Jednej správně

Co těm lidem chybí, je kultura. A tím zdaleka nemyslím jen poslouchání idiotské muziky. Kultura (nebo civilizace, oba termíny v tomto smyslu se dost překrývají) začíná v rodině: trvalý heterosexuální svazek, plánované rodičovství, pravidelný příjem, cílevědomý postupný růst blahobytu, výchova potomstva v tomto schématu. Tohle ti negři neznají. Děti jsou ne-li nevítaným, tedy určitě vedlejším produktem jisté příjemné činnosti. Není žádný plán, co s nimi. Tak prostě rostou do svých rodičů. --- Esenci problému shrnuje jeden z černých povalečů: "Dvacet let sedím a čumím na ten prázdnej barák, a musí přijít Korejec, aby v něm udělal obchod." Pro černochy. Jediný další podnik má Ital. Negři jen čumí a utrácejí podpory. --- A nenávidí. "Fight the Power." Myšlenka skrznaskrz marxistická. Za MalcolmaX dosadíme Lenina, za M.L.Kinga Láďu Špidlu a jsme doma: Moje neschopnost cokoli smysluplného se svým životem počít není problémem mým, nýbrž je zaviněna "jimi" - kapitalisty nebo bělochy, podle místní situace. Oni jsou povinni to řešit, a my je o tom přesvědčíme (M.L.King), nebo je přinutíme (MalcolmX). --- Jak jsem napsal zkraje, civilizace začíná v rodině. Platí i tvrzení obrácené: s rodinou končí i civilizace. Žijeme v době, kdy je rodina pod soustředěnou palbou relativizace; divošské recepty nezávazného párování jsou naopak adorovány. I umírnění liberálové odmítají myšlenku, že účelem rodiny je především plodit a vychovávat děti. A tedy neproduktivní homosexuální vztahy jsou nejen tolerovány (s čímž souhlasím), ale stavěny na roveň s heterosexuálním manželstvím (což je zlý omyl). Rodina je v defenzívě. Učitelé si naříkají, že dnešní děti jsou rok od roku horší hovada. Ono už to trvá docela dlouho, takže to pozorování doplním: i rodiče jsou stále horší hovada. A nakonec i ti učitelé, koneckonců rovněž potomci svých rodičů. --- Podívejte se na tento film a dáte mi za pravdu: Zde chybí trvalá párová rodina. Od toho se odvíjí všechno ostatní. (17.04.2014)

Chtěli nějaký černochy na tu posranou zeď. Ale nedočkali se. Horko v ulicích, horké hlavy všude kolem. Americký černošský problém, který trvá stále a trvat bude i v dalších dekádách, prezentuje v nezávislých vodách režisér Spike Lee v širším kontextu. Někdy poutavě, někdy zatraceně utahaně. Zbytek je na divácích. (18.08.2015)

Je s podivem jak samozřejmě začínají fungovat mezi sebou postavy ve filmech starých třeba 30 a více let a jak moc jim to nejde v těch novodobých. Spike Lee dokázal svůj papiňák naplnit všemi možnými etniky a pak pomalu začal přitápět. Závěrečný brajgl byl nakonec jediným logickým vyvrcholením, kterému předcházela série menších nedorozumění. 80% (23.01.2023)

Nádherně vizuálně opojné, doslova i přeneseně barevné, formálně kulišácky vtipné, ospale se sbírající drama, které nenápadně klíčí z drobných náznaků uprostřed nevinných žertů a uličnického handrkování, a kulminuje spolu se stoupajícím žárem letního dne, který zatemňuje soudnost a brání klidnému uvažování a vychladnutí stejně jako příliš hlasitá muzika nebo bezprostřední prožitek bezpráví, v horečce jedné noci, kdy vyvře pravda o nespojitelnosti vody a oleje, přinejmenším v systému, který nadržuje bílým, aniž by to bílí potřebovali změnit stejně silně jako jejich černí spoluobčané. Když dojde k potyčce a policejnímu násilí, odnese to vždycky černý bratr, nikdy bílý. A co se na povrchu zdánlivě spojovalo, v hloubce se zase dokonale propastně oddělí, byť noční rozvášnění je vystřídáno všestranně sdílenou ranní lítostí a únavou. ***  Snímek ilustrativně (ale nikoli plakátově) osciluje mezi dvěma možnými pohledy na násilí, jak je prezentovaly dvě nejvýraznější osobností afroamerického hnutí za občanská práva, M-m-m-mmartin a M-m-m-m-mmalcolm: 1) Násilí je nepraktickou a nemorální cestou k řešení rasové nerovnosti. Plodí jen další násilí, hledá způsoby, jak protivníka ponížit, místo snahy získat si jeho porozumění; místo lásky plodí nenávist, místo dialogu monolog. Zanechává v zúčastněných jen hořkost a surovost. -- Martin Luther King, jr. A 2) Jestliže špatní lidé drží v aktuálním systému všechnu moc a brání druhým v dosažení věcí, které potřebují k životu, mají tito druzí právo učinit, co je nezbytné, aby taková nerovná situace skončila, což sice není obhajoba násilí, zároveň však lze vyjádřit souhlas s tím, aby ho bylo použito v sebeobraně - pak to ani není násilí, jako spíše zdravý rozum. -- Malcolm X *** Ale i když film rozpracovává vážné téma, není ani trochu patetický, nadšení v nás při sledování budilo místy podmanivé a místy rozpustilé formální zpracování s vtipnými úniky mimo film, kdy třeba ne/herci vypadávají z rolí a navzájem se rozesmívají, nebo scéna dialogu začíná o vteřinu dřív, když ještě herci opření o stěnu čekají na pokyn, než se rozejdou, apod. Fantastická je vizuální práce s celou paletou sytých barev a s leskem "černé" kůže, která je pro všechny barvy na škále skvělým nosným podkladem, na rozdíl od "bílé". Neopakovatelně skvělá je celá nakažlivá atmosféra filmu, která dojíždí ještě celé hodiny a dny. *** Parádním soukromým objevem pro nás bylo, že postavu toho kluka, co zorganizuje bojkot Salovy pizzerie a vypadá jako mladý Gándhí z alternativního vesmíru, hraje Giancarlo Espozito, stejný herec, ze kterého se později stane v Breaking Bad ten chladný a elegantní majitel drogového impéria a řetězce podniků se smaženými kuřaty. Nebo že v roli bílého zrzouna, co se "narodil v Brooklynu", se mihne John Savage, představitel Clauda Bukowskiho, hlavní postavy z Vlasů. O bláznivém výkonu Spikea Lee, který si vedle režie a scénáře střihne i roli hlavního hrdiny, raději nemluvě. *** Promítání v B12. *~ (13.02.2022)

No tak to ne, on fakt Spike Lee někdy střílel i do vlastních? A to docela ostrými, nutno podotknout. Jako takhle, ono to může být i naopak a ani by mě to nepřekvapilo, jelikož Leeho životní názory mi přijdou docela povrchní a zkratkovité, ale opravdu mám pocit, že tu nikomu vyloženě nenadržoval. Vlastně dost realisticky představil drsný život v ghettu, kde člověk musí být hovado a nesmí si nechat nic líbit. Proto tu taky nežije skoro nikdo sympatický a celým filmem se nese sice silně podmanivá, ale taky nepříjemná atmosféra nesnesitelných veder a čím dál tím více vyhrocených vztahů napříč komunitami. Černoši povětšinou nic nedělají, jen se flákají, nepracují a dělají bordel, Italové jsou zase přehnaně agresivní, Korejci jsou vyděděnci a každý jim to dává najevo... Žít v něčem takovém byste prostě nechtěli. Navíc rasismus je tu na každém rohu a nejvíc ho jde právě od černochů. Spika Leeho bych v tom fakt nepoznával, protože tohle je dost ostrá kritika vlastních řad (a nebo jen hodně nepovedený pokus o něco úplně opačně míněného) a musím uznat, že se mu to hodně povedlo. Na politiku sice samozřejmě dojde, to si Lee neodpustí asi nikdy, ale jinak je to skvěle vedené a uvěřitelně vyhrocené, s hodně zajímavými postavami, které se stanou všechny nezapomenutelnými už při svém prvním výstupu. Funguje to skutečně dobře, i přes to, že to za ty dvě hodiny nepřijde skoro s žádným dějem, ale jako mírně odlehčený a zároveň depresivní vhled do míst, kterým by se normální člověk vyhnul obloukem, to bohatě stačí. Navíc o rasismu to fakt pojednává ze všech stran, přesně tak, jak to je (což se dneska už nevidí) a v závěru to přijde s tím, že násilí plodí jen další násilí a s tím musím souhlasit, protože tenhle názor zastávám taky. Celkem mě překvapuje, že to říkám, ale od Leeho si budu muset určitě pustit i něco dalšího... 4* (09.06.2022)