Děsivé dědictví

Těžký test pro mainstreamové diváky, jelikož Hereditary nedává nic zadarmo. Žádné zbytečné lekačky, žádné krvavé orgie (snad s výjimkou dvou případů) a už vůbec žádné závěrečné vykoupení. Díky zlovolné, minimalistické hudbě a naprosto parádní herecké práci většiny zúčastněných si tenhle horor prožijete na vlastní kůži. Občas vám zatrne, sem tam zamrazí, ale díky nevyzpytatelnosti chytrého scénáře a postupného šponování napětí budete neustále ve střehu. Škoda je asi toho konce, který předhazuje další otázky, namísto toho, aby je zodpověděl. Ale možná kvůli tomu mi tenhle "nepříjemný" zážitek rezonuje v hlavě ještě dnes. Jo a Toni Collette tu hraje nadpozemsky, až mám pocit, že jí při natáčení skutečně hráblo. (80%) (21.07.2018)

Výtečný horor, který se mi velmi líbil. V tom filmu je strašidelné skoro všechno (ty miniaturní domky! ta děsivá tvář Milly Shapiro!) a u některých scén mi běhal mráz po zádech (mj. i díky přispění skvělého soundtracku). A potěšilo mě, že děj mi nepřišel předvídatelný ani zaplněný klišé, jak je u tohoto žánru obvyklé. Sedlo mi i pomalé tempo, které zde podle mě vydatně podporuje celkovou delikátní atmosféru - byť jsem se občas neubránil dojmu, že by alespoň občas přece jenom mohl děj trochu zrychlit, aby ta pomalost nebyla tak jednotvárná (byť výtečná dramatická sekvence s odjezdem z večírku to pomalé tempo na chvíli nabourává). Celkově za mě velké nadšení z povedeného hororu, jaký tu dlouho nebyl. (08.09.2018)

Má to 2 hodiny a prvú hodinu a pol to nie je „typickým“ spôsobom strašidelné. Jasné, je to horor, ale výslovne nepríjemných je možno tak max. 20 – 30 sekúnd. Atmoška je znepokojivá, mrazivá, originálna. Nepripomína nič, čo bežne vídame v radových hororoch. Šokujúca scéna s cestným stĺpom, ktorú som fakt nečakal. Skoro mi vtedy z ruky vypadla šálka. Ale inak sa prvá hodina a pol nesie v takej trochu čudnej, zvláštnej nálade, kedy tušíte, že je to celé strašne psycho, ale neviete PREČO PRESNE. A zároveň to možno mierne nudí napriek tomu, že herci podávajú kvalitné výkony v čele s Toni Collette, ktorú pokladám za jednu z najnesympatickejších herečiek Hollywoodu, ale toto jej muselo byť písané na telo. V napätí ma viac, než príbeh, udržoval naliehavý pocit presvedčenia, že sa na mňa ku koncu chystá séria brutálne nečakaných vysvetlení, zvratov a (re)konštrukcií. Bola to pravda? No... vlastne neviem. Pol na pol. Prekliate dedičstvo nie je Šiesty zmysel, kedy sa na konci vyrútil twist prinútiaci diváka prehodnotiť celý dovtedajší dej. Je to skôr ako Peeleovo Uteč (alebo Kľúč s Kate Hudson), ktoré so zamotaný scenárom pracovalo podobným štýlom, postupne odhaľovalo jednotlivé vrstvy tajomstva, až pred nami finálna záhada stála vo svojej zvrhlej, plnej kráse a ovládla nás. Na Uteč však Prekliate dedičstvo nakoniec v mojich očiach nemá. A to napriek nezabudnuteľným výjavom, ako sú korunovácia Paimona, pílenie hlavy a zvuk, ktorý vydáva malá Charlie.  Plus pár vecí som nepochopil (prečo nešla istá postava za to, čo spáchala pod vplyvom drog, do basy? Nedalo sa inú postavu zlikvidovať menej komplikovanejšie, než stĺpom a všetkému, čo mu predchádzalo?). (01.09.2018)

Nádherně nepříjemné, temné, dusné, mrazivé. Málokdo to ale docení podobnou vrchovatou měrou jako poučení hororoví fandové. U Hereditary je totiž nutné být schopen si užít jak velmi pozvolnou, atmosférickou, znepokojivou a emocionálně vypjatou první polovinu (respektive tři čtvrtiny), tak i to doslovné (nádherné! pokud se to tak dá říct) hororové zvěrstvo, do kterého se to překlopí v závěru. Půlka lidí bude kafrat, že je to pomalé a bez laciných atrakcí ("kde jsou lekačky?"), půlce zbytku pak bude líto, že to u pouhých náznaků nevydrželo až do konce. Miluju, jakým způsobem ten film vykreslil narušené vztahy v té rodině. Miluju, jak režisér jedním zvukem dokázal vyvolat hnusnější pocit, než desítka lekaček a gore záběrů v jiných filmech. Miluju, jak mě herci (výborní, všichni do jednoho) jedním pohledem a výrazem tváře dokázali donutit k tomu, že jsem se zachvěl a otřásl. Už dlouho jsem nebyl u filmu takhle permanentně nervní. A v neposlední řadě nezbývá než pochválit reklamní kampaň, která dokázala bezpečně nalákat, přitom ale neodhalila takřka nic. Důrazně varuju potenciální diváky před čtením náhodných komentářů k filmu, protože dříve nebo později tu nějaký idiot vykecá něco, co fakt dopředu vědět nechcete. Moment, u kterého jsem věděl, že mě ten film má v hrsti. Že nesleduju jen klasické vyhajpované hororové indíčko, po kterém se po roce zavře voda. Díky platformě Planet Dark za brzkou předpremiéru v Kině pilotů, kde nerušili žádní random teenageři jdoucí do multikina na novou wanovku. (29.06.2018)

Už trailer dokonale naladil. Po smrti ne zrovna oblíbené matky a babičky se začne členům rodiny Toni Collette hodně zvedat tepová frekvence. A první hodinka to celé jen podtrhuje. Plíživé tempo, napjaté rodinné vztahy, nekomfortní pocity a skvělá atmosféra jsou velmi nadějné a velmi napínavé. Sympaticky to celé graduje a po celou dobu to vypadá, že tady máme žánrovou událost roku. I díky velmi dobrým hereckým výkonům. Náctiletou Milly Shapiro kreslící znepokojující obrázky navíc tvůrci kouzelně „zošklivili“, takže i to jsou body nahoru. Bohužel pak to celé začne skřípat a postrádat veškerou logiku. Co totiž začne jako komorní rodinné drama s hororovými prvky, skončí jako bizarní mišmaš, který je přehlcený a kolikrát nedává smysl. Alespoň já leccos nepobíral. Ano, je to solidně natočené, ano, je to stále svým způsobem napínavé, ale na konci se to nemile rozpadne. PS: Výstup Toni Collette u večeře je děsivě vynikající. (03.09.2018)