Devadesátky

Zil jsem ve stejne dobe jako filmovy Stevie, jen v Ostrave, nekamaradil jsem se s cernochy a ani na skateboardu jsem nejezdil. Presto jsem hlavni postave rozumel a sympatizoval s ni. Sunny Suljic podal vynikajici vykon a v podstate na nem stoji cely film. Dejove nicim prelomove, ma to ovsem dobrou atmosferu a vyborny soundtrack. Videno v ostravskem Minikine, 17 divaku. (20.07.2019)

Film má poetiku něžnou, ba křehkou, třebaže ji zpestřuje kanonáda vulgarit, tak příznačná pro teenagerskou snahu působit dospěle. Hlavní postava 13 letý chlapec se pere s osamělostí. Nikterak objevné, ale nakažlivé Devadesátky přesně vystihují náladu okamžiku, kdy se parta zdá být nejdůležitější věcí na světě a čtyřicet dolarů představuje nedostižný poklad. Kdy touha zapadnout, zavděčit se a získat si uznání zkušenějších kumpánů nese podobu obdivovaného vzestupu z úrovně „hustej na megahustej“, kdy „rodiče jsou dementi, já nechci na Harvard, ale žít“ a do flákačské romantiky zapadají znaky konkrétní doby od muziky po módu. Potíž tkví v tom, že bezstarostné jízdy vlastní pamětí produkuje každá generace a že jsou si navzájem podobné až k nevíře. Nostalgický úsměv nad věčnými projevy revolty vroubí současně strach o hrdiny. Třeba když je roztomile nejistý panic zatažen do milostných hrátek uvozených dívčím konstatováním „jsi ve věku, než se z kluků stanou kokoti“. Zdá se mi to trochu idealizované. Pokud se začínající filmař může opřít v nezávislé produkci o vlastní zkušenost, získá si diváckou důvěru snáze než lukrativní studiovou zakázkou sériového filmu bez vůně, chuti, barev a autorského rukopisu. (29.11.2020)

Jonah Hill se z otloukánka v potrhlých amerických komediích pro teenagery vyhoupl nejen k hereckým výšinám, svým režisérským debutem si zasluhuje také tento filmařský post. Mid90s je totiž ohromně procítěné drama, které nesmí uniknout žádnému milovníku svobody “kalifornského léta” a hlavně skateboardingu, ke kterému já osobně vzhlížím už odmalička. (21.01.2019)

Na režijní debut hodně dobrý, hlavně málokdo mohl tohle čekat zrovna od Hilla. Fajn atmosféra 90s in USA, ale celkově mi to nic nedalo, ani bych nevěděl komu to doporučit. A hlavně jsem hned poznal toho klučinu v hlavní roli a to je plus, ztvárnil Atrea v God of War. Za menší detaily a rejžův um (doufám, že to není jeho poslední věc, cit na to má) nemůžu pod 4 a.k.a 75% (11.06.2020)

Pro ty, kteří v polovině devadesátek vyrůstali, to asi bude o poznání větší pecka než pro nás ostatní. Já tou dobou sotva začínal chodit do školy a navíc Čechy přeci jen nejsou stejný jako prosluněná Kalifornie. A i díky tomu mi to přišlo takový nijaký a hlavně na začátku jsem se docela nudil. Uznávám, že mladej Sunny Suljic hraje jako o život a že Jonah Hill má tuhle dobu dobře zmáknutou, ale mě to nestačilo. A i když přeci jen gradace v závěru přišla, tak mi chyběl nějaký větší děj. Zajímavý je, že tam v soundtracku vedle sebe hraje Nirvana a pak i písnička, kterou předělal Aleš Brichta. (13.12.2019)