Tísňové volání

Keď nedokážete pomôcť sám sebe, aspoň sa pokúsite pomôcť druhým. Pre dôvod umlčania vnútorných démonov, pre pocit katarzie alebo jednoducho preto, že už konečne potrebujete vo svojom živote urobiť niečo správne. Lenže vo všetkej tej snahe možno nerátate s tým, že pravda nie je vždy tam, kde ju chcete vidieť... Dokonalá práca so zvukom, výkon, ktorý stojí v podstate len na Jakobovi Cedergrenovi a perfektné napätie. Budem sa opakovať, ale sever je proste sever. Videné na AFF 2018. (01.07.2018)

Po tom intenzivním hype jsem tedy čekal od Tísňového volání něco výjmečnějšího. Nebo alespoň obecně nějak výjmečného, nad rámec "fajn minimalistické detektivky". Celkově něco, co už před pár lety nepředváděl Tom Hardy v Locke - kde byl jeho výkon výrazně impresivnější, a film byl dramaticky zajímavěji propracovaný i při mnohem civilnější zápletce. Možná právě ta zápletka dokáže zapůsobit na víc lidí, přecejen v Locke nejde o únos, ale o mnohem obyčejnější věci? Ale ten si aspoň pro větší dramatičnost nepomáhal dost lacinými a nesmyslnými berličkami. I pod povrch hlavní postavy jde Tísňové volání jen potud co dokáže zvýraznit dramatický efekt, ta postava je zajímavá, severský feeling z rozuzlení oceňuji, ale mohli se v tom nihilismu a depresi vykoupat víc, takhle je to prostě jen zajímavá jednohubka. 8/10 (05.01.2019)

» Škandinávska minimalistická ultra - záležitosť, ktorá exceluje v hraní si s divákovými očakávaniami « 『 Kamera Jaspera Spanninga po celý čas neodlepí svoj zrak od charakterného Jakoba Cedergrena 』Vskutku je neustále pred kamerou, ktorá ho sníma úplne zblízka, ako sa len dá. Tento zaujímavý švédsky herec si zahral postavu Asgera Holma - operátora linky tiesňového volania. Táto štandardná, ale dôležitá profesia, práca sa vyznačuje byť v neustálom strehu, keď hocikto zavolá. Je to bežná rutina, skrátka - každý deň si odkrútiť svoju šichtu, ktorá sa stáva už akosi stereotypnou. Ale nikdy nehovor nikdy. Čoskoro konfrontovaného, bývalého policajta Holma čaká súdne pojednávanie, ale ešte predtým potiahne svoju smenu do vyčerpania. Prečo ? Lebo mu zavolá jedna rozrušená žena menom Iben, a to je hlavný spúšťač následných udalostí... _Po prvé : Absolútne sa nepohnem z budovy, ba čo, maximálne sa ide z miestnosti do miestnosti, čiže máme tu stiesnené priestory, hotová klaustrofóbia, ako hrom ! Po druhé : Nikdy neuvidím ani na stotinu vedľajšie postavy, s ktorými Asger komunikuje prostredníctvom signalizačnej linky, všetko je na predstave daného filmového konzumenta, ako naloží so svojou fantáziou ? Po tretie : Je to strhujúce, ani na moment sa nepozriete na hodinky, to vám garantujem ! Po štvrté : Má to samozrejme svoju výhodu i v tom, ako sa na to v konečnom dôsledku vôbec pozeráte, ako to vstrebávate, čo je vám predkladané ? Ide o hru na diváka. A po piate nakoniec : Nachádza sa tu minimum strihov, a tak máte pocit diania na živo, že to prežívate takmer v reálnom čase. PS : Dostalo sa mi pekného, sviežeho, vizionárskeho sprestrenia na ani nie 90 minútový filmový večer, že ani Asger Holm nevedel, že si tak „spríjemní a predĺží” pobyt v robote. Mne to bohato stačilo, ale aj jemu to čosi prinieslo... (11.01.2019)

Mám to stejně jako kolegyně Chilly00. Námět skvělý a prvních dvacet minut, když spolu s hlavním hrdinou odkrývám indicie příběhu fajn, jenže od doby, kdy vidím jak jeden mobil je okamžitě lokalizován a druhý vůbec mě to přestávalo sedět, navíc prostě to volání je nesmysl čili už od začátku má hra s fantazií a hrou na překvapení alespoň u mě základní trhlinu a osobní děj hlavního hrdiny by byl fajn, kdyby se více věnovala pozornost dialogům Asgera se svými kolegy a konec mě přišel vysloveně hrrr. (23.07.2018)

Několik úvodních minut mi subjektivně přišlo poměrně nezáživných a zvažoval jsem, jestli mám skutečně chuť vidět film, v němž si hlavní postava stále "jen" s někým volá (podobně jako např. v Noční jízdě). Pak se ale děj do mě náhle zasekl svým ostrým drápkem a nepustil až do konce - nedýchal jsem u toho napětím, hltal dění na plátně a byl zcela konsternován, čeho jsem byl svědkem (zvláště ten finální moment, kdy se člověk dozví, že... ale ne, to prostě nejde vyzradit předem). Neskutečná věc, která mě psychicky zcela zničila - razance toho snímku je zcela ohromující. Okřídlené "méně je více" se zde nejspíše ověřilo dokonale - přišlo mi fascinující, s jak málem si ten film vystačí (a to dokonce do té míry, až mi vlastně obrazová stránka přišla zbytečná - připadal jsem si v kině téměř jako u poslechu rozhlasové hry; na film by tak teoreticky mohli i nevidomí diváci, pokud by ovšem ovládali dánštinu - český dabing si zde dost dobře - kvůli velké náročnosti - představit neumím). Na filmu mi asi trochu vadila jen "přehnaná angažovanost" hlavní postavy - přišla mi nevěrohodná (a částečně i jako klišé, neboť jeho služební horlivost, jdoucí pravděpodobně nad rámec jeho pracovních povinností, nepřekvapivě kontrastuje s chováním jeho kolegů, kteří si chtějí jen odkroutit to svoje a jít domů - člověk si zde nemůže nevzpomenout na ty mraky filmů o idealistických policajtech, kteří bojují s nezájmem svého okolí). (17.06.2018)