Tajnosti a lži

Systém „vezmu partu kvalitních herců, nadhodím výchozí situaci, zavřeme se pár měsíců na zkušebně a uvidíme, kam nás to až zanese“ je zjevně hodně závislý na štěstí; Další rok viděný před sedmi lety v Projektu 100 mě neurazil, ale na hlubší zkoumání Leighovy fimografie moc nenalákal, zato toto byl onačejší zážitek, tady emoce pracovaly fest, nitra se odhalovala, sociální poselství rezonovalo, humor jemně perlil, žádná postava nebyla do počtu a film k nim nebyl krutější, ale většinu času ani milosrdnější, než bylo třeba. Menšinu času jsem si říkal, že je škoda, že to v tomhle stavu nedostal do ruky nelítostnej dramaturg, nevyházel tu zbývající trošku balastu a nenabrousil pár příliš ohlazených hran, a pak se to teprve nenatočilo. Jenže pak by se z toho nejspíš vytratila ta paradokumentární syrovina (a třeba taky ne). (22.09.2018)

Mohl by mi prosím někdo vysvětlit, jak se do informací o filmu dostalo slovo "komedie"? A kde byly k vidění nějaké vykreslené postavy? Pro mě afektovaná a hysterická ženština v hlavní roli nutně neznamená propracovanou psychologii... Ovšem uznávám, že možná jsem to prostě jen nepochopila. (S tím už ale dovedu žít. :-)) Takže poslední hvězda patří výhradně podmanivému hudebnímu doprovodu a scéně, v níž se - SPOILER! - Maurice vykašle na ohledy a konečně vypění. (05.10.2011)

Vynikající film s excelentní Brendou Blethyn v hlavní roli!! Pro mě naprosto nečekaný zážitek, kdy jsem k filmu neznámého názvu usedl jen z dlouhé chvíle a odcházel jsem od obrazovky nadšen! Skvěle napsaný, natočený i zahraný příběh především pro diváky, jimž ještě nezakrněl mozek ze sledování telenovel. Doporučuji všemi deseti! (28.05.2003)

A všetci si nakoniec vyplakali oči v medzigalaktickom odpustení a uisťovaní, ako sa milujú. Až som si myslel, že je film americký, ale nesedel mi tam volant napravo. Keby sa trochu ubralo na tom prehnanom dramatizovaní situácie a nejaká trištvrtehodina filmu, tak by som dal aj štyri. Ale za taký dlhý čas dôjsť popri rodinných scénach k jednému zisteniu, ktoré je už v obsahu filmu, to ma trochu ubíjalo. Osviežením zase boli scény fotenia s komentármi, bolo ich dosť, a prinášali nejaký optimizmus do tých šedých životov. Nepochopil som niektoré vedľajšie zápletky, fotenie zjazvenej modelky, akoby sa to dostalo do filmu omylom strihača. Celkovo mi po filme napadlo, prečo sa musia aj obyčajné radostné zistenia vyvŕbiť do takýchto tragicky poňatých drám, že aj Chuck Norris by zaplakal. (25.05.2016)

Leighova metoda vypadá tak prostě. Vymyslí si několik situací, které by mohly potkat kdekoho, obsadí herce, kteří nemají problém improvizovat a spustí kameru. Jeho přístup k zachycování velkých dramat malých lidí je ve skutečnosti mnohem svědomitější, vyžaduje precizní přípravu, hodně trpělivosti, ale také kapku štěstí. Na výsledku každopádně není poznat, že byl dlouze plánován a promýšlen. Působí velmi syrově, velmi živě. Kdykoli to obsah scény umožňuje, nechává Leigh běžet kameru nepřetržitě a herci si hezky na jeden zátah oddřou své. Zvlášť v záběrech s více postavami bych ale neopomíjel ani obrazovou kompozici – slouží přehlednosti a vypovídá o vztazích mezi postavami. Dominující modrošedý barevný tón pak odpovídá „zamrzlosti“ citů, neschopnosti otevřené komunikace, strachu z pravdy a zodpovědnosti. Smutná témata, ale velmi blízká tomu, čím žijeme. Konec filmu přesto nabízí jistou naději. 85% (01.08.2018)