Děsivé dědictví

Praštěná pointa mě docela nadchla a díky ní se mi ten film líbil. I když to vlastně nedává moc smysl, tak to prostě bylo i docela vtipný. Což se nedá říci o zbytku filmu, který se snažil být velice nepříjemný (a dařilo se mu to). Všem tam šibe, mají náladu pod psa a rozhodně to není nic optimistického ke sledování. Je to až moc pomalé a občas mi přišlo, že nesleduji horor, ale dánské psychodrama o rozpadu rodiny. Hodně mě potěšila Ann Dowd. Ta má teď monopol na tyhle nejednoznačné záporné postavy. (02.03.2019)

Pár klišé postavených na hlavu, pár dalších naopak potvrzených v maximálně nepříjemné formě. Excelentní herecká sestava, která je tak dlouho nenápadná, až je v klíčových chvílích děsivě přesná. Co mi ale z hlavy nevymizí nikdy, jsou ona tichá leknutí, kdy zvukař nepotřebuje prásknout dveřmi a skladatel přeskřípnout tři struny na houslích. Jen se ve správný moment objeví ten správný objekt, obrys nebo hadr a já okamžitě sedím v křeči a přemýšlím, jestli textil neutrpěl škodu. Dějově sice Aster neobjevuje nic nového, ale ta cesta plná náznaků a stop, které jsou po zhlédnutí úplně jasné, má v sobě něco jedinečného a atmosféra života mezi domečky pro panenky přetavená v pocit přítomnosti v jednom z nich je jedním z těch tvůrčích nápadů za milion, které přijdou jednou za kariéru. Pro mě je Hereditary neopakovatelné jak vzácnou shodou nápadu a realizace, tak tím, že mě k jeho porci šponovaného napětí už nikdo nedotáhne ani párem volů. (28.06.2021)

Výtečný horor, který se mi velmi líbil. V tom filmu je strašidelné skoro všechno (ty miniaturní domky! ta děsivá tvář Milly Shapiro!) a u některých scén mi běhal mráz po zádech (mj. i díky přispění skvělého soundtracku). A potěšilo mě, že děj mi nepřišel předvídatelný ani zaplněný klišé, jak je u tohoto žánru obvyklé. Sedlo mi i pomalé tempo, které zde podle mě vydatně podporuje celkovou delikátní atmosféru - byť jsem se občas neubránil dojmu, že by alespoň občas přece jenom mohl děj trochu zrychlit, aby ta pomalost nebyla tak jednotvárná (byť výtečná dramatická sekvence s odjezdem z večírku to pomalé tempo na chvíli nabourává). Celkově za mě velké nadšení z povedeného hororu, jaký tu dlouho nebyl. (08.09.2018)

Najlepší horor desaťročia. Žiadna post-moderná žánrová hra či exploatačná prehliadka nechutností. Hereditary je nekompromisný progresívny horor, pri ktorom súdobé horory ako Sinister alebo Conjuring pôsobia ako rozprávky pre deti. Videl som pár stovák hororov, ale ešte nikdy som sa tak intenzívne nebál. Akoby klimax Don't Look Now natiahnutý na celovečernú stopáž. S minimom gore efektov a ľakačiek a s dôrazom na pochmúrnu znepokojivú atmosféru Ari Aster vytvára číry dvojhodinový teror. Dunivá nepríjemná hudba, dlhé statické zábery, pozorne komponované scény, neskutoční herci (či už fenomenálna Toni Collete alebo casting roka v podobe mrazivej Milly Shapiro) a úzkosť vygradovaná na maximum. Bez deus ex machina záveru, či šokujúcej pointy - ešte aj pár desiatok minút pred koncom nie je zrejmé, čo sa to vlastne deje a napriek tomu všetko na konci zaklapne. Toto je budúca klasika na úrovni Exorcistu či The Shining. (31.07.2018)

První půlka tak dobrá... a vyústění dost matoucí. Vůbec jsem nevěděl co si mám o Hereditary myslet a přiznám se, že jsem si musel najít dva vysvětlující články. Po jejich přečtení a následném několikadenním přemílání musím jsem si uvědomil, že dlouho ve mě žádný film nezanechal takový silný zážitek. Není to jednoduchá podívaná, ale rozhodně je ojedinělá. (02.09.2018)