Režie:
Jiří LehovecScénář:
Jiří CirklKamera:
Jaromír HolpuchHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Karel Meister st., Vlastimil Hašek, Karel Vochoč, Kamil Bešťák, Vladimír Čech st., Jana Andresíková, Zdena Bittlová, Nora Houfová, Traute Senze (více)Obsahy(1)
Skupina českých chemiků během druhé světové války začne pátrat po plísni, kterou již ve dvacátých letech objevil anglický bakteriolog Fleming. Trvalo dalších patnáct let, než se z ní v Anglii podařilo vyrobit vpravdě revoluční lék – penicilin. Jeho výrobní postup byl ovšem přísně utajený. Vědci v malé české farmaceutické továrničce se o existenci penicilinu dozvědí náhodou ze staré novinové zprávy. Mladému asistentovi Honzovi Petřinovi se podaří přesvědčit kolegy, aby začali sbírat a kultivovat všechny možné druhy plísní. Protože firma má německé vedení a probíhají zde časté kontroly, je třeba samostatnou vědeckou práci utajit. Pod záminkou výzkumu potravinových škůdců se českému týmu nakonec podaří identifikovat tu správnou odrůdu plísně, která jediná zabíjí škodlivé mikroby. Ještě je však třeba z ní extrahovat léčivou látku a tu potom odzkoušet v praxi… Jiří Lehovec, známý český dokumentarista a filmový teoretik, natočil film o tom, jak může být vědecká práce na jednu stranu monotónní a únavná, ale na druhou stranu především vzrušující a napínavá. Film je pojat jako téměř dokumentární rekonstrukce; skutečné události ovšem zobrazuje s uměleckou licencí. (Česká televize)
(více)Recenze (27)
Pro někoho možná dost odborné, ale bylo to podáno velmi zajímavě, takže ani my, kteří jsme nikdy nedměli chemii v lásce, jsme jistě u televizní obrazovky vydrželi sledovat, jakým způsobem je možno najít nové léčivo, které zachraňuje milióny lidských životů. V dnešní covidové době zvlášť aktuální. A závěrečné zdůraznění, že jsme bývali ve výrobě léčiv na předním světovém stupínku, je zcela na místě. Možná, že naši vědci nové léky nacházejí, ale moc se o tom neví a přednost mají kšefty. ()
Překvapivě dobrý film s originálním námětem. Místy sice až příliš zadrhává na detailech poplatných režimu (ředitel přemýšlí, že by si po válce zřídil firmu a na výsledcích výzkumu vydělal = hrůza), ale jinak jde o zajímavou podívanoou s pěknými obrázky plísní (toto slovní spojení je opravdu možné). K ještě vyššímu hodnocení není daleko. ()
V tomhle hraném dokumentu z prostředí české mediciny během 2.světové války se odehrává docela strhující příběh nad objevováním nevyhnutně důležitého penicilinu, způsoby jeho získávání i léčby pomocí něj. Současný člověk si už ani moc neumí představit, jaká to musela být doba, kdy se mnohokrát důležité informace pronášely mezi některými státy velmi pomalu a ještě i rozvoj mediciny mohl v něčem záviset od politiky. Velká poklona českým vědcům, kteří dokázali za půl druhého roku a za těžkých podmínek objevit penicilín na základě pouze jednoho článku o převratném objevu z Anglie a díky staré dostupné literatuře o plesních a houbách. Hodně zajímavé a poučné. Ovšem absolutní happyend se nekoná, po celou dobu má na hlavní dějovou linku o trpělivých vědcích a lékářích vliv nebezpečí 2.světové války, která zuří v pozadí celého příběhu... Líbil se mi způsob natočení s dokumentárním komentářem v podání Luďka Munzara a hranéno vizuálu s obsazením až na výjimky (Vlastimil Hašek) neznámými tvářemi do role vědců. Jinak jeden z mála černobílých filmů, kde jsem si opravdu říkal, že by nevadilo, kdyby byl natočen barevně. ()
Husté. Asi jsem nikdy neviděl film z šedesátých let, který by nepropagoval socialismus. Tady se jedná (teda až na závěrečnou socialistickou vsuvku) o děj z druhé světové války. O tom jak zlaté české ručičky penicilin "vynalezli". V uvozovkách, protože v podstatě jen okopčili už hotový lék, který vymysleli angláni, ale přijít na výrobní proces není jako práce s buzolou. Drama do poslední minuty, zajímavé herecké obsazení, čtyři hvězdičky drahoušku! ()
Neodpustím si údiv nad tím, že si distributor v oficiálním textu pochvaluje skutečnost, že mezi vědce nepronikla vedoucí úloha strany, když děj filmu končí v roce 1945? Film točil dokumentarista, je to z něj cítit, teprve v závěru se polodokumentární forma přelije více do té dramatické. Ačkoliv příběh pojednává o objevování objeveného, nechybí mu napětí, dobře se drží odborných faktů a dokáže poutavě divákům přiblížit piplavou, zdlouhavou a vyčerpávající vědeckou práci. ()
Reklama