Tři mušketýři

No, řekněme si to na rovinu - jsem příliš mladý na Gérarda Barraye a (i když to tak mnohdy nevypadá) příliš starý na to, abych se nechal oblbnout verzí z roku 1993 (nebo nedej bože něčím ještě mladším) a prohlásil ji za tu nejlepší. Proto tvrdím, že střední cesta je skutečně zlatá. Hvězdy své (v některých případech i naší) doby předvádějí efektní souboje a zákeřné intriky umocněné krásnou výpravou. Vše vhodně doplňuje humor kavalírských mušketýrů a D'Artagnanova sluhy Plancheta. I když "jisté odchylky" od knižní předlohy by se našly, za krásnou Faye Dunaway a stejně proradného Rocheforta (plus důstojně intrikánský Charlton Heston) jsem ochoten odpustit leccos. (16.03.2003)

Absolutně a bezkonkurenčně nejlepší filmový Tři mušketýři a jsem přesvědčen, že co do kvality toto zpracování už ani nikdy překonáno nebude. V tomto případě se totiž autorům podařilo skloubit tolik nej, až z toho přechází oči. Všemu samozřejmě vévodí dokonalé obsazení. At už se jedná o kladné, či záporné postavy, všichni jsou ve svých rolích strhující, charismatiční, prostě oslňující. Celé dobrodružství mušketýrů je pak neuvěřitelně strhující a dynamické, skvělé souboje, intriky, nástrahy, prostě jízda jak prase. Co mě ovšem při každé repríze dostává nejvíc, je neuvěřitelná zábavnost snímku. Tolik přirozeného a nenuceného humoru pro dobrodružnou podívanou nedosáhl od té doby žádný jiný podobně laděný snímek. Opomenout nemohu ani parádní výpravu a skvělou atmosféru. Je zkrátka spousta úžasných flimů, na kterých ale prostě zub času nemilosrdně zapracoval a dnes i přes jejich neoddiskutovatelnou kvalitu působí již bohužel spíš směšně, u těchto Tří mušketýrů to ale ani trochu neplatí, ty bavili, baví a budou bavit už navždy. KLASIKA! (26.11.2011)

Tuhle verzi Mušketýrů sem měl dycky nejrači, aspoň teda když sem byl malej. S odstupem času (dneska) sem zjistil, že se mi tato verze jednoho z nejslavnějších románů poměrně vzdálila. Největší problém mám s humornými vsuvkami, které mi bohužel, takle po letech, vtipný vůbec nepřijdou. Tenhle laciný druh humoru je mi v podstatě uplně cizí. Co se týče akčních scén, tak i tam mám menší problém, páč i do nich rejža rve ty "vtipný" pasáže a to mě celkem ubíjí. Jinak příběh je to klasický, dobrodružný a konec konců i ta láska se tady objeví. Herci mi celkem sympatičtí jsou, Konstance je skutečná kočka a kardinál "Rešelijé" a milejdy "de Vinter" jsou parádní záporáci, o tom žádná. No, ale jak říkám, kdyby se rejža odpoutal od těch džouků, tak bych si to teď užil mnohem víc... (12.11.2011)

Dumasův slavný román jsem četl ve 13 letech a už tehdy, v chlapeckém věku, kdy jsem měl jen pramalý přehled o historických faktech, mi přišel nadmíru naivní a příliš romantizující. Šlo zkrátka o dobové konzumní čtivo pro tehdejší čtenáře a přes nepopiratelnou Dumasovu řemeslnou zručnost a schopnost vytvářet sympatické postavy bych literární kvality oné éry hledal úplně jinde. Už tehdy jsem cítil, že vnímám Dumasovo dílo jinak než klasik zamýšlel. Bezkonkurenčně nejsympatičtější postavou mi byl kardinál Richelieu, který se mezi těmi nezodpovědnými floutky, sukničkáři, pijáky a neukázněnými žoldnéry, stejně jako přihlouplými zamilovanými slečinkami, snažil jako bezmála jediný o správu věcí veřejných, o politiku a ochranu národních zájmů. V průběhu let jsem měl postupně možnost zhlédnout čtyři filmové verze, mezi kterými Lesterova vyčnívá svou výpravností a typově zdařilým obsazením. S brakovostí předlohy se vyrovnává ironií a parodickým zpracováním. Ale i tak ji považuju jen za snesitelnou ve stylu jednooký mezi slepými králem a tím, co mi nejvíc vadí, je, jak už jsem zmínil, sama předloha. Přiznám se, že Michaela Yorka jsem si až do zhlédnutí jako d'Artagnana představit nedokázal, ale popral se s tím skvěle. Humorná nadsázka mi ne vždy seděla, šermířská střetnutí bych přece jen pojal víc v dobrodružně romantickém duchu. Celkový dojem: 50 %. (29.08.2018)

Mohlo to být něco jako definitivní filmová verze Dumasova majstrštyku: Velkolepá výprava i výběr hvězdných herců je v pořádku, ale jméno Richard Lester v čele celého projektu - toť tušení stínu. A bohužel, tento víceméně komediální režisér ze svého zajetého stylu nehodlal vybočit ani tváří v tvář mečům našich čtyř přátel. Zbytečně velká porce nadhledu, shazujících scének a parodických prvků nemilosrdně pohřbila naděje fanouška na důstojný pomník jeho milovanému románu. To, co dal tolkienovcům Peter Jackson ve své fantasy trilogii, se zde nekoná ani náhodou. Ale zdá se, že Lesterovo pojetí většině diváků vyhovuje. Sice se ošklíbám, ale je to nakonec pořád lepší, než některé jiné hollywoodské paskvily na mušketýrské téma, o nichž se mezi šlechtici nesluší hovořit. (05.07.2006)