Tenkrát na Západě

"Tví přátelé mají vysokou úmrtnost, viď Franku." Přiznávám, že mi nikdy nebylo na Západě tak dobře, jako v tomto na prvním pohled loudavém westernu. Kaubojové, pokud netasí, přitom nikam nespěchají, jejich motivace se odhaluje s očividnou leností, jejich hlášky, s ďábelskou frekvencí jedna za hodinu, suše skřípou mezi zuby a napětí by se v každém okamžiku dalo krájet dle libosti na kostičky, hranolky či jehlánky. Největší silou snímku je však hudba Ennia Morriconeho, při které mi naskakuje husí kůže a při pohledu do očí Jill se ve mně zase probouzí touha chránit její "počestnost" se Smithy & Wessony zavěšenými proklatě nízko. (21.07.2011)

Pozoruhodný western evropské provenience nese na sobě - ke svému prospěchu - známky svého původu. Oproštěn od tradičního sentimentu klasického amerického westernu třicátých až šedesátých let minulého století zachovává s pietou až úzkostlivou základní znaky žánru, mýtus dobra a jeho vítězství, které zde přerůstají až do klasického mýtu někdejšího pověstného Divokého Západu (proslulé hudební motivy). Svým způsobem tvoří neotřelou součást italského neorealismu; lze ho nazírat jako formu italské, ale vlastně i evropské sebereflexe mýtů rodokapsu, kovbojek přenesených na plátno, jako touhu vychutnat ovoce, které už není zakázané, jako snahu vymezit a současně si i užít to nové i to tradiční, které to všechno s sebou nese. Mluvit o mimořádně dobře zvládnutém prolnutí hollywoodského a evropského herectví, o schopnosti oslovit ne klubového, ale i masového diváka (mluvím tu o své vlastní zkušenosti) znamená zachytit další výrazný klad dnes již klasického díla. Pohnutí a radost, asi tak lze nejlépe zachytit pocity, které se nás zmocní, narazíme-li po desetiletích na tohoto našeho blízkého, drahého přítele a jeho nezapomenutelné hrdiny a jejich stejně nezapomenutelný příběh. (19.03.2008)

Hudba lepší obrazu. Popravdě řečeno, po začátku, kdy jakýsi špinavý zarostlý chlapík asi tři minuty odhání mouchu, jsem tipoval, že v příštích 160 minutách nudou umřu. No naštěstí se tak nestalo, film mě ve výsledku bavil mnohem víc než třeba Kmotr. Hlavně teda díky té hudbě, režii a hereckým výkonům, protože obsahem vskutku nevyniká. Nemůžu se zbavit pocitu, že western jako žánr si ale nikdy nemám šanci oblíbit. (02.01.2009)

Ač dávám přednost westernům s Clintem Eastwoodem, tomuhle, kromě délky filmu, nemám co vytknout. Skvělé herecké obsazení, těžko říct, která postava mě dostala nejvíce. Avšak, kdybyste nakrásno zapomněli děj filmu, na hudbu si vždycky vzpomenete. Geniální (nenapadá mě lepší slovo) Ennio Morricone vtiskl tomuto filmu úplně jiný ráz. Nestačil jsem se divit, v kolika výborných filmech jeho hudba hrála. 5*, žádné jinačí hodnocení mě nenapadá. (16.12.2007)

|| Scenár: Sergio Donati, Sergio Leone / Príbeh: Dario Argento, Bernardo Bertolucci, Sergio Leone | Hudba: Ennio Morricone | Produkcia: Fulvio Mosella, Bino Cicogna | Distribúcia: Paramount Pictures | Rozpočet: 5 miliónov $ | Tržby: 12,300,000 $ || ...a tak sa stalo, že ľudia si na harmonike naprvýkrát skúšajú nájsť tie isté tóny na celom svete... (ako Nothing else matters u gitary :) 90% | SD, DD, EN DTS | (09.12.2006)