Mo' Better Blues
Mo' Better Blues
Mo' Better Blues
Mo' Better Blues
Režie:
Spike LeeScénář:
Spike LeeKamera:
Ernest R. DickersonHudba:
Bill LeeHrají:
Denzel Washington, Spike Lee, Wesley Snipes, Giancarlo Esposito, Joie Lee, Bill Nunn, John Turturro, Dick Anthony Williams, Cynda Williams (více)Obsahy(2)
Bluesová cesta černošského jazzmana stezkami slávy, lásky a bolesti. Výtečný jazzový a bluesový trumpetista Bleek Gilliam (Denzel Washington) vede vlastní kvintet v prestižním hudebním klubu. Ačkoli se zdá, že v profesionální rovině mu vše klape jak má, je pouze otázkou času, než si muzikantovo ego vybere svou daň nejen na něm samém, ale také na jeho nejbližších, slibně rozjetou kariéru nevyjímaje. Postupně začne narůstat napětí mezi Bleekem a temperamentním saxofonistou Čmoudem Hendersonem (Wesley Snipes). Trumpetistovi nepřidá ani podvojný milenecký život. Když se na to všechno navalí gamblerské nesnáze jeho hudebního manažera a přítele Obra (Spike Lee), na problémy je zaděláno. Sebevědomý Bleek začne ztrácet půdu pod nohama, možná ale díky tomu nalezne nový životní smysl… Podmanivě zpracované hudební drama natočil dle vlastního scénáře nejslavnější černošský režisér nezávislého amerického filmu Spike Lee (Jednej správně, Krvavé léto v New Yorku, 25. hodina, BlacKkKlansman), který si zde také zahrál roli prohnaného manažera. Jeho sestra, Joie Lee, si tu zase vystřihla roli svůdné Indigo Downesové. Zároveň se jedná o poslední Leeho snímek, k němuž složil filmovou hudbu jeho otec, Bill Lee. O samostatná hudební čísla v rytmu jazzu a blues se postaral kvartet Branforda Marsalise a trumpetista Terence Blanchard. Hlavní aktéři, Denzel Washington a Wesley Snipes, se proto museli naučit odezírat řemeslo od svých hudebních kolegů, což se jim podařilo na výbornou a „jejich” hudební čísla vypadají zcela přirozeně. Mý lepší blues obsahuje řadu odkazů ze sféry jazzu, funky a (rhytm &) blues, které hudební znalci jistě ocení, ať už se to týká Milese Davise, Johna Coltrana či Charlese Minguse. Snímek je věnován herci a komikovi Robinu Harrisovi, který si ve filmu zahrál roli svérázného stand-up baviče Tučňáka, a který zemřel nedlouho po natáčení. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (40)
Takový líbivý moderní film s velmi výraznou a kvalitní jazzovou hudbou a trochu rozporuplným a nevyváženým dějem. Film o hudbě, film s hudbou, film pro hudbu. Černošská jazzová oslava života o sebevědomém hudebníkovi, jehož ironie života srazí na zem, aby si uvědomil pravou podstatu života. Sebevědomý trumpetista Bleek Gilliam (dobrý Denzel Washington, jako malý Zakee Howze) je na vrcholu. Má svojí hudbu, kapelu, dvě přítelkyně, trpělivost s kamarádem a dobrý tah na branku ve stoupání za úspěchem. Nešťastná náhoda a přehnaná dávka sebevědomí ho krutě srazí k zemi, aby nakonec pochopil pravý smysl života. Což nakonec vyznívá až trochu moc kýčovitě. Naštěstí pro film je tu dost slibných míst, lehký nadhled a především vynikající hudba. Z dalších rolí: Bleekův kamarád a neúspěšný manažer kapely Giant (sám režisér Spike Lee) s prokletou sázkařskou vášní, saxofonista Shadow Henderson (Wesley Snipes), Bleekův kamarád i sok v hudbě a lásce, pianista Left Hand Lacey (Giancarlo Esposito), vyznavač francouzského šarmu, bubeník Butterbean Jones (Robin Harris) a basista Bottom Hammer (Bill Nunn), další členové kapely, Indigo Downes (Joie Lee) s příšerným účesem a konečná Bleekova životní partnerka, Clarke Bentancourt (zajímavá Cynda Williams), která dá nakonec přednost Hendersonovi, lakotní majitelé hudebního baru Moe (John Turturro) a Josh Flatbushovi (Nicholas Turturro), Francouzka Jeanne (Linda Hawkins), a gangsterský pohůnek Madlock (Samuel L. Jackson). Nespoutaná hudba jako oslava černošského velikášství. ()
Příjemný typický Lee. Člověk by řekl, že tak vyhraněný a prudký člověk bude točit nějaké šíleně agresivní a negativní filmy, ale pravda je, že jeho kousky jsou sice velmi energické, ale nikdy se neutápí v extrémních situacích a bez nějakého změkčování či zveličování dokáží vyprávět přesvědčivý a intenzivní příběh. Zajímavé je i, jak přirozeně se na plátně setkávají postavy realistické a karikované (majitelé baru). ()
Ani nie tak sex, drogy a rock´n´roll, ako skôr sex, veľké dlhy a jazz. Opäť sa ukazuje, že filmy Spikea Leeho sú uzavreté kruhy, záverečná sekvencia totiž kopíruje tú prvú a už sme u Spikea niečo podobného videli, i keď skôr v neskoršej tvorbe. Film ma bavil viac v jednotlivostiach než ako celok, to je ale dané tým, že jazz nepatrí medzi moje obľúbené žánre a ani príbeh členov jazzovej kapely, ich milostné eskapády a problémy s prachmi nie sú zrovna príbehy, aké ma dokážu ohúriť. Spike Lee si tu ale robí zo seba riadnu prdel, v podstate v každom svojom výstupe ho niekto zotrie, či už slovne alebo fyzicky. Potešia aj nájazdy kamery a jedna vydarená paralelná montáž. Inak po ambicióznom Do The Right Thing ide skôr o oddychovejšiu vec. ()
Vzostup a pád jedného afroamerického egoistického ♪ muzikanta ♪ Bleeka Gilliama, ktorý zrejme potreboval dostať i poriadny citový výprask, aby sa vskutku vôbec spamätal, pričom jednu z väčších úloh následne stelesnil aj pán režisér v podaní Spikea Leeho, čo je zároveň azda i ten najväčší problém, aký sa naprieč týmto hudobným titulom napokon ponúkal, pretože tento autorský projekt akosi neustále preskakoval medzi hudbou na jednej strane [výborný Denzel Washington ako ústredný protagonista] a patologickým hráčstvom na strane druhej [otravujúci Spike Lee ako gamblerský manažér]; tým pádom som si ani teda nemohol nijako extra zvlášť zase poriadne vychutnávať práve iba túto hudobnú vložku v podobe ♫ jazzu & blues ♫, resp. zákulisie tohto hudobného telesa - jazzového kvintetu, kde si myslím sa ukrýval oveľa väčší potenciál; takýmto spôsobom sa náhle z čista jasna postupne vyparoval, ako povedzme nejaká ranná hmla pod brooklynským mostom, neďaleko ktorého bolo v podstate situované i toto chaotickejšie sprostredkované dianie, plné naprosto prebytočných pasáží, vrátane obidvoch ženských postáv - akýchsi sexi súperiek - Indigo a Clarke. • Pokým som sa ešte aspoňže zdržiaval s muzikantskými postavami vo vnútorných priestoroch nočného klubu, kde sa rovnako tiež riešilo i "vykorisťovanie" týchto muzikantov zo strany židovských obchodníkov, tak vtedy bola scéna doslova už miestami totálne tlakovo neudržateľnou, ale akonáhle som sa s dotyčným "krpcom," znovu vydal kamsi do exteriérov na jeho vášnivé stávkovanie, nálada ma ihneď prešla; skrátka, ak by si dajme tomu spomínaný a výstredný autor, tentoraz odpustil svoje častejšie herecké vsuvky [kľudne mohol v danom filme účinkovať, podstatne ale celkovo inakšie na[d]stavený], tak pevne verím tomu, že výsledok by bol omnoho viac zrozumiteľnejším, keďže sa podľa mňa dalo z neho vyťažiť o hodne viacej! ← škoda, preškoda, lebo už samotné "intro" malo potrebný spád v nadväznosti na vyššie pomenovaného, a medzičasom už dospelého aktéra v dynamicky otváracej sekvencii, no každou ďalšou uplynutou scénou, sa moje spokojné dojmy začali pomaličky vytrácať do stratena, čo rozhodne neveštilo nič pozitívneho; a pritom, i filmová dĺžka [129 minút] pôsobila dlhšie, než v skutočnosti je, čo znásobovalo moje rozpačité pocity v rámci celku. → 3* s naozaj odretými ušami! ()
Po shlédnutí 3 filmů Spika Lee během cca 10 dnů si myslím, že bejt černej je ta nejvíc cool věc na světě. Agitační feťácké tanečky Sama Jacksona v Jungle Fever ( "I am a c..c..c..c..crackhead"), Spikeovo poflakování se s pizzou v Do The Right Thing, Denzelovy sólíčka na trumpetu a jeho sebevědomá nadvláda nad ženami (klátí víc než jednu bez nejmenších výčitek svědomí a bez "miluju tě" keců) a perfektní role Johna Turturra ve všech třech filmech. Krásné syté barvičky, dobrý hudební podkres a dobře napsané dialogy. Kouká se na to hezky. Nejlépe hodnocené Do The Right Thing mi paradoxně přišlo nejslabší. ()
Galerie (74)
Zajímavosti (9)
- Film je věnován herci Robinu Harrisovi, který zemřel po jeho dokončení (D3VIL)
- Spike Lee film napsal během práce na filmu Do the Right Thing (1989). Dokončení první verze mu trvalo patnáct dní. (classic)
- Za zobrazení židovských majitelů nočního klubu Moe (John Turturro) a Joshe (Nicholas Turturro) Flatbushe si Spike Lee vysloužil hněv Ligy proti hanobení (ADL), B'nai B'rith a dalších židovských organizací. ADL prohlásila, že charakteristika majitelů nočního klubu „vyhmátla starou a velmi nebezpečnou formu antisemitských stereotypů“, a ADL byla „zklamána, že Spike Lee – jehož úspěch je do značné míry dán jeho snahou bořit rasové stereotypy a předsudky – použil stejný druh taktiky, kterou údajně odsuzuje“. Lee na kritiku reagoval v úvodníku v deníku The New York Times, kde obvinění z antisemitismu označil za „dvojí metr“ vzhledem k dlouhé historii negativního zobrazování Afroameričanů ve filmu: „Ne každý černoch je pasák, vrah, prostitutka, trestanec, násilník nebo narkoman, ale to nezabránilo Hollywoodu psát tyto role pro Afroameričany.“ Podle něj vedl jeho status úspěšného afroamerického umělce k nepřátelství a nespravedlivému zacházení: „Nemějte na mě vyšší morální nároky než na ostatní kolegy filmaře... Teď, když se ve filmovém průmyslu objevili mladí černošští filmaři, jsou najednou stereotypy velkým problémem... Myslím, že to dosahuje bodu, kdy dostávam recenze já, ne moje filmy.“ (classic)
Reklama