Jak jsem vyhrál válku

Fůů, dost se divím, že se neučíme jméno hrdinného poručíka britské armády Ernesta Goodbodyho v hodinách dějepisu a beru to jako další velké selhání našeho školského systému, protože většího znalce vojenské taktiky, aby svět pohledal. Jeho cílevědomost neznala mezí, jeho odvaha hranic, všechny rozkazy vykonával s plnou vervou a úsměvem na rtech, culil se, když drhnul podlahu, pískal si, když sbíral odpadky a nahlas si zpíval při čištění latrín, to vše pod pohrůžkou vražení násady od koštěte kamsi, když se nepřestane tvářit tak blaženě. Tento chrabrý muž dobyl horu Šišák, se svou četou neohrožených Mušketýrů se dostal až do Tunisu, triumfoval na Montepicu, sám se na člunu vydal koupit most přes řeku Rýn za padesát liber v hotovosti a jedenadvacet tisíc dvěstě na dobírku ve splátkách na čtyři roky. Přestože byl postupně zajat namátkou Araby, Poláky, Italy, vlastními Brity a nakonec i Němci, tak neztratil nic ze své pověstné chrabrosti a morální zásadovosti, to i přes to, že se mu vojáci z vlastní čety za zády bratříčkovali s povolnýma Němkama a chlastali první ligu. Já mu tedy za tyto služby v boji za krále a vlast pomyslně uděluji nejvyšší možné vojenské vyznamení, zaslouží si ho jako nikdo jiný. (12.10.2014)

Strašné, hrozné, ukrutně trapné, nevtipné a pitomé... nic dalšího mně nenapadá. Knížku Jak jsem vyhrál válku od Patricka Ryana jsem četl asi 4x. Patří k mým nejoblíbenějším humorným knížkám pojednávajících o druhé světové. Je to kniha chytrá, zesměšňující válku a dělající si srandu i z typicky britských vlastností zejména stařičkých důstojníků. A jelikož je to vše zabalené do anglického humoru, jedná se o skvostnou věc. Ernest Goodbody velí svému pluku Mušketýrů a čtenář s touhle partou stráví celou válku od přijímače a výcviku po bojiště v Severní Africe, Itálii, Německu a končí pro Brity šokujícím setkáním se na demarkační čáře s Rusy :-). Jeho jednotka, složená z opravdu podivných idividuí - co kus to originál jej má na háku a zajímá je spíše to, kde se dá co vychlastat případně kde se dají nalézt nějaké ty prodejné všemu svolné děvy... Tolik ke knize. //////// Bylo mi jasné, že film se nebude striktně držet dějové linie knižní předlohy, ale že se jí nebude držet vůbec a bude,,obohacen'' o lecos navíc jsem netušil. Vtipné jednotlivé pasáže z knihy sesekal do sebe nejednou tak, že divák co knihu nečetl nemohl podle mne pochopit vůbec o co jde. Trochu mám obavy, že se na lecčemž podepsal i český dabing.... Jsem zkrátka otřesen. Film mne zajímal, těšil jsem se na filmové převedení knižních příhod, navíc s hereckou účastí Johna Lennona ale toto... Ty nejvtipnější příhody z knihy tu vůbec nezazněly, některé z hlášek byly doslova idiotské i všechny ty různé převleky a pitvoření se herců. Už vůbec jsme nechápal ty obarvené pěšáky... Při tom film byl celkem výpravný a kromě použitých tanků byl film vybaven i dobovou technikou a uniformami, navíc byl natáčen i v poušti.... Velká škoda. pokud chcete vidět Lennona ve filmu, pusťte si raději Help! a nebo jej vůbec jako herce vidět nechtějte a pusťte si jej (a pamatujte) jen jako hudebního génia, ale ne herce (sorry Johne). Tenhle film s klidem angličana obejděte a raději si přečtěte naprosto skvostnou knihu. Dávám jednu láhev klášterního jablečňáku. * (26.10.2014)

Skvělá satira, plná absurdních scén, jako je absurdní válka a zabíjení. Chachachahahahm... Hm. Jo, u tohohle filmu plného "britského humoru" se asi nedá za břicho popadat. Leč film jako film je to podle mě brilantní. Nechci ho proto ani nějak srovnávat s knižní předlohou. Tohle dílo není na plkání u popcornu, nedá se na něj kvůli struktuře děje ani hledět jen tak nějak na půl oka. Mám rád tenhle vlastně i hodně smutný film, stejně tak jako Hlavu 22. Čtyři hvězdičky málo, pět moc, ale stejně raději dám pět. Každému co jeho jest... (05.09.2005)

.. natočeno podle naprosto skvělého románu .. Patrick Ryan : _ Jak jsem vyhrál válku _ ... snad nejlepší knižní válečná satira, která kdy spatřila světlo světa ... (samozřejmě spolu s naším Švejkem) ... ... ... u knihy jsem se řezal smíchy od začátku až do konce .. ale tady uznávám, že přenést toto dílo na plátno byl úkol téměř nesplnitelný .. přesto to má občas místa genialitě knižní velmi podobná ... (27.11.2010)

Nehumorná burleska o válce. 1) "Jak jsem vyhrál válku" od Patricka Ryana je jedna z nejlepších a nejvtipnějších knížek (nejen o válce), jakou jsem kdy četl. Suchý anglický humor, který funguje nejen v prvním plánu, zde došel svého naplnění._____ 2) Léta jsem netušil, že tato nezfilmovatelná knížka má svou filmovou podobu...a to, světe div se, dokonce s menší rolí pro Johna Lennona! Od okamžiku, kdy jsem film dostal do ruky, resp. do počítače, jsem se chvěl jako ratlík v předtuše silných filmových zážitků. No to jsem si dal._____ 3) Film především není o stejné válce. Ano, Němci jsou Němci, Angličani tam vystupují taky, ale celé vyznění je spíš pokusem o aktualizovanou politickou satiru. Osoby, scény i některé citáty jsou z knížky přeneseny někam do terry incognity a je na divákovi, aby poznal, kde jsou leones či dracones. Já jsem na to nepřišel._____ 4) Pohledný čitelný duchaplný Ryanův humor se metamorfoval v nepřehledný blábol připomínající silvestrovské vysílání BBC. Některým vtipům jsem prostě nerozuměl. Dalším jsem sice porozuměl, ale nepochopil jsem je. A těch několik málo, kterým bych se i zasmál, zahynulo na úbytě pod agresivní lavinou prvních dvou skupin._____ 5) Protože nejsem profesionální filmový kritik, ani se nijak nezabývám filmovou tvorbou, experimentální a vskutku neobvyklé filmařské počiny (např. barevné postavy zemřelých vracejících se do děje) mě nijak neoslovily. Velké zklamání. (05.03.2009)