Kapsy plné dynamitu

Nelíbilo se mi tu nic. Hlavní hrdinové mi přišli jako bezpáteřní hajzlíci, jeden větší než druhý, odhalování minulosti dvou z nich mne taky nebavilo, a jak se objevila ta hudba se šo-šon-šo-šon, bral mne leda vztek. Navíc se to celé tváří chvíli jako absurdní divadlo, odskočí si to do slasheru, nic není svaté, a zase se na chvíli objeví jemná parodie, aby to po chviličce zas mířilo jinam. Mně to nebaví, chci jednoduchou, ale jasnou linii, a hrdinu, kterému se dá fandit. Když ale čekám, jestli tam v závěru nepřistane třeba Lenin a nebude se střílet z Aurory, tak je ta absurdní mozaika asi postavená špatně. (10.12.2017)

Revolution means confusion.. Otec tisíce synů Steiger je de facto Tuco, terorista IRA Coburn zase Blonďák. Krásnoočko sice chybí, ale kdo nebo spíše co je tady za zlého, je myslím jasné. Motiv pragmatického spojenectví (tady se měnící dokonce i na přátelství) zůstal zachován, Leoneho nezaměnitelný rukopis přinese spoustu pamětihodných scén, nechybí ani Morriconeho protentokrát velmi rozpustilé tóny (shon, shon, shon). Postupem času se z toho stává i žaloba dopadů revoluce na délku lidského života a zjizvenost svědomí jejich aktérů a jako v nějakém reverzním Pygmalionu zde jednoduchý Mexičan něco naučí o životě chytrého Ira. Do toho výbuchy, kulometná palba, popravy u zdí či ve speciálních jámách a je tu víc tuhých než ve Starship Troopers (server Moviebodycounts dokonce řadí Pro hrst dynamitu na 7.místo v žebříčku filmů s nejvyšším počtem mrtvých).. (31.07.2017)

"Nic mi nevyprávěj o revolucích, o těch já vím všechno. Lidi, co čtou knížky, jdou za těma, co knížky nečtou ..." No a hádejte, kteří z nich pak mají plný břicha a kteří jsou tuzí? Proto já již dávno necinkám klíči na náměstích ani nebojuju na barikádách, abych jednu skupinu bohatých vyžírek revolucionářsky nahradil jinou skupinou, které má moje problémy na stejným místě pod zádama jako ta první. V tomto směru tomuto snímku rozumím a fandím mu, ale na druhou stranu mne systematicky uspával a kromě úžasný skladby pro dva kulomety či humornejch hrátek s výbušninami, příliš zábavy nepřinesl. (23.12.2013)

Až na tu stopáž, která je ale pro Sergia Leoneho typická, je to skvělý western se zajímavými sociálněkritickými přesahy, zasazený do neméně zajímavého údobí mexické revoluce. A že se tu cituje velký Mao a čte anarchista Bakunin jen dotváří zajímavý kontext tohoto filmu, který nezakryje svou ideovou levicovost. Ale co by western pocházející z Itálie ze svobodomyslné éry přelomu šedesátých a sedmdesátých let mohl reflektovat jiného než třeba éru zapatismu, který je v v Mexiku ostatně živý dodnes... Je to dobrá alternativa k ideově jinak orientovaným westernům americkým... (19.02.2007)

Typický Leone. Silné mužské charaktery. Dlhá expozícia. A skvelo zrežírované akčné scény. Viac ako tradičný western sa jedná o príbeh z pozadia revolúcie, kde terorista a bandita bojujú za blaho ľudu. Menia sa, hľadajú únik a obohatenie a možno aj nejaké to odpustenie. Coburn a Steiger si skvelo sekundujú. Ich vzťah je dominantný a prechádza uveriteľným a pekným vývinom. Páči sa mi ako je Leone ako tvorca istejší a nebojí sa epických scén. Či už je to finále, vylúpenie banky alebo scéna s mostom.  Vďaka tej epickosti sú tieto scény dosť zapamätateľné. Morricone síce neprebíja kvality dolárovej trilógie a Vtedy na západe, ale stále je rozpoznateľný a hravý. Ten film má stále čo ponúknuť. Ako vlastne každý Leonov film. (13.06.2021)