Děsivé dědictví

Neopodstatněně dlouhé a Toni Collette (pravda, herecky nevděčnou) ústřední roli hysterky nedává. Tolik k záporům přes které nejede vlak. Pak je tu ještě výtka s ohledem na závěrečnou zběsilou dvacetiminutovku, která sklouzává do doslovného pokleslého guilty plesure módu. A byť si jí lze náležitě užít, to zase ne že, tak je v tak příkrém rozporu s pozvolně budovanou plíživou atmosférou plnou náznaků, že to dohromady neštymuje. A to tak, že vůbec. Což je škoda o to větší, že jinak jde o veskrze zdařilou záležitost pro žánrového diváka hledajícího „trochu něco jiného, ale přesto v jádru dobře známého“. (24.07.2018)

Zpočátku velmi dobrá a v porovnání s tím vším, čemu se dnes říká horor, také příjemně jiná atmosféra - děly se nečekané věci a netroufal jsem si hádat, co přijde dál. Jenže postupem času... Představitel syna byl čím dál nesnesitelnější a jeho záchvaty pláče vypadaly jako z parodie, celé to velké tajemství mi nedávalo velký smysl a nijak zvlášť mě nešokovalo, no a krvavý a natahovaný závěr mě vyloženě otrávil. Druhá Čarodějnice (o druhém Vymítači ďábla ani nemluvě) se nekoná. (25.11.2018)

Takovej ten film, jehož postavy jsou od začátku úplně v prdeli a nevypadá to, že by se něco mělo zlepšit. Hereditary rozhodně není záležitostí pro masy - žádný tradiční lekačky, žádnej humor, žádná naděje, žádný pozitivno všeobecně, pomalý tempo, směrem ke konci chvilkama až absurdní bizár. Hnací prvek je tu v první řadě kombinace skvělých hereckých výkonů (zejména Collette a Wolff) s nepříjemně úzkostným vykreslováním charakterů i situací. Fakt, v tomhle filmu stačí, že někdo stojí za rohem a máte z toho horší pocit, než když doktor Lecter okusoval policajtům obličeje. Nebejt fenomenální schopnosti vyjadřovat pocity, emoce a psychický rozpoložení všech zúčastněných, byl by výsledek sotva poloviční. (15.09.2018)

Ze začátku je ta hororová sošnost až legrační, protože si ji film ještě nezasloužil - ale jakmile se rozjede, splatí všechny dluhy. Trpí mírnou "překonceptovaností", kdy je za vším vidět snad až moc rozmyslu - ale jinak jsem si to užil mnohem víc než další mainstreamové horory poslední doby - rozhodně víc než To a Tiché místo. Táhne to i ústřední trojice herců, jejichž vedení a výkony jsou ve svojí žánrové vypjatosti perfektní. (30.08.2018)

Hereditary sa zaujímavým spôsobom výrazne odlišuje od ostatných (najmä mainstreamových) hororov 21. storočia. Na môj vkus ide možno miestami až o príliš psychotickú jazdu, u ktorej som nebol na záver schopný všetko vstrebať, ale zároveň som sa cítil dostatočne pohltený výborne gradovaným napätím a bizarnou atmosférou natoľko, aby si odomňa Dedičstvo zaslúžilo dosť slušných 8/10. (01.09.2018)