Zrodila se Astrid

„Astrid! Máš víc než hodinu zpoždění. Co sis myslela?!“ - „Přišla jsem domů s Gunnarem.“ - „To přišla.“ - „Gunnar může být venku do 10, ty musíš být doma do 9!“ - „Proč může zůstat venku déle?“ - „Gunnar je kluk a ty jsi holka.“ - „Ale tvrdíš, že před Bohem jsme si všichni rovni!“ Zpočátku mně hlavní hrdinka (o které jsem krom jejího autorství Pipi Dlouhé punčochy nevěděl zhola nic) imponovala stylem, nezávislostí a pracovitostí. Jenže pak film začal narážet na má očekávání. Pořád jsem doufal, že se bude víc věnovat jejím nápadům, příběhům, inspiracím, psaní. Místo toho se ale nemalou část projekce řešilo její dítě, a to až tak, že to začalo být únavné. Navíc přitom nevyznívala jako ta bystrá, nezávislá a svobodomyslná dívka z úvodu, ale mnohem víc jako zhrzená, naivní mladá matka, nad kterou má empatie postupně zlomila hůl. Chápu, že tohle vše ji formovalo jako člověka i tvůrkyni, ale zobrazená část jejího života mi nepřišla šťastně zvolená. Víc než 3* nedám, od své celovečerní prvotiny s názvem Telenovela udělala režisérka krok zpět. (05.08.2023)

Než se zrodila Astrid Lindgrenová žila, byla ve švédském městečku Vimmerby jedna mladá zprvu copatá dívka Astrid Ericssonová. Osud, jak se z tohoto životopisného snímku  dozvídáme,  ji nachystal dosti nelehký start do dospělosti v podobě těhotenství s ženatým kolegou z místních novin a následného odloučení od porozeného synka, kterého musela nechat u pěstounky v Kodani. To, jak to celé nakonec zvládla, je jistě hodno ocenění a obdivu. Samotný film lze též v zásadě ocenit, protože ten prvopočátek spisovatelské dráhy autorky knih jako Děti z Bullerbynu či Pipi dlouhá punčocha jistě stojí za to vyprávět. Způsob vyprávění je přitom v zásadě klasický: Stará Astrid Lindgrenová si čte různé gratulace od dětských čtenářů svých knih a u toho vzpomíná na své mládí. Různé citace z těchto dopisů pak oživují i další průběh filmu, patrně asi proto, aby divák blíže seznámený s její četbou chápal, jak tyto některé příběhy z jejích knih souvisí s jejím těžkým osobním životem. Mě osobně v tomto směru zaujalo to, že svému synkovi říkala Lase, tedy stejně, jak se jmenuje jedna z klučičích postav již zmiňovaných Dětí z Bullerbynu. Každopádně se mi snímek celkově poměrně líbil a díky němu mi je tato věhlasná autorka dětských knih hned bližší. (05.11.2022)

Dejovo zamerané iba na ťažké začiatky a osobné starosti spojené s materstvom tejto veľkej spisovateľky, ktorá svojimi knižkami spríjemnila aj moje detstvo... klobúk dole pred ňou. Preto ani neviem, či sa sem hodí nálepka "životopisný", keďže tu divák dostane informácie iba z úzkeho vekového profilu života (zhruba od 16 do 30 rokov). To ešte ani Lindgrenová nebola. Mňa by však skôr zaujímal prierez jej tvorbou, ako sa rodili jej nápady, ako písala knižky, kde čerpala námet.... O tomto sa tu divák nedozvie ani slovo, čo sa mi zdá veľká škoda. Slabší nadpriemer. 70/100 (04.03.2019)

----- "Děti potřebují jen lásku - spoustu lásky. A ty ji máš." ----- Nečekejte, že uvidíte klasický životopisný film. Snímek se ohlíží po mládí Astrid Lingrenové - v podstatě přibližuje okolnosti, které ji formovaly - aby později mohly ovlivnit její tvorbu pro děti. Kromě talentu a píle a cílevědomosti, hraničící až s paličatostí - vlastností, bez kterých se obyčejně úspěchu nedoberete - měla i velké srdce ... a velké štěstí - což je nejspíš ze všeho nejdůležitější. Její příběh je převelice lidský - a nesnaží se zakrývat sympatie ke své hrdince, když vypráví o její vnitřní síle a odvaze ... v oněch nekompromisních, upjatých a bohabojných dobách, které ostřížími zraky hlídali veškeré morální poklesky široko daleko - a tudíž nebyly nakloněné svobodným matkám. Herecké výkony všech protagonistů jsou vesměs excelentní ... včetně malého Maria Damsleva, který ve všech scénách ze záhadných důvodů působí naprosto přirozeně ... 4,5* (04.02.2022)

Moderní, emocionální a něžný odvážný příběh. Pipi Longstockingová byla jakousi ikonou feministické dívčí síly. Pernille Fischerová- Christensenová vytvořila vydařený portrét mladé ženy. Autorka Pipi- hlavní hrdinka snímku v podání briliantní Alby Augustové je zde propletenec emocí a dobrých vlastností a působí ostře živá. Relaxující kamera a příjemná kompozice záběrů. (26.12.2019)