Tísňové volání

Veľké sklamanie. Film mi evokoval Promiňte, omyl a rozdiel medzi americkou celovečernou verziou a českou krátkometrážnou verziou rozhlasovej hry Lucille Fletcher mi naznačil, ako sa mohol režisér vyhnúť problematickému vyzneniu filmu. Buď dej zaľudniť alebo výrazne skrátiť dĺžku. Osobne by som radšej prijal skrátenie. Divák by bol ušetrený ťažkopádnosti, vyzváňania, pomĺk a ďalších výplní času. Možno by sa dali  prehliadnuť aj významné chyby v scenári. Ani v Dánsku asi nie je možné, aby obsluha tiesňovej linky riešila vážny prípad na základe vlastného rozhodnutia samostatne, pričom má k dispozícii telefón, mobil a pripitého kolegu. (01.09.2021)

Moc hezky vypointovaná nervozita. Začátek a první rozhovor s unesenou strhne, postupně se tempo vinou začleňování ne tak zajímavé osobní linie rozmělní, ale uvěřitelnými dialogy a silnými (nikoli nějak šokujícími) zvraty drží film plnou pozornost po celou sympatickou stopáž. Originální zpochybňování viny a neviny a pracovní morálky nakonec vítězí nad čistě formálními kvalitami a autenticitou, a není to vlastně vůbec špatně. 75% (24.01.2019)

U tohoto filmu po mě vážně nechtějte, abych to adoroval. Proti minimalismu, ději zasazeném do jedné místnosti či filmu stojícím na jednom hereckém výkonu nic nemám. Tedy pokud si někdo navrch automaticky nepředstaví rovnici minimalismus = chlad. Tento film na mě dýchal enormním chladem. Hlavní protagonista si zachovával během všech různých situacích permanentně jeden ten samý ledový a bezemoční výraz (pouze s jednou malou silnou změnou v asi nejpůsobivější chvíli). Pár motivů je působivě zneklidňujících, třeba hned první telefonát, ale nejednou jsou zařazené bez jakéhokoliv pokračování a ústřední (papírově taky silnou) dějovou linku v ospalém tempu spíše jen rozmělňují, než cokoliv jiného. Bez závěrečných titulků trval film výrazně pod 80 minut, ale s jeho dosledováním jsem i tak měl značný problém a stejně ve mě budil dojem námětu pro mnohem kratší inscenaci, neúměrně nataženého na celovečerní délku. I nascendi ve svém komentáři zmínil Promiňte, omyl!. Těm, kteří zatím neviděli, raději tu doporučím tento Weissův majstrštyk s výbornou Jiřinou Šejbalovou. [40%] (30.11.2022)

Když celý film stojí na jediném chlápkovi, je potřeba, aby se vám - jedno jakým způsobem - zalíbil. Já z něj měla ale docela rozporuplné pocity. Ačkoliv mi přišlo, že podal herecky dobrý a uvěřitelný výkon, neskutečně mě štvala jeho nadřazenost a jednání se svými kolegy i lidmi na druhé straně linky. Dost mě to rušilo a výsledkem bylo, že mě zajímalo už jen to, co se děje tam, kam nevidíme. Dalo by se říct, že tenhle film je o jednom jediném okamžiku. A ten u mě zafungoval. Potom se to ale tak nějak nešikovně rozplynulo, najednou byl konec a mně to takhle prostě nestačilo. Slabší 4* (03.11.2021)

Na snímek jsem se hrozně moc těšil. A už dlouho se mi u žádného filmu nestalo, abych tak moc cítil, že patřím do jeho „cílovky“. Chytl mě prakticky hned. Hlavní hrdina si velmi rychle získal mé sympatie. Případ, který si díky dítěti začne brát osobně a má potřebu ho řešit „nad rámec“, ukázal jeho charakter a já mu v tomhle ohledu dokonale rozuměl. Divák je navíc s Asgerem na stejné lodi, nic nevidí, jen slyší zvuky a odvozuje si. Film navozuje pořádnou dávku napětí, které ještě vzrůstá při každém pípnutí telefonu. Překročení hranic mi přišlo vcelku uvěřitelné vzhledem k tomu, že Asger byl zvyklý na terén, navíc měl nervy ze soudu, který ho čekal (stejně tak jsem vnímal jeho záchvaty vzteku, které byly na hraně). Částečně otevřený konec byl dobrým řešením, jen nechal naplno vyznít Asgerovy emoce. Opravdu výborný debut a v konkurenci podobných filmů (např. Noční jízda, Telefonní budka či částečně Tísňová linka) obstojí s přehledem (osobně bych snímek dal na pěkné druhé místo za Telefonní budku). Slabší, ale plný počet. (24.03.2019)