Děsivé dědictví

Komentář k Děsivému dědictví bych zahájil připomínkou jedné hororové série a jednoho velmi slavného hororového snímku. Víte, co bylo na celé sérii Hellraiser nejpůsobivější? Žádné stvůry z pekel, řev obětí a krvavé cákance. Nejpůsobivější byla scéna, kde neznámý muž vejde do bazaru, upřeně se podívá na prodavače, který jeho pohled opětuje a suše se zeptá: "Co chcete?" - "Kostku." - "Je vaše. Vždycky byla vaše." Divák neví, kam ho scénárista a režisér kormidluje, ale z konstrukce scény chápe, že se setkal s něčím osudovým a krajně znepokojivým. Slavné Osvícení neukazuje v každé druhé scéně bubáky, ale kreativně a chytře buduje atmosféru a postupně znejisťuje nejen své hrdiny, ale i diváka a dá jim poznat, kde začínají hranice propukajícího šílenství a setkání s iracionálním zlem. Režisér dobře ví, že se bojíme nejvíc toho, co neznáme. Ari Aster má nesporně talent a předpoklady stát se tím, na koho se bude chodit jen kvůli jeho jménu. Na rozdíl od žánrového průměru, který - přiznejme si - stojí celkem nízko, si dává Aster na čas s expozicí. Po dlouhou dobu šetří lekačkami i bubáky a návštěvník kinosálu má pocit, že sleduje psychologický horor o rodině rozkládané odcizením, pocitem viny, zahořklostí a stále větší nenávistí. Pro běžného fanouška žánru bude Děsivé dědictví pomalé a relativně komorní. Dokonce i duchařský motiv, který se zhruba po třetině snímku objeví, máte tendenci nějakou dobu považovat za něco, co má mást diváka, a nepřikládáte tomu zásadní význam. V poslední třetině ale autor sejde na známou, prošlapanou cestičku duchařského hororu se satanistickým motivem. Škoda, psychologická a mysteriózní rovina, která pracovala s neznámem, byla pro mě mnohem zajímavější a vyústění považuju spíš za zlomyslný žertík ze strany Ari Astera. Buď na mě, rejžo, vyrukuj s něčím atmosférickým, co si vystačí s přesnými zásahy na mé emoce a psychiku a neprozrazuje mi vlastně vůbec nic o tom, co je podstatou neznámého zla, nebo mi představ komplexní fungující mytologii světa, do kterého mě chceš pozvat. Co funguje dokonale, je obsazení, kdy především Toni Collette a Milly Shapiro představují pro snímek poklad a dalo se s nimi pracovat ještě intenzivněji. Podobně pomáhá hudební stránka filmu, která vyvolává tíseň a vzrůstající pocit deprese a zmaru. Výše zmíněné je důvodem, proč se nakonec přikláním k páté hvězdičce. Celkový dojem: 90 %. (22.07.2018)

Najlepší horor desaťročia. Žiadna post-moderná žánrová hra či exploatačná prehliadka nechutností. Hereditary je nekompromisný progresívny horor, pri ktorom súdobé horory ako Sinister alebo Conjuring pôsobia ako rozprávky pre deti. Videl som pár stovák hororov, ale ešte nikdy som sa tak intenzívne nebál. Akoby klimax Don't Look Now natiahnutý na celovečernú stopáž. S minimom gore efektov a ľakačiek a s dôrazom na pochmúrnu znepokojivú atmosféru Ari Aster vytvára číry dvojhodinový teror. Dunivá nepríjemná hudba, dlhé statické zábery, pozorne komponované scény, neskutoční herci (či už fenomenálna Toni Collete alebo casting roka v podobe mrazivej Milly Shapiro) a úzkosť vygradovaná na maximum. Bez deus ex machina záveru, či šokujúcej pointy - ešte aj pár desiatok minút pred koncom nie je zrejmé, čo sa to vlastne deje a napriek tomu všetko na konci zaklapne. Toto je budúca klasika na úrovni Exorcistu či The Shining. (31.07.2018)

Přiznám se, že závěr mi přišel strašně dementní a původně u mě shodil hodnocení o jednu hvězdu. Po rozmyslu zůstávám výše, protože Dědictví se mi jeví jako velmi zdařile zrežírovaný horor, který zdaleka netěží jen z několika vybraných děsivých momentů. Je to takový "celistvý" film, u něhož první polovina/třetina není jen jakýsi typický prolog hororu k nadpřirozenému běsnění, ale také samostatně funguje jako drama. 7/10 (25.11.2018)

Snímok, postavený na nesmierne podivnej atmosfére, ktorý najmä vďaka tomuto prvku, ťahá svoju kvalitu na rapídne vyššiu úroveň. Po psychologickej stránke skvost, ktorý v poslednej dekáde rokov, len sťažka nájde konkurenciu. Strašná škoda, že sa klasických, údajne klišé prvkov, človek dočká až v záverečnej pasáži, inak by bol “Hereditary” doslova peckou na pohľadanie, lebo udržať pozornosť diváka po celé dve hodiny, len jednou a tou istou “zbraňou”, my príde prinajmenšom trúfalé. Každopádne, zaslúžené štyri .. (25.08.2018)

Po dlhšej dobe výborný psychologický horor, navyše s mojou obľúbenou herečkou T. Collette i silným hereckým partnerom v podobe G. Byerna, ktorého som už dosť dlho nevidel. Film má výbornú atmosféru, je pomerne silne psychologicky zameraný, i pomerne realistický. Nevsádza sa na lacné lakačky, film má pomalé tempo a postupne sa zažiera pod kožu až si uvedomíte, že od neho neviete odtrhnúť oči a ste zvedavý na záver. No a práve ten takmer všetkým pokazil inak veľmi silný zážitok. Ono, záver by možno nebol ani tak zlý, keby na neho bol divák postupne pripravený. Ten prechod z realistického a psychologického filmu do nadprirodzenej, satanistiskej tématiky je jednoducho veľmi rýchly a celý záver pôsobí ako z iného filmu. Dosť mi to pokazilo dojem, ale i tak dávam slušné štyri hviezdy. S iným záverom by to bol mimoriadne vydarený horor. Film 80%. Toni Collette 100%. (10.09.2018)