Over the Limit
Jenseits des Limits
Over the Limit
Obsahy(1)
„Ty nejsi lidská bytost, jsi atletka.“ Taková slova slyší gymnastka Rita Mamun od své nemilosrdné vrchní trenérky. Intimní portrét odvrácených stránek sportu odhaluje ruský tréninkový systém, který v honbě za dokonalostí překračuje všechny meze. Dvacetiletá moderní gymnastka Rita se připravuje na olympiádu v Riu, která by měla být vyvrcholením celé její kariéry. Nekončící fyzické úsilí je vyčerpávající, ale mnohem náročnější je psychický nátlak, kterému je vystavena ze strany svých trenérek. Ať se snaží sebevíc, nikdy to nestačí. Neustále musí splňovat jen ta nejvyšší očekávání. Ačkoliv je připravena pro úspěch obětovat všechno a sáhnout si na hranice svých možností, tady je nucena jít ještě dál. Nemyslet na rodinu, ignorovat svá zranění, ale hlavně cvičit, stále dokola. Kolik ponížení musí člověk snést, aby vyhrál? (Jeden svět)
(více)Videa (1)
Recenze (13)
Komorní snímek přináší vhled do ruských tréninkových podmínek. Margarita Mamun je špičková moderní gymnastka, vítězka světových pohárů a olympijská vítězka z roku 2016. Hlavní trenérka od ní nemilosrdně vyžaduje maximum a k psychickému nátlaku zneužívání i Margaritinu bolest tváří v tvář otcově umírání na rakovinu. Neexistuje pochvala, nejslušnější výraz, kterým ji hlavní trenérka počastuje, je kráva. Margarita musí být vděčná systému a sama nemá nárok na nic. ()
Kdyby to filmoval Tarantino, tak to skončí pěkně krvavou šmakuládou asi tak v 6.minutě. Neuvěřitelný náhled do jednoho z asi nejnáročnějších sportů vůbec (gymnastika, moderní gymnastika a krasobruslení by se podle mě porvaly o první místo). Chudák holka psychicky rozebraná do posledního šroubečku, její nohy rozsypaný jak hladká mouka a ona si jen tak mimochodem vyhraje za vyloženě kamarádské podpory své trenérky a její nadřízené šéftrenérky zlatou olympijskou medaili v olympijském rekordu. Další do řady málo filmů s malým počtem hodnocení, které jsem v poslední době viděl. Přitom je v pohodě ke shlédnutí. A ano, je to dost neosobní. ()
Absolutně strhující zážitek, jeden z nejintenzivnějších za dlouhou dobu. Přitom to je tak jednoduché! Tenhle polský masakr ukazuje druhý extrém oproti komplexnosti většiny dokumentů IDFA - někdy stačí vložit důvěru do jednoduchého námětu "příprava na olympiádu" a při správném uchopení vznikne něco nezapomenutelného, po čem člověk opouští sál jakoby přejetý vlakem. Nechává do daleko za sebou Já, Tonya a v nejsilnějších momentech Černou labuť i s jejich fikčními výhodami. ()
Ritě dávám 10 hvězdiček z pěti, film jako takový jich ode mě dostane míň - není to úplně můj šálek kávy. I když si uvědomuju, že dostat se k téhle partičce pošahaných tyranek a leseb takhle blízko muselo dát hroznou práci a výslednej sestřih jistě neodpovídal jejich původní představě. Pustit to do světa v téhle podobě vyžadovalo jistě odvahu, mělo a má to ale smysl, protože o tomhle bychom se jinak nikdy nedozvěděli. I takhle může chutnat olympijské zlato... ()
Je tam spousta trenérských pokynů, nad jejichž obsahem, ale zejména urážející formou zůstává rozum stát. Pokyn vyjadřuj "navenek lásku, uvnitř metronom" mi ale zamotal hlavu. To jsou dvě tak protichůdné věci, jedna uvolněná, druhá kontrolující, že to by můj mozek nedal. Žádný div, že ta gymnastka má po celou dobu filmu, s výjimkou cca 10 sekund, utrápený výraz. Dělat práci, u které se neusměju jindy než úlevou, že jsem neskončila druhá a další v pořadí, je děs. Emočně vyčerpávající je na to i jen jako divák koukat. ()
Reklama