Do the Right Thing
Konaj správne
Do the Right Thing
Režie:
Spike LeeScénář:
Spike LeeKamera:
Ernest R. DickersonHudba:
Bill LeeHrají:
Danny Aiello, Ossie Davis, Ruby Dee, Richard Edson, Giancarlo Esposito, Spike Lee, Bill Nunn, John Turturro, Paul Benjamin, Frankie Faison, Robin Harris (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Děj se točí okolo roznašeče pizzy Mookieho (Spike Lee), který si v převážně černošské čtvrti paradoxně našel práci u Italoameričana Sala (Danny Aiello). Celkem poklidný průběh všedních letních dní plný pohodové muziky a nezávazného klábosení začne zprvu sotva postřehnutelně, postupně však stále patrněji, narušovat jeden ze Salových synků - rasistický Pino (John Turturo). Vše neodvratně směřuje k nepříjemnému střetu dvou odlišných kultur. (Matty)
(více)Videa (2)
Recenze (185)
No tak to ne, on fakt Spike Lee někdy střílel i do vlastních? A to docela ostrými, nutno podotknout. Jako takhle, ono to může být i naopak a ani by mě to nepřekvapilo, jelikož Leeho životní názory mi přijdou docela povrchní a zkratkovité, ale opravdu mám pocit, že tu nikomu vyloženě nenadržoval. Vlastně dost realisticky představil drsný život v ghettu, kde člověk musí být hovado a nesmí si nechat nic líbit. Proto tu taky nežije skoro nikdo sympatický a celým filmem se nese sice silně podmanivá, ale taky nepříjemná atmosféra nesnesitelných veder a čím dál tím více vyhrocených vztahů napříč komunitami. Černoši povětšinou nic nedělají, jen se flákají, nepracují a dělají bordel, Italové jsou zase přehnaně agresivní, Korejci jsou vyděděnci a každý jim to dává najevo... Žít v něčem takovém byste prostě nechtěli. Navíc rasismus je tu na každém rohu a nejvíc ho jde právě od černochů. Spika Leeho bych v tom fakt nepoznával, protože tohle je dost ostrá kritika vlastních řad (a nebo jen hodně nepovedený pokus o něco úplně opačně míněného) a musím uznat, že se mu to hodně povedlo. Na politiku sice samozřejmě dojde, to si Lee neodpustí asi nikdy, ale jinak je to skvěle vedené a uvěřitelně vyhrocené, s hodně zajímavými postavami, které se stanou všechny nezapomenutelnými už při svém prvním výstupu. Funguje to skutečně dobře, i přes to, že to za ty dvě hodiny nepřijde skoro s žádným dějem, ale jako mírně odlehčený a zároveň depresivní vhled do míst, kterým by se normální člověk vyhnul obloukem, to bohatě stačí. Navíc o rasismu to fakt pojednává ze všech stran, přesně tak, jak to je (což se dneska už nevidí) a v závěru to přijde s tím, že násilí plodí jen další násilí a s tím musím souhlasit, protože tenhle názor zastávám taky. Celkem mě překvapuje, že to říkám, ale od Leeho si budu muset určitě pustit i něco dalšího... 4* ()
neznášam rasizmus! spike lee tiež neznáša rasizmus. no chápe ho... alebo je k jeho pochopeniu veľmi blízko: k pochopeniu jeho príčin a následkov, jeho možného pôvodu a možných dôsledkov... je to problém komplexný, neriešiteľný a zamotaný... tento dusný, pestrofarebný film je jeden z najlepších na tému rasizmu v usa - resp, na subtému rasizmu: multinárodné spolužitie v špecifických štvrtiach veľkomesta... výborne napísaná a zahraná mozaika charakterov počas jedného sparného dňa v časti Brooklynu, kde je "centrom" tradičná talianska rodinná pizzéria, speje k svojmu "tragickému" vyvrcholeniu... mladý spike lee okrem brilantného scenára a réžie vystrúhal aj hlavnú postavu a dokazuje, že je čierny kráľ amerického nezávislého filmu ()
Afroameričan Spike Lee patří mezi nejvyhlášenější americké režiséry. Kromě své samotné tvorby především i kvůli jeho častým kritickým komentářům o postavení Afroameričanů nejen ve filmovém byznysu, ale celkově ve společnosti. Několikrát se kriticky ohradil proti filmovému průmyslu a dal by se díky tomu do jisté míry označit za aktivistu. Už jeden z jeho prvních filmů Jednej správně je sám o sobě velkým komentářem k rasismu a nastavení americké společnosti. Děj Jednej správně pomalu graduje k nevyhnutelnému souboji dvou odlišných kultur. Osobitý film Spikea Lee, který se točí kolem rasového napětí a i díky tomu se zapsal do historie jako důležitý film kinematografie. Byl to dost možná právě až Spike Lee, který se tolik nebál přijít s filmem, který se skutečně točí kolem rasové problematiky. V jeho scénáři se navíc objevují postavy s různými názory a pohledy na pohled a jde díky tomu nejen o obraz tehdejší Ameriky, ale do jisté míry se dá tehdejší pohled na Ameriku přetavit i do dnešního světa. Uběhlo sice 32 let, některé věci se ovšem nadále nemění. Už události minulého roku můžou mluvit za své. Dvouhodinová procházka jednou čtvrtí, kde se dá napětí čím dál tím více krájet a kde je brutální vyhrocení nevyhnutelné. Lee natočil film, který jasně bojuje proti rasismu a zároveň si přitom rozhodně nebere servítky se svými bratry. Je naprosto ideálním komentářem k nastavení Ameriky, rasových konfliktů a má výpovědní hodnotu. Má přitom neskutečnou energii a to i přesto, že zhruba do poloviny jen klidně plyne. Právě v půli ovšem pomalu dochází k nevyhnutelnému, přičemž se Lee inspiroval skutečnými událostmi a dodal osobitě zpracovanou ukázku toho, že žít v Americe v rasově napjaté čtvrti rozhodně není sranda. Děj Jednej správně se ovšem točí kolem hrdinů, kteří si vlastně do jisté míry o své problémy říkají. A to nejen kvůli své barvě kůže. Lee se tak snaží o protirasistický film, přitom všem se mu do jisté míry ovšem daří opak. Na jednu stranu tedy sice autentické zpracování a snaživé poselství, na druhou stranu dost možná právě ve snaze o autentické zpracování trošku Lee bojuje se sebou samým. Skrze různé kapitolky o různých obyvatelích čtvrti se spousta z nich podaří vytvarovat se jako lidi, kteří by si nejspíš koledovali i kdyby náhodou byli bílé pleti. Je to ovšem čistě o subjektivním pohledu na právě onu skupinu postav a především se alespoň ukazuje, že si Lee nebere servítky a nesnaží se přehnaně všechny Afroameričany vykreslit jako andílky. Dá se vlastně absolutně pochopit, proč se v té čtvrti navzájem všichni štvou. Přitom všem má Lee štěstí na obsazení (a to ani ne na sebe v hlavní roli). Především Giancarlo Esposito, Bill Nunn, John Torturro, fenomenální Samuel L. Jackson nebo na Oscara za tento film nominovaný Danny Eillo jsou castingovými trefami. Ať už je to právě Esposito se směšným sestřihem, Samuel L. Jackson jako místní DJ nebo Danny Aiello, jehož zeď v restauraci plná fotek bílých celebrit hlavní kolotoč událostí rozjede. Důležitost Jednej správně nejde zpochybňovat. Lee dost možná mohl svůj film zkrátit, v jistých momentech je jeho snaha lehce zpochybnitelná, to hlavní se mu ovšem podařilo. Jednej správně je především nekompromisním obrazem americké společnosti, který by se ignorovat neměl. I díky faktu, že za těch 30 let se vlastně toho změnilo pramálo. Komentáře Spikea Lee se sice od té doby stali tak trošku otravným kolovrátkem a z Leeho se časem skutečně spíše stává člověk, kolem kterého člověk radši musí chodit po špičkách, významnost jeho Jednej správně ovšem rozhodně nezpochybnil..... () (méně) (více)
Nevím, jestli lze považovat Jednej správně za vrcholný film raného období Leeovy tvorby, ale každopádně představuje typický obrázek jeho zájmů a motivů, které tehdy hrály v jeho filmografii prim. Fascinace barvou pleti a etnicitou, emancipace černých a inspirace radikálními organizacemi typu Černých panterů a především snaha pozvednout stav a sebevědomí černošské komunity v USA. Spike Lee přesně ví, co chce sdělit, a je v tom i maximálně přesvědčivý. Narozdíl od salónních intelektuálů a politiků s jejich tezemi o multikulturalismu a bezproblémovém soužití různých etnik zná důvěrně všední realitu barevných čtvrtí a chudobu periferie a ví, jak snadno může přeskočit jiskra a zapálit sud prachu. Ulice rozpálené sluncem, přebytek adrenalinu, který je třeba nějak vybít, velká nezaměstnanost a z ní vyplývající pocit frustrace a nudy a pak stačí roznětka v podobě jednoho agresivního hlupáka a zdánlivá idyla se během chvilky promění v peklo. Jen před několika málo lety došlo v lidnatých čtvrtích Los Angeles nebo Paříže po drobném konfliktu k bouřím, které vedly k vypálení rozsáhlých městských okrsků. Právě před tím Lee varuje a kdyby se vyvaroval aktivismu a průhledné snahy školit své bližní (viz název), bylo by to za poctivých 5*. Jednej správně je mnohem víc drama než komedie, ale Lee dokáže tradičně sílící napětí odlehčovat tak, aby to dramatickou složku nepoškodilo. Celkový dojem: 85 %. ()
Líně plynoucí film pomaličku poodkrývá první jiskřičky rasové intolerance v černošské komunitě. Vše spěje ke stále větší radikalizaci za přihlížení policistů, kteří s chápavým úsměvem neřeší násilí v zárodku, ale místo prevence zasahují až jako represivní složka. Tohle není nahlednutí pod pokličku rasismu, Lee vám rovnou vrazí obě ruce do vřícího kotle a vědoucím pokyvovàním čekà na váš řev, že to pàlí. Ale neumožní vytáhnout ani jednu z popálených rukou, uchopí vás za kotníky a mrskne vás do kotle komplet. Kdo má odvahu na duševní popáleniny třetího stupně, může se přidat k Leeho bezchybné jízdě. ()
Galerie (53)
Zajímavosti (34)
- Spike Lee chtěl původně do role Salvatora Roberta De Nira. Do role Pina pak byl režisérovou první volbou Matt Dillon. (D3VIL)
- Leeho film bol snahou o poukázanie rasizmu v USA, a to hlavne v okrajových častiach miest. V čase premietanie vyvolal jednu z najotvorenejších, najzdvorilejších a najrealistickejších diskusií o rasizme v Amerike. (vander19)
- Filmový debut Martina Lawrence. (CliffLee)
Reklama