A dýchejte klidně

Tichý a klidný film bez dramatických momentů. O to tady ale nešlo. Tady někdo chtěl ukázat, jakým směrem směřuje současná Evropa a donutit diváka přemýšlet, jestli jsou přistěhovalci obětní beránci. To nejsou ani náhodou a filmu dám čtyři pecky jen za obě hlavní hrdinky, které svoje příběhy sehrály výborně. (15.05.2019)

Příběh dvou žen a jejich životních cest, přesněji řečeno útěků. Obě dojdou skoro až na konec, přesněji řečeno na dno. Nicméně se znenadání setkávají s něčím, co člověka v běžném životě jen tak nepotká...s upřímným lidským pochopením a pomocí. I když v divákovi může zůstat mnoho nevyřčeného, včetně všemožných důsledků, které z velmi otevřeného závěru mohou vyplynout, jedná se o mistrně zvládnutý debut s klasicky precizní severskou atmosférou a skvělým herectvím, přičemž rád vyzdvihnu představitele malého Eldara, jehož celkový pohled na dění kolem je dalším, silným atributem filmu a skvěle doplňuje toto poklidné, přesto, v dnešní době, tématicky kontroverzní drama. [Filmový klub Citadela - Litvínov] (15.01.2019)

Tak už i Islanďany pohltil Netflix. A v jeho spolupráci natočili zajímavé, trošku depkoidná drama o tom, jak se nenápadně protnou dva ne úplně ideální životní osudy, aby si vzájemně něco řekli a opět se rozdělili. Je tedy pravda, že hlavní postavy mohli mluvit i trošku více, než jen pár nezbytně nutných vět, ale zase tu tvůrci poměrně věrohodně a upřímně představili situaci, která klidně v běžném životě může nastat. Plus jsem si užíval nádherné záběry na Island, které se nikdy nezevšední. (15.01.2019)

„Tys vyhrála v loterii?“ - „Ne tak docela.“ Hlavní hrdinka to opravdu „vyhrála“. Její minulost sice můžeme odtušit jen z náznaků, ale teď má zjevně hluboko do kapsy. A když už získá práci, díky snaze dělat ji správně spustí nečekaný sled událostí…Poměrně depresivní věc, těch záchvěvů naděje v ní moc není. Island samotný také není vykreslen nijak růžově, ať už v otázce systému či počasí (neustále prší a fouká vítr, jehož chlad se přenáší až na diváka). Potud spokojenost…nebýt „drobného“ detailu, že se mi moc nedařilo vytvořit si silnější vztah s postavami (nejen proto, že se mi hůř sympatizuje s tím, kdo si není schopen nastavit budík a nechává drogy v dosahu dětí, ehm), takže napojení na ně byla spíš chvilková. Samotné téma mě pak nechalo poměrně chladným (krom koček v klecích, ta lacinost mě až rozesmála). Asi chápu důvody, proč do toho Netflix šel, ale snahu oslovit zahraniční festivalové publikum (Sundance) jsem cítil až moc. Uggadótir mě svým celovečerním debutem příliš nenadchla, takže dávám jen slabší průměr. (17.11.2019)

[KVIFF] Nemluvil bych vyloženě o špatném filmu. Ale lehce spíše o nudě. Film má jasné poselství, které je zajímavé, dobré a zajímavé. Problémem je, že zorientovat se přímo v příběhu je někdy nelehké a postavy si mnohdy dělají nějaké své záležitosti, až podivuhodné, které na příběh nemají žádný vliv. Pro mě jde vlastně o úplně první historicky autorský islandský film. Moc jich vlastně ani není. V tomto ohledu to beru pozitivně. Ale hodnotím zde hlavně to, jestli mne příběh a film samotný nějak zaujal. A bohužel musím odpovědět negativně. Ve výsledku mi nepřijde, že bych viděl něco extrémně výjimečného, což se u jiných filmu říci dá. (08.07.2018)