Za hrst dolarů
Per un pugno di dollari
Por un puñado de dólares
Für eine Handvoll Dollar
A Fistful of Dollars
A Fistful of Dollars
Režie:
Sergio LeoneHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Clint Eastwood, Marianne Koch, Gian Maria Volonté, Wolfgang Lukschy, Sieghardt Rupp, Josef Egger, Antonio Prieto, José Calvo, Margarita Lozano (více)VOD (2)
Obsahy(3)
Když se dva hádají, třetí se směje. Clint Eastwood v hlavní roli filmu, který napsal pravidla spaghetti westernu. Prach, vítr, žhavé slunce Nového Mexika. Do města rozděleného válkou dvou klanů přichází cizinec. Je klidný a mlčenlivý, z nebezpečí hrozícího ze všech stran si nic nedělá. Brzy rozehraje riskantní plán: nabídne své služby oběma soupeřícím rodinám s cílem využít jejich nepřátelství ve svůj prospěch... První výprava režiséra Sergia Leoneho na westernovou půdu předznamenala zrod legendy. Leone čerpal ze snímku Tělesná stráž (Jodžimbo) Akiry Kurosawy, ve kterém je záhadným hrdinou bezejmenný samuraj bez pána. V rozhovorech se však přihlásil i ke klasičtějším inspiračním zdrojům (byla mezi nimi také Goldoniho hra Sluha dvou pánů). Hlavní postava redefinuje obvyklý typ kladného westernového hrdiny – z ulízaného džentlmena typu Limonádový Joe se protagonistou náhle stává cynický, osamělý pistolník, jehož motivací není ani tak dobro, jako spíš vidina výdělku. Clint Eastwood vytvořil v této postavě novou ikonu – drsňáka s kamennou tváří a dokonalou muškou, který otevírá ústa, jen aby vypustil lakonickou hlášku (režisér o Eastwoodovi prohlásil, že má dvě herecké polohy – s kloboukem a bez). Dobrodružnou pouť neproniknutelného pistolníka doprovází hudba Ennia Morriconeho, pro kterého se spolupráce s Leonem stala výtahem ke slávě. Nejslavnější hudební motiv z Pro hrst dolarů později použil i Quentin Tarantino v Kill Bill 2. Snímek Pro hrst dolarů vznikl v roce 1964 a byl vzápětí následován snímky Pro pár dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966). „Dolarová trilogie" se stala milníkem žánru a stylistickým vzorem všech příštích spaghetti westernů. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (599)
TV/// Obsazení 8/10 Děj 8/10 Hudba 10/10 Výprava 8/10/// PLUS: krásná Morriconeho hudba, je možná střídměji dávkovaná, ale to je proto, aby vždy vynikla v plné síle, Clint Eastwood (nebo spíš jeho postava) je frajer s citem pro spravedlnost, který ale není nezastavitelný nebo nezranitelný a dostane se i do úzkých MÍNUS: film působí menším, nebo méně výpravným dojmem, chybí tu parťácké pošťuchování, které nalezneme v pokračování./// Shrnutí: Dlouho mě film míjel (fakt si myslím, že jsem ho v dětství neviděl) a přesto nebo právě proto jsem si ho teď skvěle užil. Je výborný ve všech možných směrech. Třeba není dokonalý a na úplnou špičku ještě kus chybí, ale po právu se řadí k tomu nejlepšímu a jeho význam pro žánr je neoddiskutovatelný./// Celkem 84%/// ()
Ak bol niekto majster v natáčaní klasických westernov s odvážnymi i zbabelými mužmi Divokého západu, zaujímavým scenárom a skvelými hercami - tak to bol legenda westernu Sergio Leone. Aj napriek tomu, že westerny nemajú pre moju vekovú kategóriu, prirodzene, až také čaro, rada zapadnem medzi prostredie s puškami a silnými rečami tam, kde sa tvrďasi bijú za prestíž, nedocenenú pýchu a kde pre nežné polovičky niet miesta :-) Navyše, hudba Ennia Morricone je pre western nevyhnutnosťou. Eastwood s cool cigaretkou dokazujúci svoju nadradenosť, parádny. ()
Nečekal jsem, že i po letech se budu bavit jako kdysi. Nejlepší figurkou je hrobník - kdo by si nevzpomněl na Limonádového Joe... Film není ani příliš krvavý (kromě ruční lekce, kterou Clint inkasuje a normálně by ji člověk prostě nepřežil), ovšem na nedostatek mrtvol si nelze stěžovat. Tenkrát na západě je sice o třídu výš, ale i tyhle špagetky baví. ()
Není to úplně největší skvost, který bychom hledali na nějakem piedestalu v Leonově pozůstalosti. Takzvané špageti westerny natočil mnohem lepší. Z tohoto filmu se snadno zapamatuje spíše unikátní hudba Ennia Morriconeho a strnulý smrtící výraz Clinta Eastwooda, než nějaký příběh. Ten je tu dost jednoduchý. Jenže v jednoduchosti je krása a to Sergio Leone věděl. ()
Když už přijde na remaky Kurosawových filmů, považuji Pro hrst dolarů za nejzdařilejší. Hlavně proto, že se odehrává v podobně temné a cynické rovině jako jeho předloha. Svět Leoneho působí obdobně bezvýchodně a krutě jako ten v Yojimbo. Film Sedm statečných byl na můj vkus až příliš optimistický. A ačkoliv je Yojimbo prostě lepší, je i tento jeho remake velice podařený. Těží maximum zejména ze soubojových scén. Hned rozhovor v úvodu, kdy Eastwood požaduje po vyděšených kovbojích, aby se omluvili jeho mule, má nádech kultovnosti. A souboje samotné, ty jsou zkrátka fenomenální. Typické záběrové studie mimik různě neurotických padouchů, jejich šílené studené oči zářící z podkladů špinavých tváří, jsou již zde vypilovány k dokonalosti. Společně s kongeniálním hudebním doprovodem Morriconeho, vypovídají o absolutní bezbřehosti zla v myslích těchto psanců, z jejichž chladnokrevnosti až zamrazí.. ()
Galerie (145)
Zajímavosti (70)
- Morriconeho preslávili westerny, hoci ich veľmi nemusel. Počiatok bolo práve toto dielo. Na druhej strane priznáva, že pri práci na tomto type hudby našiel svoj vlastný štýl. Po rokoch skonštatoval: “Mohol som použiť množstvo prirodzených a neobvyklých zvukov, uplatniť všetky nákovy, pískanie, praskanie bičom, ale hlavne, vo westernoch sa veľmi preháňa, postavy sú karikované a po hudbe sa vyžaduje, aby bola výrazná, dramatická, excesívna, aby taktiež preháňala." (Biopler)
- Keď si Leone a Morricone spolu pozreli film v kine Quirinale, cítili, že to nebolo úplne ono. Leone doslovne prehlásil: “Dosť hrozné, že?” Morricone len pritakal. Obaja si uvedomili akým smerom sa chcú do budúcna vybrať. Morricone vycítil, čo Leone chce. Pochopil, že postavy musia mať svoju vlastnú hudbu. Tá musí reprezentovať ich vlastnosti i charakter. A navyše s jej pomocou dokresľovať určitú iróniu a situáciu, ktorá obsahuje vnútorné pnutia. Spolu si prešli motívy, ktoré mal Morricone zložené už skôr, taktiež doplnil nové, inšpirované spoločnými rozhovormi. V melódiách boli prítomné kostolné zvony, flauta, gitara, no aj Bachova fúga, ktorú Morricone mal tak rád. A taktiež motív hvízdania. Morricone požiadal priateľa z detstva, Alessandra Alessandroniho, málo známeho hudobníka, aby mu prišiel do štúdia zahvízdať. Výsledkom je neoddeliteľná súčasť najznámejších skladieb. Morricone sám prehlásil, že bez Alessandroniho a jeho znamenitého hvízdania by nebol hudobný efekt tak dokonalý. (Biopler)
- Remake japonského filmu Tělesná stráž. (formelin)
Související novinky
Pro hrst dolarů se dočká seriálové verze
Slavný western Sergia Leoneho Pro hrst dolarů, jenž je sám o sobě remakem samurajské klasiky Yojimbo Akiry Kurosawy, se dočká seriálového zpracování. Příběhu o potulném cizinci, který svým důvtipem… (více)
Reklama