Pro hrst dolarů

Tenhle kultovní western vznikl prakticky v téže době jako můj vysoce oblíbený snímek Limonádový Joe a ten si utahuje přesně z toho, na čem naopak Leone programově staví. To znamená na zdůrazňovaných žánrových klišé, naivitě děje a nerealistickém vidění historických událostí a dějů. V případě Leoneho snímku u mě ani trochu nefunguje nostalgie, která v některých případech ovlivňuje, konec konců nejen můj, poměr k hodnoceným filmům, protože jsem tenhle kousek během dospívání neviděl. Samozřejmě Pro hrst dolarů stojí na počátku subžánru spagetti westernů, je to uznávaná klasika a pochopitelně tam bez větší námahy nalézám prakticky všechno, co zapříčinilo úspěch Leoneho tvorby. Výborná práce s kamerou, scény vystavěné tak, aby maximalizovaly ty nejzásadnější lidské emoce, ostrý protiklad kladných a záporných postav, prostřihy na zpocené zarostlé tváře a divoký svit v očích, vůbec smysl pro filmový detail a skvělý casting, který mimo jiné pomohl do sedla Clintu Eastwoodovi a udělal z něj hvězdu světového formátu. Jenže co naplat, k westernu - a to jsem psal ve svých komentářích už víckrát - mám opravdu vlažný vztah, a tak nemůžu přehlédnout spoustu nedodělků. On se v tomhle filmovém žárnu Leone teprve hledal a piloval svůj režijní rukopis. A zatímco v jiných zábavných žánrech, které jsou mi blíž, žánrová klišé odpustím mnohem radši, tady jsem k nim nesmiřitelný. Například klíčové scény typu přepadení vojenské kolony nebo likvidace baxterovského doupěte jsou natočené opravdu špatně a přímo volají po parodii. Jen si povšimněte těch desítek mužských postav, které se po zásahu do hrudi napnou, chytí za srdce a s typickým pohybem se pomalu klátí k zemi. Scénář je celkově naivní a člověk u téhle produkce prostě nemůže používat mozek. Ve svých pozdějších filmech Leone přidával mnohem větší myšlenkovou hloubku, nové motivy a i Morricone se vzepjal k mnohem emotivnějším výkonům. Pokud už western mám raději realističtější styl, který například předvedli Coeni ve svém novém zpracování Opravdové kuráže. Tomuhle filmu schází spousta toho, co ve filmové tvorbě uznávám, tzn. realističnost, syrovost, řekněme vnitřní logika příběhu, a naopak přečnívá všechno, co mě od tohoto žánru odpuzuje. Celkový dojem: 40 %. (11.09.2011)

Nepřiznaný remake Kurosawovy TĚLESNÉ STRÁŽE (Kurasawa taky na Leonem vysoudil 15 procent tržeb a vydělal tak na remaku víc než na originálu, načež Leonemu napsal: "Je to skvělý film, ale můj film"), první spaghetti western, kterému se dostalo široké mezinárodní distribuce a otvírací díl Leoneho dolarové trilogie (dále PRO PÁR DOLARů NAVÍC a HODNÝ, ZLÝ A OŠKLIVÝ), který udělal z Eastwooda (populárního v Americe díky westernovému seriálu Rawhide) mezinárodní hvězdu, ale Leone i Morricone (kteří se tu sešli poprvé) se jím jen rozjížděli. Vedlejší zdroj zábavy může poskytnout srovnávání s dalším remakem téhož, Hillovým POSLEDNÍ ZůSTÁVÁ s Bruce Willisem. Mimochodem Charles Bronson odmítl roli Muže beze jména s tím, že jde o nejhorší scénář, jaký kdy četl. Spolu s jiným kandidátem na tuto roli, Henry Fondou, se pak sešli v Leoneho TENKRÁT NA ZÁPADĚ. (17.12.2007)

TV/// Obsazení 8/10 Děj 8/10 Hudba 10/10 Výprava 8/10/// PLUS: krásná Morriconeho hudba, je možná střídměji dávkovaná, ale to je proto, aby vždy vynikla v plné síle, Clint Eastwood (nebo spíš jeho postava) je frajer s citem pro spravedlnost, který ale není nezastavitelný nebo nezranitelný a dostane se i do úzkých MÍNUS: film působí menším, nebo méně výpravným dojmem, chybí tu parťácké pošťuchování, které nalezneme v pokračování./// Shrnutí: Dlouho mě film míjel (fakt si myslím, že jsem ho v dětství neviděl) a přesto nebo právě proto jsem si ho teď skvěle užil. Je výborný ve všech možných směrech. Třeba není dokonalý a na úplnou špičku ještě kus chybí, ale po právu se řadí k tomu nejlepšímu a jeho význam pro žánr je neoddiskutovatelný./// Celkem 84%/// (03.02.2024)

Western, který udělal Clinta Eastwooda, odstartoval legendární dolarovou trilogii, a stal se základním stavebním kamenem kvalitativně mimořádně bohaté filmografie S.Leona. Leoneho nenapodobitelný režijní styl je zde už zcela jistě patrný a také klasická závěrečná přestřelka je jak jinak než dechberoucí. Přesto všechno, s ohledem na jeho pozdější mistrovská díla jde poznat, že si přece jenom teprve testuje terén v žánru, který ho později učiní nesmrtelným. Ještě bych rád připomenul Giana Maria Volontého v roli mexikána Ramóna, neboť to je záporák jako hrom a co je vůbec nejdůležitější - důstojný protihráč pistolníkovi Eastwoodova formátu. (25.10.2004)

Vyprahlá prérie všude kolem, ženy, které se mladé stávaly vdovami, hrobník, který v ďábelském tempu stlouká rakve a pravidla, která vlastně ani pravidly nebyla. Tak by se dalo ve stručnosti charakterizovat pohraniční městečko v Novém Mexiku. Nehostinné místo, u jehož opuštěné studny se objeví bezejmenný pistolník, se brzy opět rozezní salvami z pušek a pistolí. Jenže tenhle pistolník není tak úplně hloupý a zatímco se jeho vinou likvidují dva zločinecké klany, on si slušně mastí kapsu. Když v roce 1964 angažoval režisér Sergio Leone vcelku neznámého amerického herce a totálně překopal klasický americký žánr, netušil, co tím rozpoutá. V italsko-španělských reáliích se tak zrodila klasika, citovaná nejedním filmovým slovníkem. Divoký západ je tu totiž představený v celé své krutosti, podřízený honbě za penězi a dokonale se rozcházející s dříve neochvějnými pravidly.. Leone, Morricone a Eastwood – trojice k pohledání.. (31.08.2010)