Beze stop

Krasa. Aj bez explicitne rozohratych a zobrazenych konfliktov sa da natocit posobiva drama. Velmi citlive a civilne indiecko. Postavy som si zamiloval a chapal ich aj ked s ich pohladom na svet vobec nesuhlasim. Foster uz potrebuje poriadnu ulohu v kvalitnom velkofilme a tej dievcine prajem velku buducnost. Pekny priklad maleho velkeho filmu, ktory je zdanlivo o nicom a pritom o vsetkom. 9/10 (10.03.2019)

O mnoho realističtější a v hereckém minimalismu i překvapivě citlivější, než tématicky příbuzný Tohle je náš svět s Viggo Mortensenem. Ben Foster, zde není hurá excentrik, ale traumatizovaný veterán, který nesnese lidskou společnost. Uvědomuje si, že dceru do takto extrémního životního stylu nemůže nutit, ale ona jediná mu zbyla a s ní se cítí fajn. Kvituji, že to není agitka a "systémové" postavy jsou zobrazeny vlastně velice mile. Nenápadný, ale dobrý film. Thomasin McKenzie má talent. (17.03.2020)

Příjemné rodinné drama v krásném prostředí, které je ale na svou stopáž občas trochu prázdné a nepřekvapivé. McKanzie i Foster to zahráli oba dobře. Jejich postavy mají duši, dá se s nimi snadno procítit nálada a ani jejich chování nezavání klišovitostí. Děj se až tak moc nevyvíjí a spíš jen tak lehce plyne, takže jedno uklimbnutí hlavou se při této projekci dalo pochopit. Leave no trace není žádná akční jízda ale spíš kochání se exteriéry a dobrými hereckými výkony. Vesměs je to příběh o hledání sebe sama a o tom, jak těžké je si prosadit vlastní sny u otce, který stále žije minulostí. Dobré, ale neobjevné. KVIFF 2018 (03.08.2018)

„Chceme, nebo potřebujeme?“ - „Obojí.“ Aneb jak se žije v lese bez svolení úřadů...Beze stop je takový malý, nenápadný, komorně laděný film, přesto jsem si ho moc užil. Možná jsem byl jen správně naladěný, ale putování ústřední dvojky žijící skoro až partyzánským způsobem života mě bavilo. A ačkoliv tahle studie vztahu disciplinované dcery a traumatizovaného otce na cestě plyne pomalu, vůbec to nevadí, divák to má především procítit. Naladit se na otcův odpor vůči nedobrovolnému socializování, stejně jako dceřino postupné (ačkoliv tlumené) bouření se či prohlubující odcizení. Pak ani není potřeba přehršel dialogů, hlavní protagonisté vše dokážou s přehledem zahrát i třeba jen grimasami a očima. A oba jsou perfektní, zvlášť Thomasin (ta mě zaujala už v o rok mladším Jojo Rabbit a budu ji nadále pozorně sledovat). Okamžik zlomu visí ve vzduchu, a i když je zde spíš decentní, závěr mi přišel krásně niterný (dojemný tak akorát, aby nezačal citově vydírat). Dávám solidní 4*, nezodpovězené otázky ve výsledku vadí minimálně. (29.03.2020)

Ono je fajn, že se film nesnaží soudit, ale přeci jenom nějaká kontroverze by se sem hodila. Nemuselo by se jednat o nic výrazného, protože to by v poklidném stylu vyprávění působilo nepatřičně, ale něco mi tady chybělo. Stejně tak by neškodilo, kdyby režisérka vysvětlila, co oba hlavní hrdiny dohnalo k jejich stylu života. Náznak tu sice je, ale uvítal bych něco doslovnějšího. Nicméně to vše nic nemění na tom, že se jedná o silný příběh otce a dcery, jejichž vztah čím dál silněji ovlivňuje přesun z divočiny do civilizace. Vedle hezkého prostředí je to hlavně o hereckých výkonech. Vedle Fostera, na jehož Žižku se začínám těšit čím dál víc, vyrostla do výšin Thomasin McKenzie, která má ohromnou budoucnost. 70% (13.10.2018)