulativním světě duchaprostých furtdokolových a jednobrdových svištících superbukvic, hajzlpapírových Zaklínačů a diverzitního bolševického sraní na Tolkienův hrob zatím ještě úplně v bolestech nepošla ve 451 stupních Fahrenheita a že stále existují lidé s úžasnou kreativní fantazií, jakož i velká studia, která se nesnaží za každou cenu zavděčit libtardí propagandě levičáckých kokotporátů, negrům a rozličným deviantům a vychovávat degenerace akurátních, šosáckých ovcí, přitroublých unifikovaných spotřebitelů s kolektivním myšlením a asociálních svazáckých bonzáků. A tak miláček Paramount, jedna z posledních holyúdských výsep zdravého rozumu, se zase jednou nebál nasypat prachy do fantaskně obrovsky bohatého světa Forgotten Realms, a vyprodukoval něco, co nejen že výpravou ani trochu nepřipomíná obvyklé kozpleje otylých paniců a šeredných náctek z Uhrovic nad Mačkavou, ale je to navíc od startu po závěrečné titulky napěchované úžasnými a originálními nápady, má to vtip, svižný a svěží dobrodružný příběh, sympatické a přirozené herce téměř bez urputně nucených pigmentových sqrn, ač je nad slunce jasnější, že Wizzards of the Coast založili soudruzi v Ugandě, a žádný drak se tam přeqapivě nesnaží přeblafnout jiného draka, přestože draci přeci byli od počátků drakstva naprosto přirozeně děsní buzeranti. Prostě totálně uvolněná, nepokrytecká, nedementizující, kreativní a zábavná pohádková kokotinka, která by byla ještě o chlup z dračí prdele lepší v pořádně nepřístupném kabátě. Ale nemůžu mít všechno, že, a ta banda malých zmrdů v kině naštěstí držela huby, patrně stejně uchvácená dějem jako já, velký zmrd. Tudíž zcela bez výhrad, jen houšť a Mrvelu navzdory, a doufám, že komerčně zmanipulovaní slabikovači leporel po tomto odnesou Supergeje, jakož i neumětelského uspávače hadů Sapkowského na hajzl, kam zaslouženě patří, a začnou zkoušet „číst“ třeba Salvatora, ať poznají, jak má vypadat pořádná epická fantasy. (08.04.2023)

D&D lze hrát v módu naprostého ponoru do fiktivního světa, úcty k jeho pravidlům a odlišnostem. A nebo jako třeskutou zábavu plnou hlášek, zlehčování, odkazování a kdesi všeho. Osm z deseti her vypadá skutečně jako ta druhá varianta, ale ty, skrze které se odhalí skutečné schopnosti Dungeon Mastera a hráčů, ty, na které se vzpomíná ještě leta, za těmi stojí ten první mód. Že v současné éře popkulturní infantility si studio vybere tu druhou variantu mě vůbec nepřekvapuje, ale samozřejmě trochu mrzí. Ten hlavní problém je stejně jinde. Film Dungeons & Dragons je už čistě korporátní vysoustružený produkt, za kterým nestojí žádná autorská vize, nýbrž týmová práce pokorných námezdníků velkého studia. Jinak se těžko dá pochopit, proč by moloch nalil do dvou režisérů interiérových komedií 150 mega na adaptaci uměle vytvořeného světa s lorem rozsáhlejším než je historie planety Země. Ať jdou s timhle ale do píči fakt, protože ten film nemá ani stopu nějaké duše či potřeby vybočení ze současného mainstreamového úzu. Je v něm krásně vidět, které jsou scény, za kterými stojí (mimochodem dost kompetentní) tým věnující se bojové choreografii, stejně tak je v něm ale vidět, kdy přebírá kompletně otěže CGI, která většinou působí úplně odtrženě od zbytku filmu (nehledě na to, že je fakt hnusná a nikdo nemá tendence to nijak maskovat). A pak jsou zde ty scény s živými herci, opírajícími se ve vyleštěných a super čistých kostýmech o papundeklové kulisy, které mě vrátily někam do časů Princezny Fantaghiro. Žádná práce s druhým plánem, očividná umělá světla, hmatatelně narychlo vyrobené kulisy a chodníky posypané na poslední chvíli vrstvou štěrku, ach jo. Tenhle problém koneckonců komentuji u mnoha jiných současných blockbusterů a jsem trochu nervózní, jak si při jeho popisování připadám stále více sám, za což asi může nějaká změna vizuálních nároků další generace diváků, která vyrostla na obsahu Quantity TV. Že z toho ale tady tečou vyhlášení boomeři, to mi nějak nehraje a slibuju, že budu zkoumat zdali ten problém není někde u mě. Ale vážně ten film už po několikátý proklikávám, a nedokážu se zbavit pocitu, že je to sestříhanej televizní seriál s dvacetimilionovym budgetem. Asi se zabijte, fakt. (29.06.2023)

Scenáristicko-režijní dvojce Daley a Goldstein odvedla famózní práci. Konečně někdo převedl lákavý a nesmírně bohatý svět D&D na stříbrná plátna stylem, jaký si zasluhuje. Ač má film přes dvě hodiny, ani v nejmenším se "netáhne", ale naopak až freneticky odsýpá od jedné dobrodružné lokace do druhé. Ani vycizelované tempo a zábavný příběh by ale nebyly k ničemu, kdyby je nepodpořili skvěle vybraní herci. A to se v tomto případě povedlo na jedničku s hvězdičkou. Všichni herci mají spolu neuvěřitelnou chemii a komediální timing, takže humor nepůsobí strojeně ani "na sílu". Přidejme k tomu velice slušnou výpravu a máme tu parádní blockbuster v pravém slova smyslu, na který se vyplatí jít do kina klidně s celou rodinou. A je jedno, jestli jste někdy sami nějakou tu "sešnu" D&D s přáteli hráli, nebo jste úplnými nováčky, kteří mají rádi hravé fantasy plné draků, kouzel a správné dávky dobrodružství. (15.03.2023)