Děsivé dědictví

Tak je tu zase jedna slušná, atmosferická věc, která svou stylizací a hlavně hudebním doprovodem dokonale rozproudí nepříjemné pocity. Za to by si mohli dát tvůrci jedničku. Diváka drží v napětí hodně dlouho a pak se všechno začne dávat dohromady a tam je takový malinký zádrhel a není to úplně ono, ale jinak výběr dětské herečky byl dokonalý a maminka v podání Toni Collette je taky dost crazy, ale chvílema už toho taky na mě bylo moc, jakoby trochu přehrávála, ale přesto dobrý herecký výkon. :-) (29.11.2018)

Novákovi zakopali bábu, která byla nějaká divná už předtím, než vystrčila kopyta. A jak už to bývá, divné báby se rády vracejí. Ale bába nebába, ono jinak solidně jebalo celé famílii, obzvláště naprosto dokonale odpudivé, předčasně potracené holčičce, co se narodila s prdelí místo xichtu, vypadala, jako by si ji uplácal Ledrfejs s libovolným hospodářským zvířectvem během texaského masakru, a která působila daleko méně děsivě, když si jako správný down rozšmelcovala držku o sloup veóčka. Ta je taky jediným opravdu strašidelným elementem této urputné snahy mě během třiceti minut dokonale uspat. No, zase jsem holt nedbal! Už přívěs vypadal na pěkně obskurní rohypnoliádu a místní olupení rozumbradičtí panicové (čti hororoví experti) ihned po hnusném ruském kinoripu opět mohutně leštili rákosy, nadšeně si cákali do pyžamek s Assvenžery a zasvěceně blábolili o hororu roku pro náročného diváka, což mě mělo ihned odradit. Avšak ignorujíc výstrahy jsem si to nedopatřením pustil místo plynu a možná bych udělal lépe, kdybych ohulil ten sporák, protože výsledek to mělo stejný a já byl do půl hodiny v kómatu. Máma mezi maniodepresivními záchvaty furt poooomalinku patlala domečky pro panenky, táta se ještě pomaleji choval jako nesvéprávný ignorantský kokot, až si oba ani nevšimli, jak mají zpomalené, retardované děti. Prostě nefalšovaný plíživý děs, do kterého jednou za čas bliknul stroboskop, nebo se tam halucinogenně mihla mrtvá bába, jenž vyvrcholil profláklým bezradným samoúčelným okultistickým pičoidem. Až okatě násilná snaha tvůrců o tu jakože tísnivou atmosféru vydržela akorát tak do prvního zívnutí, a během následujícího plazení hustým bahnem už pak bylo z mého pokojíčku slyšet jen hlasité chrápání. Nemyslete si ale, protrpěl jsem to poctivě až do konce a v momentech znuděných procitnutí jsem to poctivě vracel, aby mi náhodou neutek nějaký ten šnek. Neutek. Nicméně i tak za tím úplně nespláchnu, neboť Tonička ze sebe v té prudě vymáčkla snad nejlepší výkon kariéry, a také je nutno docenit tu kástingovou řeholi. Najít tak mimořádně děsivě hnusnou holčičku, to museli chudáci obsazovači nejmíň rok urputně prolízat pouťová obludária a potratové kliniky. (04.09.2018)

Hereditary sa zaujímavým spôsobom výrazne odlišuje od ostatných (najmä mainstreamových) hororov 21. storočia. Na môj vkus ide možno miestami až o príliš psychotickú jazdu, u ktorej som nebol na záver schopný všetko vstrebať, ale zároveň som sa cítil dostatočne pohltený výborne gradovaným napätím a bizarnou atmosférou natoľko, aby si odomňa Dedičstvo zaslúžilo dosť slušných 8/10. (01.09.2018)

Během sledování jsem si vybavil Vymítače ďábla a podobné žánrové milníky, beze srandy. Hereditary je po dlouhé době hororový film, který v člověku rezonuje ještě dlouho po zhlédnutí a baví jej o něm přemýšlet. Loni takto provětral kina skromný film Uteč, který je dle mého naprosto standardní a ničím nepřekvapivá filmařina, kdežto Děsivé dědictví mě dočista posadilo na zadek. Přitom to rozhodně není příjemné pokoukání. Debutující Ari Aster má evidentně nakoukané všecky pořádné horory a malinko si pohrává s žánrem, pečlivě graduje atmosféru a děsivé, či minimálně znepokojivé momenty a i díky famózní hudbě Colina Stetsona (vyloženě se nehodící na samostatný poslech), která je správně drásavá a pořádně člověka udeří na těch správných místech je přímo nervydrásající sledovat postavy, kterým okolnosti neuvěřitelně ubližují a člověk může akorát doufat, že to bude lepší...a ono nebude. Zároveň je to celé ale hodně psycho, pro slabší povahy vyloženě nevhodné. Podobné pocity jsem měl u loňské Aronofskyho matky!, respektive druhé poloviny filmu, ovšem přílišnému porovnávání bych se spíše vyhnul, ačkoliv zde taky hraje silný part motiv náboženství (rozuměj vymítačství a paranormální jevy). Velmi silný zážitek, který si minimálně ještě jednou musím dát. PS : Gabriel Byrne vypadá jak Karel Heřmánek. Rád jsem ale toho chlapíka po velmi dlouhé době zase někde viděl. (24.07.2018)

Za posledních 5 let jsem neviděl fakt skvělý nový horor, řada z nich hype a pak vyloženě o hovně, až jsem z toho těžký skeptik co prakticky rezignoval. Přemýšlel jsem, proč je tomu tak a došel k závěru, že po čem jako starý fanoušek opravdu toužím, není ani tak originalita, jako ve skrytu fakt znepokojivý, surový, 666, nějak zvrácený a temný záležitosti - namísto samých vděčných bezpohlavních "safe" sraček pro diváky ovce. Chci rozpočtově nelaciný horor, co mě lehce zhyzdí a dá žasnout nad sadou obsahu, jaký běžný křehký člověk prostě nezpracuje, shledá moc ofenzivní, zkrátka v jehož hloubce se skrývá opravdový ZLO za hranou, nikoli korporátní libtardský Hollywood a pouhá kalkulačka. V čemž přesto, že HEREDITARY nebyl stoprocentní, mohl ještě přidat na plyn, trošku to podle mě zbytečně přetáhl se stopáží v napínání a přišel tak o nejlepší možný momentum, místy bylo vypjatý rodinný drama až k smíchu a otravný, tak ale přeci jen přinesl slušný zážitek, především pak uspokojivě chorý a nesvatý klimax (v něčem až ze soudku MARTYRS). Dál si budu snít, ale nebyla to žádná další generická polopatická duchařina, z jakých už se mi chce blejt. A tak krásně ošklivá holčička se taky příliš nevidí. (druhá projekce - 5*) (20.07.2018)